Kalhoty mi padají. Páskům jsem musel přidělat nové dírky, aby byly vůbec k něčemu.

Představujeme vám příběhy bojovnic a bojovníků, kteří absolvovali program „Změním se“ v roce 2015. Pokud vás příběhy inspirují, není nic jednoduššího, než se do aktuálně probíhajícího konkurzu pro rok 2016 přihlásit a změnit se také.


 

Jak začít? Asi nejlepší bude pěkně vše popsat od začátku.

Již od samotného počátku roku 2015 jsem řešil nějaké zdravotní problémy. Nejprve se mi hned po novém roce zanítily Achillovy šlachy. Pochopitelně ortoped mi doporučil klid – bez sportu. Když už jsem si myslel, že je vše vyléčeno, tak jsem koncem února vyběhl a zánět šlach se obnovil. A tak opět bez pohybu. A pěkně jsem kynul.

V březnu mi praskla žilka v oku a na doporučení mé oční lékařky jsem si začal pravidelně měřit krevní tlak. Bohužel byl pořád ve zvýšených hodnotách. Obvodní lékař mi nasadil lék na hypertenzi. Sice se slovy, že začneme tou nejmírnější dávkou, ale těžko jsem to nesl. Zařadil jsem se mezi své vrstevníky, kteří jsou závislí na lécích. Byl jsem odhodlaný s tím něco udělat. Při registraci do karty života na stránkách naší zdravotní pojišťovny, jsem objevil výzvu do programu „změním se“. V té chvíli jsem se rozhodl. To je ta cesta! Byl jsem odhodlaný udělat cokoli jen proto, abych dokázal sám sobě, že ještě nepatřím do starého železa. Odeslal jsem motivační dopis a čekal… a čekal. Už jsem ani nevěřil, že bych byl vybrán. V dubnu už jsem atakoval hranici 88 kilogramů. Začal jsem svou oblíbenou cyklistiku, ale opatrně. Mám strach z těch achilovek. Domlouval jsem si jako samoplátce lázeňský pobyt. Sliboval jsem si, že udělám něco pro své tělo. Najednou v červnu jsem dostal povzbudivý e-mail.  Nejraději bych už začal, ale najednou se mi to komplikovalo. Na červenec jsem si domluvil ty lázně. Co když se už bude začínat? Nevyřadí mě, že nestihnu začátek? Jak to bude vše organizováno? Napadalo mne ještě mnoho otázek. Do toho mi přišel další e-mail, kterým pan Suchánek potvrzoval, že jsem vybrán a s prvními instrukcemi. Hned jsem začal p. Suchánka „bombardovat“, abych nic „neprokaučoval“. Uklidňování z jeho strany, že vše se nějak vždy dá dohodnout, mě uklidnilo. V době lázeňského pobytu jsem dostal instrukce k zahájení programu a informaci, že mám dodat výsledky krevních testů. A já byl 150 km daleko od svého obvodního lékaře. To už se mi dařilo domluvit s týmem kolem Ing. Havlíčka. Nakonec jsme se domluvili, že na první schůzku spojenou s vstupními testy pojedu až 20. srpna.

 

První pozitivní výsledky v úbytku váhy jsem zaznamenal po lázeňském pobytu. Nechal jsem jim tam dva kilogramy. Naučili mě pravidelně cvičit v bazénu. Mizely pohybové obtíže. Tento návyk jsem si přivezl sebou domů.

Už nevím, kde jsem se dostal k informaci, že mnoha lidem, kterým se ukládá tuk v břišní krajině, to může způsobovat intolerance na pšenici. V té chvíli jsem si myslel, že to bude jednoduché - zkusím pšenici vyřadit ze svého jídelníčku. To jsem se ale pekelně mýlil!  Začal jsem co nejdůsledněji sledovat, které výrobky pšenici obsahují. To byl první problém, který jsem vytvořil mé manželce. První pozitivní poznatek byl, že se mi uklidnilo mé trávení. Začalo mizet nadýmání.

Konečně nastal dlouho očekávaný 20. srpen! Připadal jsem si jako na technické prohlídce auta. Prošel jsem všemi vstupními testy. Tým kolem Petra Havlíčka ví, co dělá. Cítil jsem se velmi dobře.  Na závěr jsem si dlouho povídal s výživovou poradkyní. Ta mi potvrdila, že cesta k vyřazení pšenice z mého jídelníčku, byla správná cesta. Při vstupních testech už jsem měl váhu 84,9 kilogramy – najezený, oblečený. Naplánovali jsme v podstatě ostrý start mé změny na 15. září, kdy obdržím jídelníček a další informace vycházející ze všech testů. Na převzetí jídelníčku jsem si vzal sebou svou pravou ruku – manželku, abychom se vyptali na vše a na nic nezapomněli. Tak a konečně můžeme začít! První nákup je hrůza! Co vše sledovat? V podstatě se to však velmi rychle uklidnilo. Spolu se ženou jsme si našli produkty, které odpovídaly doporučení z jídelníčku. Začal jsem jíst ryby, luštěniny a vlastně produkty, které mě ani nenapadly, že se taky dají jíst. Velmi brzy jsem na sobě zjišťoval první pozitivní poznatky. Necítil jsem se po obědě unavený. Podle doporučení jsem zvýšil sportovní aktivity na kole. Koncem září jsem už zaznamenal, že krevní tlak mám nízký. Po dohodě s obvodním lékařem pomalu odcházím od léků. Váha se mi již ustálila pod 80 kilogramy. Výborně – od 15. 10. 2015 jsem zase bez léků na krevní tlak! J Už to vypadá, že bych mohl občas zkusit přidat běhání. A ono to docela šlo. Začal jsem se skutečně měnit. Po ukončení bazénové sezóny jsem si ranní cvičení přenesl domů. Upravil jsem si ranní vstávání tak, abych každé ráno stihl 20 minutovou rozcvičku. O víkendu dávám dokonce 30 minutovou rozcvičku. Díky mé skvělé manželce jsem si poctivě nosil krabičky se stravou přesně podle doporučení. Já zvládal připravit snídaně, svačinky a občas jsem si musel udělat večeři, ale převážně mi pomáhala ženuška. A tak jsem opravdu týdně měl nejméně třikrát rybu, velmi často jsem měl luštěniny, pohanku, cizrnu apod. Vše jde jako po másle. Bohužel mi počasí a světelné podmínky nedovolily provozovat cyklistiku a tak jsem to nahradil tréninkem tři krát v týdnu hodinovou aktivitou na rotopedu. O víkendu jsem zařadil pravidelný ranní hodinový běh.

Přišel 24. listopad – kontrola u Petra Havlíčka. Jede se mi tam dobře. Kalhoty mi padají. Páskům jsem musel přidělat nové dírky, aby byly vůbec k něčemu. Tak snad jsem neselhal. Výsledky jsou příjemné. Po vážení oblečený po obědě mám 76,6 kilo. To byl můj tajný sen. A úbytek je převážně z tukových zásob. Jsem na váze, v kterou jsem ani nedoufal. Po dohodě s výživovým poradcem jsme se dohodli, že záleží na mne, kdy budu chtít opustit redukční jídelníček.  Mé vnitřní rozhodnutí je vydržet do konce třech měsíců. Poté nastoupím na stejně důležitou fázi - naučit se novou váhu udržet. Věřím si! Cítím se skvěle.

Jen už závěrečnou poznámku. Je zajímavé shrnout reakce mého okolí. Ti nejbližší mi maximálně pomáhali. Ti ostatní na začátku pochybují a spíše mě odrazovali poznámkami: „Je to zbytečné. Plno jich zhublo, ale zase rychle nabralo.“ „To je zbytečné trápení.“ „K čemu je to dobré? Ti hubení jsou hubení proto, že mají jiné spalování. My co máme ty „pořádné“ postavy, prostě máme jiné spalování.“ „Tedy ty toho teď sníš. To za chvíli budeš ještě tlustší.“ A podobné pochybovačné úvahy. Když jsem se začal měnit, tak plno lidí se mnou začalo opatrně komunikovat. Někteří se odhodlali zeptat až po delším rozhovoru, jestli nejsem nemocný. Jiní se potajmu ptali mojí ženy. J  A teď se objevují kolem mě jiné informace: „Ono to není moc zdravé takhle hubnout.“

Je moc důležité mít zcela jasno, proč se člověk chce změnit. Pak je ochoten vnímat své okolí a neuhnout ze svého směru. Jsem moc rád, že jsem na správné cestě. Věřím si, že již tuhle cestu neopustím.

Děkuji v prvé řadě mojí pojišťovně, že je ochotná ukázat směr vedoucí ke zdraví. Klobouk dolů před celým pozitivním týmem Ing. Petra Havlíčka. Panu Suchánkovi za trpělivost při mé „nervozitě“ na startu. J Ale nejvíce se musím sklonit před mou životní partnerkou, která mi ukázala, že i po 32 letech manželství mi umí ukázat novou tvář.  Je to prostě kuchařka – kouzelnice.

Bojovník Honza



Zdraví jako vášeň na Facebooku