Deníky všech účastníků programu na zlepšení kondice „Změním se“ 2016

Tvář Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR Petr Havlíček a jeho tým se stará o to, aby účastníci programu přeměnili svou fyzickou i psychickou kondici dle svého přání (a vždy k lepšímu). Po úspěšných proměnách v předešlých letech víme, že to jednoznačně funguje. Daří se to i v roce 2016? Podívejte se na zkušenosti, pocity a doporučení, které účastníci popisují ve svých denících.

 

 

  • Šárka G.

    Po psychické stránce to sice nedávám moc najevo, ale tam někde uvnitř mě to pěkně štve. Vlastně mám pocit, že čím dál častěji mě to dopaluje už i navenek, a sice hlavně ve chvílích, když kouknu do zrcadla nebo na fotky z dovolené.

    Snažím se mít se ráda tak, jak vypadám, ale nejde mi to. Stále totiž věřím, že to mohu změnit, jen se mi nedaří přijít na to jak.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Kateřina F.

    Ze začátku jsem se držela, ale s postupem do vyšších ročníků studium nabíralo na náročnosti a já na váze. Jednak proto, že jsem po škole neměla čas ani energii na cvičení, ale i proto, že mě čím dál míň trápilo, co a kdy sním.

    Taky jsem si našla mezi spolužáky obědového kamaráda, od kterého jsem odkoukala jeho stravovací návyky.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Martina S.

    V lednu 2016 jsem tedy začala s postupnou proměnou. Nejdříve jsem začala jíst o dost méně a v pravidelných intervalech, ale po měsíci tohoto pokusu o „správnou životosprávu“ jsem nezhubla ani deko.

    Viděla jsem, že bez pohybu to prostě nepůjde. Začala jsem tedy intenzivně hledat zaměstnání ve městě, kde trvale žiji a to se mi na konci ledna skutečně podařilo. Od 1. dubna 2016 tedy nastoupím do nové práce poblíž svého bydliště a budu moci pokračovat ve své přeměně – plánuji, že budu chodit do práce i z práce pěšky nebo budu jezdit na kole.

    Pokusím se prostě vrátit k životnímu stylu, který jsem vedla před tím, než jsem začala za prací dojíždět.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Radana K.

    Pomohlo by mi získat psychickou podporu a správný směr fyzické zátěže. Po neúspěšných pokusech a oslovení „odborníků“. Poprvé jsem zaplatila za jídelníček, který byl nejspíš univerzální pro všechny už jen podle toho, že byl pouze nakopírovaný. Vlastně ani nevím, proč jsem vyplňovala jídla, která nepatří mezi zrovna nejoblíbenější, když se vše zakládalo na rajčatech.

    Vzdávám to a zkouším starou osvědčenou metodu počítání kalorií. Nefunguje to už tak dobře jako dříve.

    Obracím se tedy na další odborníky. Zde se dozvím po stoupnutí na „vylepšenou váhu“, že můj metabolický věk už je důchodového věku, složení těla není správné, proč jsem s sebou nosila jídelníček posledních dnů, nechápu.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Hana K.

    Abych Vám vysvětlila, proč chci s Vámi upravit stravování a poradit se: cca za rok mi bude 30 let. Nikdo nemládneme a u mě se dostavily první zdravotní problémy. Dřív mě váha omezovala pouze v tom, že jsem nevypadala hezky. Nyní si musím dávat velký pozor na styl chůze, z kopce našlapuji opatrně, protože mě vždy dodatečně bolí kolena, o běhu ani nemluvím. Váha je velká zátěž na moje klouby.

    Odmalička jsem členem tábornického klubu, kde jsem v dospělosti dělala i vedoucí. Poslední dva roky již s dětmi na výlety nejezdím, na letní tábor se jedu vždy jen podívat, a to vše jen z důvodu, že je mi trapné, když na mě děti a ostatní vedoucí musí na výletě čekat, protože už nezvládnu ujít a udýchat takovou dálku, jakou jsem dříve ušla běžně bez problémů.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Jana B.

