Kateřina H.V. 5 let po proměně: Své nové tělo si už nenechám nikdy ukrást

Píše se říjen roku 2010 a já se loučím s lidmi z týmu Petra Havlíčka a ostatními, kteří se stejně jako já pokoušeli změnit se.

Cvak. Cestujeme časem, téměř pět let dopředu. V ložnici je ještě tma a přichází k nám mladší syn se slovy mlíko. Ten starší mi radostně skočí na hlavu a se slovy: "maminko, vstásej, už je ráno", mě tahá za ruku ven. Je něco málo před sedmou, někdy i dřív. Jdu udělat ovesnou kaši, čaj a pro mě s manželem kávu. Děti si hrají, pak rychle obléknout a před devátou vyrážíme směr Kita (školka). Nechávám tam staršího a s mladším jedeme s kočárkem nakoupit. Přijdeme domů, dnes jsme to stihli v rekordním čase, tak rychle vybalit nákup a převlíknout se do sportovního. Mladý to komentuje slovy: „mama kákat" (rozuměj máma skákat). A opravdu, rozbaluji podložku, ze skříně sundávám činky a zapínám počítač. Příjemná 40 minutovka kruhového tréninku přede mnou. Uff, tak je to za mnou. Sprcha. Ten pocit miluju! Co budu vařit? Nějaká zelenina, maso a k tomu brambory. Hlavně rychlé a chutné. 12:00 zasedáme ke stolu. Malému šmakuje, ale už hlásí, že by chtěl jít spát. Usíná během pěti minut. Ono není divu po těch probdělých nocích, kdy si ráno připadáme jako po flámu, přijde spánek k duhu. O půl hodiny později usínám i já, snad ještě rychleji než to mládě. Kdo to křičí, kde to jsem? Aha, odpolední budíček... Dáme si společně svačinu a vyrážíme pro staršího do školky. Cestou se stavíme na hřišti u domu, aby si kluci užili kolotoč. Je 18 hodin a my míříme domů na večeři. Děti si hrají, pak umýt a spát. Tohle byl v kostce můj den. Cvičím každý den, tedy vyjma neděle, to mám oddych a také „hřeším" v jídelníčku.

Rok 2010 před proměnou „Změním se"

 

Rok 2015 pět let po proměně „Změním se"

 

Co je u mě nového za téměř pět let? Protože takhle můj všední den opravdu v roce 2010 nevypadal. Změn v mém životě je opravdu hodně. Narodily se mi dvě krásné děti a přestěhovali jsme se s rodinou do Německa.

Změním se - Přihlaste se právě teď

V létě 2010 jsem byla vybrána do programu ZMĚNÍM SE. Tomuto heslu jsem byla víc než věrná. Během třech měsíců se mi podařilo zhubnout ze 74 kg na 69-70 kg, ale co je nejdůležitější, v říjnu jsem otěhotněla. Skvělá příprava na miminko to byla. Naučila jsem se žít podle zdravého životního stylu, ale ten se mi asi nedostal na 100 % pod kůži, protože hned jak jsem zjistila, že jsem těhotná, řekla jsem si, kdy jindy mohu zase neřízeně jíst. Rodit jsem šla s 16 kg navrch, ale ty jsem během půl roku dala kompletně dolů. Šlo to samo, protože syn vyžadoval každodenní několikahodinové procházky s kočárkem. Váha stagnovala kolem 72 kg. Nic jsem necvičila a jídelníček nebyl zcela dle správných zásad, ale já byla sama se sebou spokojená.

V srpnu 2012 jsem otěhotněla podruhé. Přibrala jsem opět něco kolem 15 kg, ale tentokrát už to nešlo tak dobře a rychle dolů, byť jsem na rozdíl od prvního mateřství mohla plně a dlouho kojit (19 měsíců). Hlavní problém vidím v tom, že skloubit dlouhé procházky se zájmem dvouletého dítěte je trochu nereálné, ano chodili jsme ven, ale s vypětím hlavně mých psychických sil jsme za hodinu byli schopni obejít pouze blok kolem našeho domu. Starší syn zcela fascinován přírodou kolem sebe, logicky nemohl podávat rychlostní výkony. Se svou vahou jsem byla relativně spokojená, ale pouze do doby, kdy jsem kojila cca 10x za den. S klesající laktací jsem bohužel neubrala na energetickém příjmu a podle toho to také vypadalo.

Jednoho dne, někdy v září, jsem šla městem a zahlédla jsem se ve výloze. To jsem já? Brrr. Takže bylo rozhodnuto, s tímhle už vážně musím něco dělat. Najela jsem zpátky na jídelníček od Petra Havlíčka. Koncem listopadu jsem přidala i cvičení. Nejdřív ob den kruhový posilovací trénink. V prosinci váha ukazovala o 7 kg méně. V lednu jsem začala intenzivněji, cvičím 5 – 6 x týdně stále podle videí na YouTube. Cvičení se pro mě stalo novou závislostí. Momentálně jedu na sacharidové vlně a chci ubrat poslední 3 kg, která brání tomu, aby byl na břiše vidět „pekáč buchet". Jsem na sebe pyšná, že tentokrát jsem to dokázala zcela sama a své nové tělo ideálně v létě do plavek si už nenechám nikdy „ukrást". Mimochodem, takhle hubená jsem byla naposledy na střední, ale to nikomu neříkejte ;-)



Zdraví jako vášeň na Facebooku