Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

Vždy jsem ráda hodně cestovala a tohoto koníčku jsem se nechtěla vzdát ani s dítětem. A (le) cestování se novým rodičům hodně změní. Když vyrážíte ve dvou, není to až takový problém, pokud nedostanete přímý let, máte pod hotelem diskotéku, je moc strmá pláž, v restauracích se kouří nebo musíte někde čekat na vlak, autobus, stůl na večeři či samotné jídlo. V nejhorším si někam sednete, dáte si limču nebo kávu, prohlédnete nějaký časopis, projedete mobil, na chvilku se zasníte… 

 

 

A pak se Vám narodí dítě. Nejdůležitější človíček v našem životě. Tvoreček, za kterého bychom i zemřeli, kdyby bylo třeba. A i tomu drobečkovi chceme nabídnout co nejvíc ze života, aby se z něho mohl vyvinout šikovný, chytrý a spokojený dospělý tvor. V každodenním životě si vytvoříme, podle své intuice, rad okolí nebo naučných knih, jakousi rutinu a vzrušujeme se pouze v případech prvních nebo vážných nemocí. Anebo pokud dítě povyroste a my jsme konfrontování s jeho novými vývojovými fázemi. Například,  když se nějakým způsobem začne pohybovat a my zjistíme, že náš být je jednou velkou vražednou zbraní. Než zalepíme všechny šuplíky, zaslepíme elektrické zásuvky a dáme veškeré věci o několik metrů výš. A pokud na něco z toho zapomeneme, spolehlivě první, kdo to zjistí, bude náš miláček. 

A najednou si přiblíží vytoužený čas dovolených, my si prohlížíme prospekty a přemýšlíme, kam na této planetě bychom se chtěli ještě podívat. Většina rodičů už do této doby měla to štěstí, že museli i s drobkem přespat mimo domov a proto zná výraz překvapení, když chtějí všechno, co pro dítě potřebují, narvat do auta. Kočárkem počínaje. Ten zabere skoro celý kufr normálního vozidla. Cestovní postýlka s matrací je dalším obrovským polykačem místa. Pokud maminka ještě kojí, nemusí si alespoň balit lahvičky, sušené mléko, přesnídávky, sušenky, lžičky, bryndáky a tisíce bodýček, které batole, které chce být samostatné a jíst samo, ušpiní. Taky netušíme, jaké bude počasí a cvrček si přeci nemůže obléct maminčin svetr nebo tátovy kalhoty. Body s dlouhým rukávem, body s krátkým rukávem, pyžamka, ponožky, kalhoty, tepláky, bundy a svetříky, oblečení do deště a mokra, několikery boty, protože děti rády skáčou v kalužích i bez gumáků, gumáky, plenky, mokré ubrousky na cesty, nějaké hračky, knížky, autosedačku, pomůcky na plavání… atd atd atd…. Auto exploduje. Maminka s tatínkem si sbalí každý 2 trička a prášek na praní :-D

Velkým štěstím je, že spousta našich rodin ráda jezdí na své chaty nebo za krásami naší vlasti. Hory, lesy, louky, rybníky a jezera jsou velkým hitem. Tam se dá dojet i s narvaným autem, v nejhorším případě se dá všechno všude koupit. Ale co rodiny, které se rozhodnou někam letět. Dobře, kočárek nám do letadla vezmou bez remcání a v Evropských přímořských letoviscích většinou neprší a je vedro. Pár triček a krém na opalování stačí. Ale i to je pro rodiče napoprvé často velkým oříškem. Strach z letu, z ostatních, ošklivě koukajících spolucestujících, protože jen co se odlepí kolečka od země, začne mrňousek plakat, strach z nemocí a to tak daleko od domova.

Ale necháme strachu. Už jsme se nějak dopravili na naši vysněnou dovolenou. Sice už si na pláži nebo jinde u vody moc po obědě nedáchneme, ale pořád máme volno a jsme pohromadě. Naše Maruška v těchto chvílích obvykle vesele pokřikuje a dělá nám neúnavně animátora po celý den. Na jeho konci přijde večer. Dítě je najedené a uspané. Rodiče pak sedíce na balkóně maximálně se sklenkou vína toužebně pozorují romantické restaurace, kluby a hospůdky venku, kde se bezdětní lidé baví. V duchu si pak říkají - tam jsme přeci ještě nedávno taky pařili. No alespoň mohou jít brzy spát a pořádně si odpočinout. 

Tak si teď přemýšlím, jestli to nemají děti na dovolené s rodiči ve stanech nejlepší. Děti sladce spí ve spacáku a rodiče vedle u ohně prožívají stejné léto jako vždy. Kromě možného rizika, že společensky unavený rodič připraví dítě o spacák, nebo ho i dokonce zalehne :-) 

No nevím, vyberte si.

Zásadní pointa:

Nedávno jsem jedné kamarádce vyprávěla, jak pojedeme v létě na dovolenou do Alp a ona se zamyslela a zeptala se mě, jestli to bude naší skoro dvouletou Marušku bavit. Vždyť přece děti se tak snadno nudí a chtějí být u moře nebo u bazénu. Dlouho jsem o tom přemýšlela, kdo má pravdu, nebo co je vlastně pro dítě nejlepší. Dám jí za pravdu v tom, že děti jsou nejšťastnější venku (pokud je nezničili rodiče moc volným přístupem k televizi a počítačům). Venku a u vody. Nemusí to být hned moře, stačí rybník, jezírko, potok nebo malý nafukovací bazének na zahradě za chalupou ... Nejšťastnější přeci jsou, když mohou být s rodiči, kteří je milují a naplno se jim věnují. A když se u toho i pořádně nasmějí, tak je to úplně nejvíc. 

Teď zrovna sedím na trávě u jezera v Alpách, obklopená vrcholky okolních kopců, z nichž ty nejvyšší jsou ještě stále zasněžené. Maruška spokojeně chrní v kočárku a kousek od nás si tu kopou děti míčem. Dva Rakušani, 2 Holanďani. Mokré plavky, ručník kolem beder a úsměv od ucha k uchu.

Taky se kamarádka divila, že jí bereme po Evropě po městech, do muzeí, po památkách. To je prý pro děti úplně největší nuda. No, jen samotný výklad průvodce by jí opravdu nudil, to občas nudí i mě. Ale když jí uděláme prohlídku vlastní, ukážeme tenhle kamínek a tohoto pejska na obraze, jaký má paní klobouk a jak kostelní věž dělá stín - baví jí to. A nás taky.

Chci tím vším jen říct, že se nám dospělým sice s dětmi dovolené změní, ale nemusíme se cítit omezení destinací nebo nabídkou pro děti. Pokud jsme rodiče hodně líní, chápu, že bazén a česky mluvící animátorka nám hodně pomůže, ale jestli chceme zažít i něco víc než válení se u bazénu, nemusíme se toho ani s dětmi bát. Stačí si k nim najít cestu. Stačí jim málo. Náš čas, naše srdce a naše pozornost.

 

Vaše Marta


  • Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Noční můra - očkování

    Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

  • Hej rup

    Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

  • Intuice nad zlato

    Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?

  • Bolení bříška

    Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Bolí mě to jako tebe

    Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku