Myslet více na sebe. Umět si říci, že potřebuji chvilku pouze pro sebe. Zasloužím si to.

ZMĚNÍM SE - závěrečný report

Představujeme vám příběhy bojovnic a bojovníků, kteří absolvovali program „Změním se“ v roce 2015. Pokud vás příběhy inspirují, není nic jednoduššího, než se do aktuálně probíhajícího konkurzu pro rok 2016 přihlásit a změnit se také.


 

Tak jsem si konečně sedla k počítači a chystám se zdokumentovat průběh posledních dvou měsíců. Náročných, plných změn, optimistických a směřujících správným směrem.

Vše to začalo programem „ZMĚNÍM SE“. Měla jsem to veliké štěstí, že jsem byla vybrána jako vhodná kandidátka k realizaci kombinace vhodné stravy a pohybu, kterou navrhl tým pana Ing. Petra Havlíčka. Hlavní požadavek z mé strany byl, vylepšit si své zdraví, nabýt tolik potřebnou energii, shodit přebytečná kila a to vše vlastním přičiněním.

Po absolvování všech potřebných kroků (odběr krve, návštěva Centra Petra Havlíčka, zátěžový test, pohovory ….), jsem obdržela vytoužený jídelníček. Musím předem podotknout, že jsem se tou dobou cítila velice vyčerpaně, nespokojeně se svým zdravím i postavou.

   

1. 10. jsem tedy začala s dodržováním předepsaného harmonogramu. Kromě doporučených potravin jsem nakoupila i několik málo doplňků stravy. Velice pečlivě jsem si vedla dokumentaci o všem, co jsem každý den jedla, pila, jak jsem sportovala, co se dělo v práci i doma. Jelikož jsem se cítila opravdu vyčerpaně, pohybovou aktivitu jsem z počátku realizovala formou chůze a protažení. Po několika dnech však již běh byl naprostá samozřejmost. Postupem času má rodina s radostí sledovala, jak nabývám opět sil. Přitom se má postava začala tvarovat do příjemných tvarů. Hmotnost klesala. Po sedmnácti dnech byla čtyři kila dole, ani jsem si to nestihla uvědomit. Zjistila jsem, že v mém původním jídelníčku byly velice upozaděny bílkoviny. V podstatě jsem prý jedla málo. Vyhovovalo mi šest jídel denně. Nešlo o veliké porce, ale hlad jsem neměla.

Po dvou měsících mohu směle konstatovat, že se cítím velice dobře. Pravdou je, že zabírá více času příprava jídla i na druhý den. Do zaměstnání si nosím oběd a dvě svačiny.  Mám daleko více sil a chuti do života. Byla jsem na vyšetření štítné žlázy, jelikož mi před časem zjistila paní doktorka vyšší hodnoty její funkce. A jupí. Zjištění, že vše je v normálu, bylo fantastické. Hodnoty v naprostém pořádku. Sklidila jsem pochvalu, že na sobě pracuji. A nechci užívat zbytečně léky, pokud mohu sama něco změnit. Tak proč bych se nepochlubila J. Jako bonus ke zlepšenému zdravotnímu stavu- „zatím“ sedm kilogramů dole. Co k tomu ještě dodat? Tímto to zdaleka nekončí. Toto stravování totiž není obyčejná dieta. Je to cesta, jak jít správným směrem a opět se cítit dobře. Pro Boha? Co to píšu? Zní to vše jako reklama na štěstí… A stejně si myslím, že je to třeba napsat. Spousta žen v mém věku má jistě podobné problémy. Kolem čtyřicítky začínají mít problémy s hmotností, gynekologické problémy, začínají řešit krevní tlak, štítnou žlázu, křečové žíly, otoky, padání vlasů, klimakterium a s ním spojené hormonální změny….. Je toho na jednoho člověka velice mnoho. Když se přidají problémy v rodině, v zaměstnání, s penězi, aby se z toho člověk zhroutil. Jedno je jisté, pokud chce žena být dobrou matkou, manželkou, dcerou, kamarádkou a nevím, čím ještě, musí se cítit dobře. Musí nejen myslet na druhé, ale začít být také trochu sobec. V dobrém smyslu. Myslet více na sebe. Umět si říci, že potřebuji chvilku pouze pro sebe. Zasloužím si to. Chci mít čas na dobrou knihu. Přemýšlet nad tím, co budu jíst, kdy si zasportuji, kdy nechci s nikým mluvit a naopak, kdy potřebuji společnost. Manžel si přece také zaskočí na fotbal, projede se na kole. Děti jdou za kamarády.

Proto po zkušenosti doporučuji cestu změny životního stylu. Stojí to za to. Celá má rodina je dnes ovlivněna mým jídelníčkem. Nemám pocit jako u jiných diet, že se těším, až skončím s touto stravou a „normálně„ se najím. Já vlastně jím normálně teprve nyní. Jak mi řekl poradce pana Havlíčka: „ Je lepší jíst zdravě a s rozumem stále a občas hřešit, než stále hřešit a občas jíst zdravě“.

Přála bych tuto šanci více ženám. Stojí to za to a vřele doporučuji.

 Martina P.



Zdraví jako vášeň na Facebooku