Běh v zimě? Neprochladnout a být vidět

Běh v zimě? Neprochladnout a být vidět

Zkušení ultramaratonci i začátečníci, kteří zatím zápolí i s tím, aby oběhli vlastní dům, mají to hlavní společné: Nejdůležitější z celé trasy je první krok – ten krok, který je zvedne z gauče.

Je přitom alibistická hloupost nechávat takový krok na jaro, třeba už jen proto, že běhání v zimě, v zasněžené krajině, má své romantické kouzlo. A nejen to. Guru tuzemských běžců Miloš Škorpil vtipně říká: „Málo slunce? Málo tepla? Krátké dny? Na chandru zabírá nejlépe LSD – long slow distance, pomalý běh na dlouhou vzdálenost.“ Pravdou ovšem je, že běhání v zimě má specifika, která není radno podcenit. Tato specifika se z velké míry týkají oblečení.

Jak se správně obléct?

Zatímco mimo zimní měsíce stačí šortky a tričko, studené počasí klade v tomto ohledu logicky vyšší nároky. První „přikázání“ zní, že je lepší se zpotit než prochladnout, přičemž v zimě stačí studený vítr, aby se příjemný zážitek změnil v martyrium. Tomuto nebezpečí se lze vyhnout vhodným oblečením. Když běžec opustí vyhřátou domácnost, měl by cítit mírný chlad, který následným pohybem zmizí, rozhodně by se však neměl rozklepat. Nepanuje-li extrémní mráz, není třeba navlékat se do mnoha vrstev prádla, pro běh je to často kontraproduktivní. Platí jakási přímá úměra: čím rychlejší běh, tím méně vrstev. Pomalejší začátečníci se tedy mohou obléct přece jen důkladněji. Poměrně častou chybou je zanedbání dolních končetin. Nohy člověka nesou a vyběhnout do zimy s kotníčkovými ponožkami a holými achilovkami je těžký běžecký hřích.

Jak bojovat s mrazem?

Klesají-li teploty hlouběji pod nulu, jsou vrstvy oblečení na místě: Hodí se zateplené tričko s dlouhým rukávem a rolákem, funkční mikina a běžecká bunda nebo větrovka, ještě lépe rovnou zateplená. V mraze sportující člověk si patrně sám odvodí (či na vlastní kůži pozná), že je dobré mít rukavice a čepici. Nemusí ho ale již napadnout, že nejvíc tepla odchází z těla zátylkem, a proto rozhodně není zbytečný takzvaný tunel. V případě potřeby se dá natáhnout i přes ústa, takže běžec nevdechuje příliš chladný vzduch.

Jaké jsou zimní speciality?

V zimě se hodí i další vybavení, jež v létě není nutné. Pro výběhy do náročného terénu například takzvané nesmeky, jakási obdoba řetězů na pneumatiky, v podstatě hřeby na běžeckých botách. Nabízí se též trénink s běžkařskými holemi: na první pohled snad nepřirozený, nicméně pro budování fyzické kondice prospěšný, navíc hole mohou automaticky naučit, jak při běhu správně zapojovat ruce.

Jak být vidět?

Čelovka umožňuje běžci vidění za soumraku a zároveň zajišťuje, že je sám vidět. Stejně podstatný efekt mají reflexní prvky: Ty jsou v mnoha případech součástí běžeckého oblečení (běžec by měl při výběru zimního oblečení myslet na to, aby na něm reflexní prvky byly), nic však nelze zkazit reflexní páskou, drobnou věcí s velkým účinkem. Platí bonmot: Pokud řidič vidí člověka běžícího v marastu a za tmy, je jedno, co si o něm myslí. Klíčové je, že ho vidí.

Přečtěte si také

Mořské řasy se pyšní titulem superpotraviny

Mořské řasy se pyšní titulem superpotraviny

Oplývají rozličnými tvary, od listů hlávkového salátu až po dlouhé špagety, a některé z nich najdete až v hloubce sedmi tisíc metrů pod mořskou hladinou. Řeč je o mořských řasách, které jsou doslova nabité prospěšnými látkami. Pobřežní národy znaly tyto superpotraviny již před dlouhými tisíci let a začlenily je i do tradiční medicíny. A mořské řasy by neměly chybět ani v současném zdravém jídelníčku.

Nahoru i dolů po svých. Vyzkoušejte skialpinismus

Nahoru i dolů po svých. Vyzkoušejte skialpinismus

Trochu jiné lyžování než to obvyklé vyvézt se nahoru lanovkou a dolů se spustit po „vyžehleném manšestru“ upravené sjezdovky – to je skialpinismus. S pomocí moudré encyklopedie se dozvíte, že jde o pohyb na lyžích ve volném horském terénu. A nejen z kopce, ale také do kopce. A nahoru i dolů to jsou nezřídka kopce hodně strmé. Jenže co by lyžařský nadšenec neudělal pro slastný okamžik sjezdu v panenském a nadýchaném prašanu.