Bolí mě to jako tebe

Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní, že skákal snožmo a nutil mou matku, aby běžela pro doktora. Já zatelefonovala manželovi do přenosového vozu, mobily nebyly, z přenosáku běželi na hřiště a vyřídili manželovi, že se mu zranil synek. Neměli jsme ještě chlapečka, ale přesto z toho vzkazu můj muž vyrozuměl, že se stalo něco děsného našemu děťátku a běžel jen v dřevácích z Letné až domů na Karlák. Nohy měl sedřené do krve a když zjistil, že Natálka má "jen" něco s rukou, úlevou mu vyhrkly slzy.

Pak byl prosinec, den před Silvestrem, když pětiletá Natálka prošla skleněnými dveřmi. Z jejího zápěstí crčela krev. Silně tekla. Netryskala. To jediné mě uklidňovalo. Přesto jsem byla v šoku tak silném, že jsem si nevěděla rady. Volala jsem na pohotovost, tam mi řekli, že sanitka přijede až za dlouho, a že se máme do Motolské nemocnice dopravit samy. Ovázala jsem dceři ručku plenou a nesla ji do tramvaje. Jak jsem byla zblblá, nasedla jsem omylem na opačný směr a vzpamatovala se, až když jsem ujela dvě stanice. Naštěstí jsem uviděla taxík a konečně dorazila do nemocnice.

"Dva milimetry od tepny, " řekl mi lékař. "Jinak bychom my i vy měli

mnohem víc starostí..."

A pak se ten doktor podíval na mne a řekl: "Není vám nic?" Třásla jsem se, byla jsem modrá. Až v nemocnici, až když jsem věděla, že moje Natálinka je v pořádku, že nevykrvácí, a ani jí nezchromne ručička, jsem si uvědomila, že mám na sobě jen domácí šaty s krátkým rukávem a jsem naboso v domácích sandálech.

A pak jsme měli chlapečka a rostl krásně jak z vody až ho najednou začal bolet zoubek.

"Víš, že nesnáším zubaře... " řekla jsem manželovi a on byl tak laskav, že s Péťou odjel na středisko.

Dlouho se nevraceli, pak zazvonil telefon a tam mi neosobní sestra sdělila, že nutně potřebují mou pomoc. Proč? Protože v momentě, kdy zubní lékařka zajela synovi vrtačkou do stoličky, tak můj manžel omdlel!!!

A když se mi narodil vnuk, pohladila jsem ho po jeho zrzavých vláscích a řekla mu: "Miláčku, Bože můj, to je tak krásný a zároveň hrozný, jak já se o tebe budu bát!"

Dneska nemám žádnou veselou radu. Jen chci říct, že i když nás někdy mučí bolest našeho broučka, tak je nutné to vydržet, abychom se pak s naším broučkem mohli smát!

Ať žijí naše děti a my taky!


  • Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

  • Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Noční můra - očkování

    Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

  • Hej rup

    Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

  • Intuice nad zlato

    Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?

  • Bolení bříška

    Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku