Hej rup

(každá má svoje tempo)

Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

Šikulka moje. Měla jsem pocit, že už ji zvedá tak vysoko, že bude určitě při téhle rychlosti za 2 měsíce chodit :-)

A opravdu byla nějak dopředu. Po šestinedělí už začala sahat na věci kolem sebe, už se dávno nahlas řehtala a všichni ji chválili, jaká je to čiperka.
Můj "sen" se rozplynul, když jsem potkala dnes už moji kamarádku, která má malou Pepinu. Pepina je o den mladší než Maruška. Když jsme se potkaly, byly holkám 3 měsíce. Začaly jsme si samozřejmě notovat o mateřství a náš rozhovor se přenesl až na to, co holky už umí. Pak to přišlo. Pepina už válí sudy. Co??? Maruška zatím ani netuší, že má nějaký bok, na kterém se, nedej Bože, může i ležet, natož se přes něj převalit. Uklidnilo mě jen to, že Pepina ještě nic nebere do ruky. Uf. Tak dobře, každá umí něco a jednou se to srovná.

Když jsme se potkaly o 2 týdny později, Pepina už po všem chmatala a Maruška si dál libovala vleže na zádech. Hmmm. Tajně jsem doma začala s Maruškou trénovat, převracet ji sem a tam, dávala do stran vedle ní její nejoblíbenější hračky, přehazovala jednu nohu přes druhou, aby pochopila, jak to musí udělat ... Marušku to strašně bavilo, ale jenom jako součást hry. Je to super, že mě máma obrací sem a tam ... Asi po dvou měsících se konečně sama otočila. Hurá!!! Šikulka! Jenže to jsem v jedné krátké volné chvilce koukla na facebook a ejhle. Video s Pepinou. Ta už skoro lezla po čtyřech.

Musím se přiznat, že pak už jsem to vzdala. Každý má svoje tempo! - moje nejoblíbenější věta po seznámení s Pepinou. Mimochodem, Pepina se v sedmi měsících sama postavila!!! Její psychomotorický vývoj byl prý akcelerován. No vida. Je to prostě talent, který ruší všechny předurčené tabulky kojeneckého vývoje. Gratuluju! Jsi skvělá, Pepčo!!! A myslím to fakt vážně.

Tentokrát jen malá rada pro všechny prvorodičky, které to prostě netuší - nenervujte se, když miminko neroste podle tabulek. Každé je originál. Jedno chce co nejdřív vidět svět (ženský zvědavý) a druhé zase radši relaxuje, než vyroste do věku věčného stresu. Kdybych já teď mohla být miminko, taky bych se neotáčela, nechtěla chodit... Já bych jen ležela a dospávala můj nekonečný spánkový deficit. V kočárku, ve fusaku, v parku a s teplou flaškou mléka v puse.

Vaše Marta


  • Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

  • Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Noční můra - očkování

    Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

  • Intuice nad zlato

    Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?

  • Bolení bříška

    Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Bolí mě to jako tebe

    Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku