Bolení bříška

Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

Záchranný projekt prdík

Ze začátku si ale děláme úplně jiné starosti a naším hlavním tématem jsou prvotní problémy našich miminek.
Jak jsem to dřív nesnášela, když jsem se náhodou přichomýtla k maminkám, diskutující tyto nezáživné a nudné „hlouposti“. Ano, mluvím o žloutence, prdících, barvě hovínek, délce spánku, kojení, blinkání, opruzeninách, prášku na praní pro miminka, vyrážce atd. Uf. Existuje sto názorů a tisíckrát tolik knih s milióny zaručeně fungujících tipů a triků. Já si myslím, že se z toho množství informací maminka spíš zblázní, než aby jí to nějak pomohlo.
Můj bolehlav byly ty pověstné prdíky a nadýmání. Maruška plakala a plakala, propínala se jako luk a měla nafouklé bříško. Po prolistování všech knih a pročítání snad všech internetových diskuzí jsem si v hlavě udělala jakýsi klíčový seznam na můj záchranný projekt PRDÍK.




Koupili jsme probiotické kapičky, které jsou z nějakého důvodu 3krát dražší v Čechách, než na Slovensku a proto si je všichni dováží. Bohužel jsem asi až po měsíci zjistila, že lahvička musí být po otevření ukládána do ledničky, takže Maruška plakala dál. Koupili jsme k tomu další kapičky, které se dávají miminku před kojením. Každá kamarádka mi radila jinou značku, ale já nechtěla z našeho miminka dělat pokusného králíka. Zůstali jsme tedy u jedné značky a namlouvám si, že to pomáhá.
Nicméně občas měla Maruška takové bříško, že kdybych k ní přivázala provázek, mohla bych ji použít na pouti jako nafukovací vznášející se balónek. Přistoupili jsme tedy i k masážím a různým olejíčkům. Mandlovo-levandulový, fenyklovo-kmínový… Fantazii se přece nekladou žádné meze. V každém případě je to dítě v tomhle po mně, jelikož si masáže nekonečně užívá. Myslím si, že by byla schopná si to bříško sama nějakou sílou vůle nafouknout, aby mohla být masírována. I tak prdíci zůstaly a trápily dál.

Další rada, další pokus. Nahřívací polštářek. Do mikrovlnky, přiložit na bříško a dostatečně se na miminko usmívat, aby vědělo, že všechno bude fajn a že nemusí už dál křičet. Hlasivky má věru šikovné, holka naše.
Ze zoufalosti jsem začala masírovat bříško nahřívacím polštářkem, k tomu cvičit nožičkama sem a tam, aby se bříško pohnulo a prdík mohl ven. Maruška byla všemi mastmi (olejíčky) mazaná, voněla na míle jako provensálská pečínka na kmíně, prošpikovaná kapičkami a ucvičená nekonečným spiningem. Bříško stále nafouklé jako zeppelin.

Poslední útěcha - horor všech rodičů - anální rourka. Poprvé jsme se asi hodinu přemlouvali, kdo ji to tam zavede, jelikož nám milá paní lékárnice pohrozila, abychom byli opatrní a neporanili ji při zavádění konečník. To nám opravdu dodalo odvahu.
Ale jak se říká - KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ… Konečně se něco pohnulo a já nikdy netušila, jak takovou navoněnou ránu, která se ozvala, s láskou uvítám. Všichni tři jsme usnuli únavou a dodnes nevíme, co vlastně zabralo. Asi vytrvalost a naděje.

Marta Jandová

 


  • Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

  • Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Noční můra - očkování

    Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

  • Hej rup

    Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

  • Intuice nad zlato

    Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Bolí mě to jako tebe

    Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku