CHINASKI: Bohatýrské doby už jsou pryč

Henri Chinaski je postava z románů a povídek Charlese Bukowského. Od rána do večera ležel naložený v lihu a členy kapely Starý hadry, která vznikla v roce 1987, to hrozně fascinovalo. Žili podobným způsobem a v roce 1994 se dokonce přejmenovali na Chinaski. Jak se změnil jejich pohled během téměř dvacetiletého působení, na to jsme se zeptali Michala Malátného.

Téměř dvacet let na hudební scéně se pravděpodobně podepisuje i na vašem zdraví. Kde stojí vaše zdraví na pomyslném žebříčku hodnot?

Poslední tři měsíce držím dietu, zhubnul jsem osm kilo a mám metabolismus jako 26letý člověk, takže jsem na tom dobře. Ale vždycky to tak nebylo. Třeba ve třiceti mi došlo, že jestli se nezačnu hýbat nebo něco dělat, tak shniju za živa. Začal jsem tedy sportovat: jezdil jsem na kole, chodil jsem hrát fotbal, 5 let jsem boxoval. Teď chodím hrát badminton a cvičit do tělocvičny. O zdraví se sice musím starat, ale teď se cítím mnohem lépe než třeba v pětatřiceti. Před rokem a půl jsem přestal kouřit, omezil jsem víno a když jdu 4krát týdně cvičit a dodržuji jídelníček, tak se cítím dobře. Doufám, že mi ten dobrý pocit dlouho vydrží.

Takže doporučujete pravidelnost?

Určitě.

Starost o zdraví souvisí i s prevencí. Jak je to u Vás? Chodíte například k zubaři?

Chodím, protože bratranec mé ženy je zubař. Vloni mě na den mých narozenin žena objednala k zubaři. Tak jsem jí řekl, že je to krásný dárek, ale netušil jsem, co mě čeká. Přišel jsem k němu a poprvé v životě se mi stalo, že mě prohlédl a řekl: „Můžeš jít!" Nebyl zkrátka žádný problém! Takže nakonec úžasný dárek. Je to ale zase jenom proto, že tam jednou až dvakrát do roka chodíme a preventivně si zuby ošetřuji.

Vzhledem k tomu, že už jste na scéně dlouho, máte jistě všichni členové kapely děti. Vedete je ke zdravému způsobu života?

Snažíme se. Já mám tříletou holčičku, která neví, co je cukr. Nepoznala čokolády, limonády. Moje žena je v tomhle velký generál, já jsem jí za to vděčný a logicky k tomu vedeme i dceru.

To znamená, že raději, než byste šli do restaurace, si vaříte doma?

Určitě. Zvláště když mám momentálně dietu a přesně na gramy odvážené potraviny. Ale opravdu to neuvěřitelně funguje. Sportuji už hodně let a bylo to fajn, ale poslední tři měsíce, když jsem se zaměřil i na stravu, je neuvěřitelné, že jsem zhubnul, což se mi před tím nedařilo.

Jde však tahle dieta dodržovat i při koncertních šňůrách?

Těžko, ale jde. Naštěstí však už žádné velké koncertní šňůry nemáme. Republiku jsme projeli křížem krážem „xkrát", takže už nemusíme hrát 200 koncertů ročně, jako to bylo v minulosti. Naše poslední šňůra bylo pět koncertů ve velkých sportovních halách, což pro mě znamenalo, že jsem vždy v pátek odjel a v sobotu ráno se vrátil.

Máte hit Dlouhej kouř, už jste ale říkal, že jste s tím přestal, že?

Ano a doporučil bych to všem. Cítím se lépe. Už jednou jsem nekouřil čtyři roky. Pak jsme byli v Bulharsku u moře a je hrozné, jak jednoduše do toho spadne člověk znovu. Leželi jsme na pláži a já si říkal, že je to neuvěřitelné, že je to nirvána. Jediné, co bych si teď dal, je jedna mentolová cigareta. Tak jsme si řekli, že když máme dovolenou, tak si jedno „cígo" dám. No, a to byl ten spouštěč a znovu jsem začal. Takže doporučuju nekouřit!

Máte ještě nějaký jiný zlozvyk?

Asi jediný zlozvyk je, že mám rád červené víno. Takže snad ten alkohol, ale už to není jako dřív, když v těch „bohatýrských" dobách jsme se tak trochu řídili postavou Henriho Chinaski, podle něhož jsme si dali i jméno kapely. Teprve léta vám ukážou, že to buď změníte, nebo vás to zničí. Jsem naštěstí ten první případ.

Během svého působení jste dosáhli jako kapela řady ocenění. Máte ještě něco, co byste chtěli uskutečnit?

Asi nejvíce si vážím Zlatého slavíka, protože v naší republice je to nejvyšší hudební ocenění. Já jsem kluk z vesnice a v podstatě samouk. Na kytaru vlastně pořádně hrát neumím a nezpívám nějak zvlášť dobře, takže to, že se nám povedlo dotáhnout to až ke Zlatému slavíku, mi přijde jako neuvěřitelné a doteď nad tím stojím v úžasu. Jinak všechny sny, a to i ty, které jsem si ani neuměl představit, se mi už splnily. Meta je ale pořád stejná: udělat dobrou písničku. Ačkoli máme už osm desek, tak já v koutku duše stále věřím, že tu zásadní desku máme pořád před sebou. Takovou desku, kde bude deset písniček a jedna bude lepší než druhá.

Máte ve svém repertoáru i písničku o zdraví?

To tedy zatím ne. Je čím dál těžší hledat dobrá témata a zatím jsme vždycky zpívali o tom, jak si to zdraví zhuntuju. Takže možná napsat dobrou písničku o zdraví je zajímavé. Děkuji za inspiraci.

A my děkujeme za Váš čas.



Zdraví jako vášeň na Facebooku