    Když jsem si pořídila rodinu, přestěhovali jsme se na vesnici, já z kola přesedla do auta a začala se starat především o své kluky a na sebe jsem si nedokázala najít čas. Každé mé těhotenství znamenalo 20 kg nahoru, ale zpátky na původní váhu už se mi už nikdy vrátit nepodařilo. S kily navíc jsem se nechtěla jen tak smířit, a tak jsem se dostala do kolotoče diet a hladovek a moje váha lítala jako na houpačce dolů a zase nahoru.

    V šatníku jsem měla spoustu oblečení, ale často jsem měla problém v něm najít něco, co mi zrovna padne. Pak jsem před šesti lety potkala kamarádku a nemohla ji poznat, byla o 25 lehčí kg a vypadala báječně.

    Rozhodla jsem se, že to zvládnu taky. Koupila jsem si LR dietu a za dva měsíce jsem měla o 15 kg méně. Cítila jsem se úžasně, byla jsem plná energie, místo velikosti 44 jsem začala nosit velikost 40.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Jaromír H.

    Jmenuji se Jaromír Haupt, je mi 45 let měřím 168cm, vážím 107kg. A už mě to štve. Bojuju s nadváhou celý život, snad krom 10 let po vojně. I když sport mě bavil a baví dodnes. Jako školák jsem hrával fotbal, od 17 jsem se potápěl, dotáhl jsem to až na pracovního potápěče, ale to je pryč. V 26 jsem začal jezdit na koni, šermovat a hrát amatérské divadlo. Období mých 80ti kilo.

    Ve 33 letech jsem se oženil a s váhou to šlo s kopce, nebo spíš do kopce. První dítě 10 kilo, druhé dítě 10 kilo a z osmdesátky byla rázem stovka. Snažil jsem se s tím bojovat, ale výsledek byl takový, že když jsem 5 kilo shodil, tak do pár měsíců bylo 7 zpátky. A tak pořád dokola.

    Minulý rok v květnu mi zemřela manželka a zůstali jsme s dětmi sami.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Kateřina V.

    Kombinací všech těchto okolností, šla moje váha plíživým tempem během oněch šesti let nahoru. Z původních 60 ti kg mám nyní o 28 kg více - tedy vážím 88 kg při výšce 160 cm. Z tabulek vím, že se již jedná o obezitu I. stupně.

    S obezitou se projevily první známky zhoršení zdravotního stavu – alergie a s ní i astma, které mě trápí po většinu roku. Vzhledem k tomu, že se pohybuji ve zdravotnictví (farmacii) vnímám svou obezitu jako handicap a velké zdravotní riziko.

    Vím, že bych měla co nejdříve změnit svůj způsob života, ať už stravy ale také zařadit více pohybu, kterým bych kompenzovala sedavé zaměstnání.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Michaela D.

    Jelikož mám od porodu několik kil navíc, snažím se s tím bojovat už skoro 10 let, tak jsem z toho strašně nešťastná. Několikrát se mě podařilo zhubnout i 30 kg, ale během roku se mě vše vrátilo zpět. Bohužel je to asi podmíněno i velkým stresem, který mě po náročném rozvodu provází dodnes, a vím, že je to i ten důvod mé kolísavé váhy.

    I přes všechny útrapy, které mám, bych ráda požádala o odbornou pomoc Vás. Snažím se řídit jídelníčkem z knížky od p. Havlíčka, kterou již rok používám, ale nejspíš dávky, které tam jsou uvedeny, nejsou dělané přímo na moji osobu, jsou pouze orientační.

    Pravidelně teď také navštěvuji i fitness centrum, kde mám osobního trenéra a i ten je již bezradný, že mě váha stále nejde dolů, i přes to že mu pravidelně každý týden zasílám jídelníček s přesným popisem gramů a všech surovin, co za ten daný den sním.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Alena P.

    Zlepšení celkové kondice a odlehčení od kilogramů navíc by byl asi ten nejlepší dárek, který bych mohla dát sama sobě k narozeninám – joj, úplně jsem se zasnila. To bych se na ně (na ty kulatiny) snad i začala těšit!

