Celebrity

Rozhovor s Lucií Šoralovou

Každý týden nabídneme rozhovor se známou osobností ČR. Všechny rozhovory jsou exkluzivní, dotýkají se zajímavostí z aktuálního života osobností a také toho, jak se osobnosti chovají ke svému tělu a zda dbají na zdravý životní styl.

---

Prohlédněte si fotografie

• 
• 
• 
• 

---

Lucii Šoralovou můžete vidět na prknech, které znamenají svět, a to jak v činohře, tak i muzikálech. Má však při svém pracovním vypětí čas na zdraví? I na to jsem se jí ptal.


Pavel Kříž:
Jak je to s Tvým zdravím, je pro tebe důležité, nebo ho vynecháváš?

Lucia Šoralová:
Moje máma se vždycky zajímala o všechno: o alternativní medicínu i o zdravou stravu. Jenže když něco dělala, tak to bylo do extrému. Dva roky jsme se proto stravovali hrozně zdravě, dokonce sójové mléko dělala přímo ze sójových bobů. Možná mi to trochu pomohlo, protože jsem alergik se sklonem k astmatu, ale když s tím skončila, nebo spíš když jsem se vymanila z jejího dosahu, tak jsem jakoukoli zdravou stravu přímo programově odmítala. Teď jsem ale ve věku, kdy se vracím k máminým radám a začínám se zajímat o věci, které ona dělala.


Pavel Kříž:
Zdraví je tedy pro Tebe podstatné, ale sleduješ například, co jíš?

Lucia Šoralová:
To ještě asi dlouho nebudu, protože žiji rychle a nerada si něco odpírám. Velmi mě omezuje to, že jsem alergická na laktózu, takže si nechci odpírat ještě další potraviny a pamlsky. Protože ale vím, že například obiloviny zahleňují, ve chvíli, kdy je moje alergie na postupu, ji musím nějakým způsobem utlumit, takže nejím obiloviny.


Pavel Kříž:
Takže si to trochu hlídáš?

Lucia Šoralová:
No, přiznám se, že jen když musím. Já vyvíjím jen tolik energie, kolik vyvine moje tělo tlaku. Když zkrátka hoří, tak hasím.


Pavel Kříž:
Co pozdní večery? Dáváš si pozor, abys nejedla?

Lucia Šoralová:
To teda vůbec ne. Ale brzy přijde na psa mráz...


Pavel Kříž:
Chodíš ráda, plaveš, jezdíš na kole? Děláš choreografie, možná chodíš do posilovny, ale máš ten tak zvaný zdravý pohyb?

Lucia Šoralová:
Mám ráda přirozenou fyzickou aktivitu. Nesnáším posilovny, ale třeba jednou i k tomu dojdu, ale nejvíc by se mi líbilo, kdybych žila na vesnici a třeba složila uhlí, které by mi přivezli, štípala dříví, zkrátka, že bych to vrátila do přirozenosti. Jinak ale pro kult těla odmítám něco dělat.


Pavel Kříž:
Proti chůzi ale nic nemáš?

Lucia Šoralová:
To opravdu ne (úsměv). Ani proti běhu třeba za tramvají. Co ale miluji, je tanec. Takže kdybych to shrnula, nemám ráda když jde jen o zvelebování těla nepřirozeným způsobem. Přirozený pohyb však  miluji.


Pavel Kříž:
K naší práci - k herectví a zpívání - patří stres. Máš nějaký trik na to, jak se ho zbavit?

Lucia Šoralová:
Snažím se, pokud se v nějaké aktivitě objeví stres, tak ji vyplnit jinou aktivitou. Takže když třeba mám stres z divadla, protože mi připadá, že je tam hodně práce, tak se začnu učit do školy a zjistím, že toho učení je tolik, že bych z toho mohla mít další stres (úsměv) a ráda se vrátím do divadla. Anebo si jdu zahrát golf. Ten jsem totiž začala hrát kvůli svému příteli, a ačkoli mě ze začátku příliš nebavil, dneska si tam jdu nejen zahrát, ale vím, že budu v přírodě, potkám spoustu lidí a ještě udělám něco pro sebe.


Pavel Kříž:
A jak odpočíváš? Třeba u golfu?

Lucia Šoralová:
Odpočívat neumím. Když totiž něco dělám, tak na 200 %. Ale změnou činností u mě nastává relax.


Pavel Kříž:
Co Ty a prevence? U žen je to třeba mamograf ...

Lucia Šoralová:
To je pro mě noční můra, kterou jsem nebyla schopná absolvovat ještě ani jednou.


Pavel Kříž:
Takže na prevenci nevěříš?

Lucia Šoralová:
Samozřejmě, že věřím, ale zatím nejsem schopná myslet dopředu.


Pavel Kříž:
Očkování proti chřipce, nebo proti klíšťové encefalitidě Ti také nic neříká?

Lucia Šoralová:
Já nevím. Očkování proti encefalitídé bych možná i absolvovala, kdyby mě někdo odchytil a zaočkoval. Ale fakt je ten, že věci jsou tak, jak si je vymyslíme a jak jim uvěříme.  Pokud budu přemýšlet tím způsobem, že teď je tady nějaký nový vir a já ho chytnu, tak si buď jistý, že ho určitě dostanu. Pokud budeš naprosto přesvědčen, že je všechno v pořádku, a to je někdy opravdu obtížné, tak to v pořádku opravdu bude.


Pavel Kříž:
Tak tohle je také určitý druh prevence. Jaké máš plány či sny v pracovním i osobním životě?

Lucia Šoralová:
Sny by měl mít každý, protože sny jsou cesty, po kterých jednou pojedeme. O kterých mohu mluvit, to jsou určitě "pracovní" sny.  Chci mít jednou svoje šansonové koncerty, které mě budou naplňovat. A ze soukromých snů mohu prozradit, že chci mít dítě a žít normální život.


Pavel Kříž:
Kouříš, nebo jsi někdy kouřila?

Lucia Šoralová:
Ne. Zkoušela jsem to, ale nikdy mi to nezachutnalo.


Pavel Kříž:
A prozradíš mi na závěr něco, co Tě v poslední době hodně potěšilo a co naopak naštvalo?

Lucia Šoralová:
Můj přítel patří do skupiny šťastných lidí, kteří se těší z každé maličkosti. Takže od něj se učím být každý den šťastná z maličkostí. Poslední rok je pro mě poslem šťastných zpráv Michal Horáček, pro kterého jsme nazpívala písničku S cizí ženou v cizím pokoji a jak se postupně vyvíjel jeho plán, tak mi nabídl roli v muzikálu Kudykam. On má podle mě schopnost zavolat mi právě ve chvíli, kdy jsem smutná, a říci mi nějakou dobrou zprávu.


Pavel Kříž:
Co Tě v poslední době naštvalo?

Lucia Šoralová:
Mám to štěstí, že špatné věci rychle zapomínám. Takže vlastně nic (úsměv).


Pavel Kříž:
Tak děkuji za rozhovor.

---