Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

Než vám přineseme další díl deníku Marty Jandové, dlužíme vám malé vysvětlení. Při těch tropických vedrech jsme vám chtěli udělat radost a vybrali jsme fotku Marty, jak na vás fouká sníh, snad vás potěšíme A teď už pojďme na letošní třetí díl:

A je to tady. Hubička se otevřela a místo různě hlasitých zvuků začala vypouštět opravdová slova. Nejdřív méně srozumitelná, vedle už krásně vyslovených slov, jako jsou maminka a tatínek, bác a pití, všech zvuků zvířecích... Najednou ta hubička malinká tvoří celé věty. Několik měsíců zpátky to byly věty krátké. Kde je máma? Co to bylo? Ale najednou už to jsou věty dlouhé. Koko ce ještě papat keba. (Slepice chce ještě jíst chleba.) Tatínek budum dolu oblíct. (Tatínek si má sundat bundu.) K tomu se přidala i její dramatická stránka. Měli jsme doma na návštěvě jednoho z dědečků, Maruška si k němu sedla a velice teatrálně začala něco líčit. Když to po několika minutách dokončila, podívaly se všechny oči na mě. Maminky jsou přece jediné, které svým děťátkům rozumí. A já byla bezradná. Štěstí veliké, že to Maruška myslela opravdu velice vážně a začala to opakovat. Dokonce několikrát.

„Tam NE, NE, Neeeee, tam díua, Mauška bác, Mauška veuiký bibí a dědecek puakat. Moc puakat. Maminka puakat. Tatínek puakat. Neeee, tam ne chodit Mauška." Když je to takhle napsané, tak je to srozumitelnější. Když to ale říká rozhořčené dítě, je to jako hlavolam. Mnozí určitě už pochopili, že nám říkala, že tam nesmí (na opěradlo gauče), že za ním je díra a že kdyby spadla, měla by velké bebí a že bychom všichni plakali :-))) Jenom na naší omluvu - takhle jí nikdy nestrašíme. Na ten gauč může, i na jeho opěradlo, jenom v jednom místě jsme jí řekli, ať si dává pozor, že by mohla spadnout a ona si to takhle úžasně zdramatizovala. Přitom je jako kluk a k tomu horolezec. Je pořád někde ve výškách, skáče šipky do postýlky, z okraje do bazénu, na koberci i vedle něj dělá kaskadérské kotrmelce. Když ale přijdeme na kraj chodníku, začne zase. „Tam Neeeee, tam auto, pozou auto. Veuký bibí."

Teď pomalu začíná i mudrovat. Je s ní velká sranda. Znovuzrození Napoleona. Klobouky má ráda, jen tu ruku nenosí na hrudi mezi knoflíky. Komanduje nás sem a tam. „Maminka tady sedět!" „Kaší pyč!" (Kašpárek - náš pes - pryč), „Tatínku, udělej to!" „Maminka nakuájet Maušce banán, posím." Rozkaz, velevážené batole!

Mám pro Vás malý kvíz. Schválně, jestli uhádnete, co to jsou „Kadíky". Nebo „Šiguuka" a „Atáčka". Kadíky vybíráme společně několikrát denně, protože je to prostě holčička. I když radši má sukýnky a nejraději šaty. Nejsou jí ani 2 roky a už chce šatičky. :-) Kadíky jsou tedy kalhoty. Nevím, jak na to přišla. Možná, protože občas z legrace řeknu „kaťata"? Kdo ví. Šiguuka alias šigurka není šikulka, ale sušenky a atáčka jsou rajčátka :-) Taky jsme se hodně nasmáli, když nám představovala nová zvířátka. Kakan a kakak. (Klokan a krtek). Až si to tady jednou jako veliká holka přečte, bude se asi trošku zlobit. Snad ji z toho nikdo neudělá přezdívku. :-)

Každopádně jsem ráda, že už mluví, i když je po mně a pusinka jí jede od rána až do večera (ještě že existuje odpolední spánek). A tak vedle spousty poznatků, o kterých nás informuje, nám teď taky může říct, kde jí co bolí a proč je občas smutná. Rychle nám rostou, dětičky malé, proto doufám, že u kadíků ještě nějakou dobu zůstaneme. Jdu za ní, aby mi mezi psaním moc nevyrostla.

Vaše Marta


  • Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Noční můra - očkování

    Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

  • Hej rup

    Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

  • Intuice nad zlato

    Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?

  • Bolení bříška

    Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Bolí mě to jako tebe

    Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku