Noční můra - očkování

Po dlouhých 9 měsících čekání a doufání se Vám konečně narodí ten vysněný uzlíček. Je takový čistý, voňavý, nevinný.

Dýcháte s ním, od prvního momentu ho milujete, i v noci slyšíte každý jeho dech, pohyb, čtete knížky o tom, jak se nejlépe postarat, kupujete pouze nezávadné výrobky, jako kočárek, matraci do postýlky, autosedačku. Vše podle různých testů. Prostě drobeček dostane to nejlepší z nejlepšího. Oblečení se pere a žehlí, dudlíčky se vyvařují. Chráníme to naše novorozené miminko jako lvice. A pak, jednoho dne, stojíte před paní doktorkou, která má v ruce jehlu a chystá se jí s celým obsahem stříknout do našeho anděla.

První očkování - ztráta nervů, slzy, strach… Nevím, jak to probíhalo u jiných maminek. Já ale první očkovací návštěvu u pani doktorky obrečela. Už v čekárně mi tekly slzy a já malou utěšovala, jako kdyby jí hned měli uříznout nohu. Ona sama nic nechápala, ale asi vycítila, že nejsem v pohodě a proto začala být nervózní i ona. Super. Přesně to jsem nechtěla. Vešly jsme dovnitř a ta malá očička už se nesmála. Všechno pozorovala a občas skepticky pokoukla i po mně. Já měla oči úplně mokré. Snažila jsem se ze sebe vydat nejaký ten úsměv. Nic moc. Spíš křeč. Paní doktorka nás (mne) začala uklidňovat. Když už měla jehlu v ruce, začala jsem být silná. Slzy uschnuly a já držela pevně a odhodlaně moji malou dcerušku v náručí. Kalhoty dole. Jenže to už bylo pozdě. Maruška, která je v tomhle ohledu asi po mně, nasála celou moji nervozitu a začala plakat ještě před vpichem. Au. To zase rozbouralo tu moji silnou zeď odhodlanosti a bulely jsme obě. :-) Paní doktorka z nás měla velikou radost. Sestřička chrastila snad se vším, co v ordinaci mají. Nikoho to nezajímalo.

Pak to píchlo, miminko plakalo, maminka měla špatné svědomí, naše očkovací knížka své první razítko i se samolepkou princezny a tak jsme šly domů. Byla jsem tak rozrušená, že jsem to potřebovala zajíst. První restaurace, kolem které jsem šla, se stala mou útěchou. Maruška mezitím usnula, já si objednala obrovské jídlo a obrovské pití. Pan číšník, který mě poznal, nejdřív trošku laškoval, ale po mém zkroušeném úsměvu se chytře rozhodl, stát se spíše neviditelným. Jídlo rychle objednal, přinesl a nechal mě na pokoji. Maruška spinkala. Maminka papala. Ani nevím, jak to chutnalo.

Večer, když domů přišel tatínek, bylo všechno už zapomenuto. Ale slibovala jsem si, že sama už na očkování nepůjdu.

Pak přišlo na radu další očkování. Tatínek byl s námi. Já už úplně v klidu, opět odhodlaná, tentokrát i statečná, jsem držela Marušku. Ta už zase začala nabírat. Nevěděla jsem, proč je tak nervózní, když maminka je v pohodě. Pak jsem spatřila tatínka. Ten stál smutný před námi a prožíval to samé, co já o jedno očkování dřív.

V každém případě jsme to přežili všichni tři. Očkování nadále nemám ráda, i když vím, jak je to důležité. Snažím se na to nemyslet. Ale už mi to zase vrtá hlavou… Zítra odpoledne totiž jdeme na další včeličku. Nééé.


  • Deník Marty Jandové: Mluvíme, mluvíme, hore po dědině…

  • Deník Marty Jandové: Dovolená s dětmi aneb co jim stačí ke štěstí

  • Deník Marty Jandové: SPÍME aneb ŠKATULATA HEJBEJTE SE

    Marušce už je něco přes rok a půl, i když je vlastně na světě o 9 měsíců déle. Je zvláštní, že se ta doba v těhotenství nepočítá. Letopočet člověka začíná s jeho prvním nádechem kyslíku.

  • Vánoce Vánoce přicházejí

    A je to tady. Po roce Vánoce přicházejí. Musím říct, že i když je Halloween jakýmsi novým českým svátkem, který do naší kultury úplně nepatří, tak ho miluji. A to nejenom kvůli kostýmům a dýním.

  • Takový normální den

    Každé ráno vstávám s ní. Někdy v šest, někdy v sedm, zřídka až v osm. Nikdy nespím déle než ona. Ale nevadí. Když se v postýlce jenom převalí a maličko zapláče, dáme dudlík a spíme ještě chvilku dál.

  • Dětská hřiště, jak na ně?

    Hned jak se naše ratolesti postaví na nohy, vydají se maminky a tatínkové na hřiště. Někteří jsou již při první takové výpravě vybavení od hlavy až k patě různými hračkami, které takový malý prcek bude určitě používat. I já popadla malý batůžek s kyblíčkem a hrabičkami a šli jsme na výpravu.

  • Možná bychom všichni občas měli zajít do ZOO

    To, že máme každý to nejkrásnější dítě pod sluncem, je absolutně jasná věc. Žádné ošklivé miminko nikdy neexistovalo a taky existovat nebude! Všechno jsou to geniální a nádherné bytosti.

  • Hej rup

    Od prvního dne po porodu musíme dávat naše ratolesti na bříško, aby se naučily zvedat hlavičku a pak i pást koníčky. Velice důležité pro vývoj všech miminek. Maruška se snažila celou svou pevnou vůlí, hlavičku v barvě purpury, k tomu podivný skřek a myslím, že byla i plná plínka ... Ale zvedla ji.

  • Intuice nad zlato

    Není moc teple oblečená? Možná nemáte dobré mléko, když špatně spí. Cože, tak malá váha při porodu? To se zvyšuje riziko náhlého umrtí kojenců, viďte? Víte, že po očkování už nějaké děti umřely?

  • Bolení bříška

    Když budoucí maminka čeká svoje první miminko, nedokáže si představit, co všechno ji čeká. Víme, že nám nějak změní život, že je to láska na celý život a posloucháme dlouhosáhlé diskuze našich přátel o správné výchově.

  • Miminko je tady!

    A je to tady… ten den, ten moment, první pohled, první dotyk… láska na první pohled. Všechno jde stranou. Nejen to nové „JÁ“, které se zmítá řádícími hormony, ale i bolest, která se s příchodem miminka dostaví. Každý vám to nějak vypráví, popisuje, radí a vzpomíná, ale každý má tu svou zkušenost jinou.

  • Štědrovečerní balada

    Vlastně jsem až poměrně pozdě identifikovala problém, díky kterému u nás Vánoce neprobíhaly tak jako ve většině českých rodin. Ten problém spočíval v odlišném náboženství a v jiné tradici.

  • Chceš někomu radit

    Když mou kamarádku opustil manžel a řekl jí, že ji už nemá rád, a že si našel ženu mladší, hezčí a po všech stránkách lepší, snažila jsem se ji utěšit, ale ona na mne vždy až s nenávistí koukla a pak řekla: "Nezažilas to, nevíš, o čem mluvíš!"

  • Dětské hřiště a společná matrace

    Vždycky jsem bydlela v centru Prahy, narodila jsem se prakticky hned vedle Národního divadla a maminka mi vždycky vyprávěla, jak jsem si chodila hrát na dětské hřiště na Žofín.

  • Věř jen sobě!

    Dneska má dcera pořádala odpolední dýchánek pro všechny své kamarádky, které mají děti. Na chvilku mne tam taky pozvala a já s odstupem svých zralých let mohla sledovat všechny ty výrony mateřské lásky. Zdůrazňuju, že všechny maminky, které mou dceru navštívily, byly čistotné, krásné ženy, které milovaly svá robátka.

  • Bolí mě to jako tebe

    Můj muž tehdy natáčel někde na Letné, asi fotbal na stadiónu, když má dcera se tak nešikovně vykláněla z postýlky, až si zlomila ruku. Tehdy jí byly tři roky a předloktí ji v minutě strašně nateklo. Moje holčička moc plakala. Držela jsem ji v náručí a kolíbala sem a tam, můj otec - Natálčin dědeček - byl tak strašně nervózní...

  • Náš malý génius

    Když se mi narodil syn, už v porodnici z toho bylo pozdvižení. Měl hodně vlasů a byl veliký a dlouhý jako kdyby mu byly už tři měsíce. Když byly mému synovi dva roky, jedl příborem stejně vybraně jako kdyby byl šedesátiletým diplomatem, když mu byly tři, uměl zlomky, ve čtyřech přečetl slabikář a ...v první třídě si mě zavolala jeho třídní učitelka. "Nerada to říkám, ale máte velký problém", zavzdychala.

  • Máma má vždycky pravdu

    Má dcera má tříletého synka Huga. Má neteř má dvouletou holčičku Kristýnku. Má dcera si myslí, že by děti neměly...

  • Kojná roku

    Když se mi narodila dcera, tak jsem byla v porodnici, kde všechny sestry byly velice přísné a na všechny matky se tvářily, že jsou úplně slabomyslné. Já jsem si tak rozhodně připadala, ale vadilo mi...

  • Mateřská láska nikdy neskončí

    Je to už docela dost dávno. Chodila jsem tehdy na vysokou školu. Na Famu. Každou středu jsme měli seminář tvůrčího psaní. Byl to nejdůležitější předmět pro všechny, kteří se chtěli stát spisovateli nebo scénáristy. Nechtěla jsem nikdy ten seminář prošvihnout.

Zdraví jako vášeň na Facebooku