    Ano, mým cílem je celkově zhubnout alespoň 10 kg, nejlépe ovšem 15 kg. Připadá mi šílené, vážit téměř tolik jako měsíc před porodem a tvářit se, že je to zkrátka takhle normální.

    No a co, jak říká můj kolega, který na ženách vyloženě upřednostňuje kypřejší tvary – že jsem prý „jen krásně zženštěla“. Brrr. Tak takhle prosím ne!

    Reporty účastníka najdete zde

  • Jiří M.

    Očekávám od toho, že se naučím dodržovat pitný režim, a že se mi upraví jídelníček tak, aby byl vyvážený a zdravý.

    Zkoušel jsem běhat, pokoušel jsem se zhubnout sám, ale vždy to skončilo krachem. Když jsem běhal, byl jsem stále bez energie a utahaný víc a víc. Když jsem zkoušel hubnout sám, připadal jsem si spíš slabší a stále jsem měl hlad. Zhubl jsem jedině tehdy, když jsem se dostal do velkého stresu, kdy jsem v podstatě přestal jíst, pak šla váha dolů, jenže když stres skončil a vše se vrátilo tak nějak do normálu, tak jsem nabral víc než před tím stresem.

    Proto jsem teď už v koncích a nevím jak dál. Proto jsem se rozhodl vám poslat tento dopis a budu věřit, že pokud mě vyberete, tak že mi to pomůže a budu se cítit tak jako dřív.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Kateřina B.

    Snažím se aktivně sportovat - především běhat, jezdit na kole, chodit na procházky s dětmi, zase běhám za sbor dobrovolných hasičů, doma cvičím na břicho, snažím se pravidelně a zdravě jíst a váha ani objem ne a ne jít dolů.

    Pravidelným a intenzivním běháním v posledním půlroce jsem si i díky vysoké váze narušila chrupavku v koleni a nemohu běhat tak intenzivně, jak bych chtěla.

    Jsem již špatná z toho, že se snažím pro své tělo i fyzičku udělat maximum a ono to už prostě nejde, ať se snažím, jak se snažím i přes velkou podporou manžela, který se mnou chodí běhat - chudák, drží mé tempo.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Hana Ř.

    Hlavní zlom nastal loni v létě, když jsem byla na "cvičební dovolené" ve Francii. Od té doby jsem důsledně upravila jídelníček a pravidelné cvičení se stalo součástí mého života. Byla jsem veselejší a celkově jsem se cítila mnohem lépe, bohužel ne nadlouho!

    Po absolvování několika odborných vyšetření bylo nejednou lékaři vyřčeno podezření, že by moje stavy mohly pocházet z fyzické aktivity a to zejména od krční páteře, která je zatěžována mou váhou. „Měla byste zhubnout!“, radil nejeden lékař. Když jsem ho požádala o pomoc, tak mi nejdříve poradil, ať si pořídím děti a pak mi dal vizitku se jménem výživové poradkyně, která mi zaručeně pomůže, protože ta bere svojí práci vážně a seriózně. Na mou námitku, že pokud mi jen udělá rozbor BMI a sestaví „zaručeně fungující“ jídelníček, tak nemám zájem.

    Reporty účastníka najdete zde

  • Kristýna S.

    Chci to dokázat nejen pro mě, ale pro celou moji generaci. Protože nadváha se netýká pouze lidí ve středním věku, maminek po porodu, rodičů samoživitelů či zaneprázdněných businessmanů.

    Čím dál více se týká dětí a mladých lidí. Kamarádi kolem mě přestávají aktivně žít, distancují se od zdravé stravy s výmluvami, že žijeme jen jednou, a že každý rok je za tu správnou zdravou potravinu považováno něco jiného, co stejně příští rok bude pro změnu zdrojem například rakoviny.

    Chtěla bych být tím hnacím motorem, který jim dá dostatečné argumenty a sílu to změnit, bohužel dokud nevypadám jako bikina typu Timea Trajtelová, nebudou mě poslouchat. A kdo by se jim divil, já bych se taky neposlouchala při pohledu na mou postavu.

    Reporty účastníka najdete zde



Zdraví jako vášeň na Facebooku