Intuice nad zlato

Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?


Znáte to. Možná jste slyšeli jiné otázky, ale svou podstatou přece jen stejné. Někdy mi to až vyrazí dech, co si lidé, hlavně zkušené matky myslí a jaká slova vypustí ze svých úst. Existují moderní "chemické" matky, "batikované" bio matky, nejzkušenější matky a nové matky.

Nová matka jsem já. Mám první dítě. Na každém rohu dostávám tisíce super rad. Nejpočetnější rady jsou od bio matek, jež se s tou vědomostí už asi narodily. Kdežto já, já to chudinka prostě lépe neumím. Už jsem si docela zvykla přepnout mé uši na průchodový program, mile se usměji, pozdravím a jdu dál. Občas mě ale něco přesto šokuje. Nedávno už jsem se mile neusmála, nepozdravila a s bušícím srdcem odešla. Když tu ženu vidím, obcházím ji obloukem. Jak si štráduje se svými dětmi, s vítězným pohledem v tváři. Na oplátku si řeknu: „Chudák ona, ona to prostě líp neumí... a hned mi je líp.


Každá maminka, která nosí 9 měsíců své dítě pod svým srdcem , přece chce pro své dítě jenom to nejlepší (výjimka potvrzuje pravidlo). Je milion způsobů, jak se starat o dítě, jak ho vychovat, jak ho stravovat, jak koupat, uspávat, učit... A co maminka, to jiný způsob. Dřív jsem asi i já odsuzovala, když některé matky dělaly to či ono. Je to jejich věc. Samozřejmě kromě způsobení bolesti. Když vidím, jak nějaká matka mláti své dítě a hystericky na něj křičí, nějak se neovládnu. Ostatně křičím i na lidi, kteří mlátí své pejsky. Jsem prostě cíťa. :-)

Ale zpět k té paní, kterou jsem pomyslně chtěla praštit. Byla se mnou  v bazénu na plavání. Maruška zbožňuje vodu a já zbožňuju ji, když je blažená a šťastná. Po plavání jdou všechny matky do místnosti, kde děti krmíme a čekáme, až jim uschnou vlásky. Různě si povídáme, které dítě co a jak umí či neumí, když se do našeho rozhovoru připlete paní chytrá neomylná, která je zaskočena porodní váhou Marušky. Začala se mě vyptávat na můj porod a veškerý jeho postup odsoudila. Ona by to udělala tak a tak (asi to byla vystudovaná porodní bába a lékařka v jednom). Potom se zamyslela a vesele mi v otázce sdělila, jestli vím, že když má dítě při porodu pod 2,5 kg, zvyšuje se  riziko náhlého úmrtí kojence. To už na mě bylo moc. Docela mi ruply nervy. Sice to nikdo neslyšel, ale znělo mi to v uších stále dokola, až mě z toho rozbolela hlava. Když jsem to vyprávěla ostatním maminkám, poněkud se zarazily... bylo to trapné a urážející. Jelikož jsem slušně vychovaná, nic jsem té paní neřekla, ale slibuji Vám všem, že to bylo naposled. Příště.... no uvidíme. Je fajn, že neslušní můžeme být i v naší hlavě. Docela tajně. A já tu paní nazvala jedním krásným českým slovem. A hned se mi ulevilo. Ne tím, které teď máte namysli :-) Nápověda - chudák zvíře.


Nicméně milé maminky, kašlete na rady neznámých matek, které jedním pohledem zrentgenuji vaše potomky a s vyvýšeným obočím už dávají najevo svou nelibost. Pro své dítě je každá z Vás tou nejlepší maminkou na světě a nejdůležitější je vaše INTUICE. A když si nevíte rady, ptejte se, posuzujte, zkoušejte to... Ale nenechte se zblbnout. A nebo buďte silnější než já, a perte se (verbálně samozřejmě). Jsem s vámi a každá jsme originál. Amen.

Vaše Marta Jandová






  • Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

  • Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Noční můra - očkování

    Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

  • Hej rup

    Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

  • Bolení bříška

    Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Bolí mě to jako tebe

    Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku