Profesor Pavel Pafko: V konkurenčním boji obstojí jen ten, kdo je zdravý

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. přednosta III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Praze Motole, známý český chirurg, který mimo jiné provedl odstranění plicního nádoru bývalému prezidentu Václavu Havlovi, si ve svém diáři našel čas na rozhovor s námi. Jako lékař je přesvědčený, že by se lidé měli začít o své zdraví více starat. Pacienti s rakovinou plic, kteří k němu chodí, si myslí, že pokud odhodí krabičku s cigaretami, tak všechno půjde zachránit. Ale bohužel se mýlí!

Foto Lenka Žáčková

Tento rozhovor vznikl pro projekt Zdraví jako vášeň v roce 2010.

Pavel Kříž:
Vy máte obrovskou autoritu mezi lidmi, takže je dobře, že jste si na nás udělal čas.

Pavel Pafko:
Myslet si, že po mém vystoupení se začnou ti, co na své zdraví nedbají, chovat jinak, je téměř vyloučené, ale zkusíme to. Při svých návštěvách podolského bazénu pozoruji, že mladí lidé začínají o své zdraví pečovat trochu více než ti starší. Chodím tam ráno od šesti hodin a za dob socialismu tam stávala maximálně jedna „šestsettřináctka“ se soudruhem a jeho sekretářkou. Teď tam jezdí všechny možné značky aut s mladými třicátníky, kteří si uvědomují, že musí dělat i něco pro své tělo, zatímco starší generace pořád vychází z toho, že když se jim něco porouchá, tak to někdo – lékař - za ně vyřeší. Takhle to mají zakořeněné ve svém mozku, zatímco mladá generace si uvědomuje, že v konkurenčním boji obstojí jen ten, kdo je zdravý. Jakmile začne klempírovat a 14 dní je v práci, pak 14 dní není, tak ho převálcuje někdo jiný. Vidím, jak se mladí lidé pohybují a jak málo jedí vepřové s knedlíkem a zelím a ještě 4 knedlíky navíc.

Pavel Kříž:
Máte naprostou pravdu. Co vy sám děláte pro své zdraví?

Pavel Pafko:
Pro mě a myslím si, že pro většinu z nás, je důležitá pravidelnost. Není to jen otázka fyzické námahy nebo sportu, ale ve všem. Pravidelnost stolice, pravidelnost spánku, to všechno má svůj význam. Nemám rád lidi, kteří půl roku nic nedělají a pak se přihlásí na závod Běchovice – Praha. Viděl jsem tam pár těch, kteří zkolabují s úplně fialovými rty a pěnou u úst, protože se vsadili v kanceláři, kdo z nich bude první v cíli. To je naprosto nerozumné, odsouzení hodné a životu nebezpečné. Je to podobné jako u auta, které stojí půl roku v garáži, a člověk se projede „sto třicet“ a zase ho na půl roku dá do garáže. Základní mojí myšlenkou je pořád a pomalu.

Foto Zdraví jako vášeň

Pavel Kříž:
Co je vlastně příčinou všech těch civilizačních onemocnění?

Pavel Pafko:
V dnešní moderní civilizaci je v popředí tak zvaný metabolický syndrom, což jsou chorobné stavy zapříčiněné špatnou výživou, která způsobuje hlavně cukrovku, vysoký krevní tlak a obezitu. Nedávno jsem byl na přednášce jednoho kolegy, dětského kardiologa, který ukazoval arteriosklerózu především u obézních dětí. Váha dětí u nás stoupá a stoupá i u dospělých. Obézní lidé se cítí být jakoby diskriminovaní ostatní společností, ale já si myslím, že v naprosté většině si lidé za obezitu a s tím způsobené komplikace mohou sami, protože až na některé endokrinní poruchy je lidské tělo doslova jako vana, do které voda teče a z které vytéká. Jakmile teče, stačí, když bude kapat. Obézní lidé se v jisté části života přejídali, pak jedí vcelku normálně, ale jejich návrat zpátky je už jedině tím, že budou vydávat více energie. Jenže tady vzniká onen začarovaný kruh. Jakmile má někdo 120 kg, tak už není schopen pohybu, protože ho začnou bolet klouby. Já jim vždycky říkám, ať se podívají na přírodu. Hroši mají taky nadváhu, ale jsou ve vodě a optimální pro lidi s nadváhou je právě plavání. Odlehčit a při tom vydávat kalorie.

Pavel Kříž:
Podobné je to i s velrybami, ty když se dostanou na mělčinu, tak jim to drtí vnitřní orgány.

Pavel Pafko:
Já preferuji plavání a taky na západ od nás bohatí lidi mají vlastní bazény a plavou. U nás je to trochu jinak, ale máme přeci veřejné bazény. Plavání je dobré v tom, že se pohybuje celé tělo, přitom nejsou zatěžované klouby, je to bezprašné prostředí a není tam nebezpečí střetu s nějakým vozidlem.
Druhý sport, který preferuji, je kolo. U starších lidí je dokonce kolo lepší než běhání. Důvody jsou dva: čím je člověk starší, tím potřebuje více zátěž vytrvalostní a ne sprintérskou. Na kole můžete jet dvě tři hodiny, což běhat nikdo, kdo není vytrénovaný, nevydrží. Druhou výhodou je, že tam není přímá zátěž na klouby. A pokud máte i určitou psychickou motivaci, například že dojedete na Karlštejn, tam si dáte pivo a zase pojedete zpátky, pak děláte hodně pro své zdraví.

Foto Zdraví jako vášeň

Pavel Kříž:
Takže doporučujete aktivní pohyb?

Pavel Pafko:
V zásadě si myslím, že aktivní pohyb je velmi důležitý a musí být pravidelný, ale jeho forma je naprosto individuální. Víte, v naší společnosti máme dvě velké nevýhody: první nevýhodou u nás oproti africkým zemím je to, že máme dostatek jídla, a druhá nevýhoda je, že se opravdu málo pohybujeme. Osobní lékař prezidenta Dwighta D. Eisenhowera kdysi řekl, že dospělému muži hrozí 3 nebezpečí: auto, televizor a dobře vařící žena. Doporučoval bych proto lidem, aby si před usnutím sedli a zapřemýšleli, kolik času z uplynulého dne věnovali pohybu. Zjistí, že se ráno nasnídali, skočili do auta, jeli do práce, kde strávili šest, sedm hodin u počítače a někdy i víc, byli neustále něčím stresováni, pak sedli do auta, jeli domů, tam se strašně najedli a pustili se televizi, u které usnuli.

Pavel Kříž:
Podle nějakých statistik je v Americe zabiják číslo jedna neaktivita a já mám z Kanady tu zkušenost, že ti neaktivní lidé ještě navíc jedou po práci do fitness centra, kde se snaží zaparkovat co nejblíže, takže jsou schopni objíždět i půl hodiny, než zaparkují, a pak platí šílené peníze za pohyb na místě.

Pavel Pafko:
Co se týká fitness center, tak tam bych vyzdvihl rotopedy, protože si myslím, že jsou dobré, ale není nad to vyjet do přírody. Existují dva zabijáci rozvinuté populace: nádorová a kardiovaskulární onemocnění, jako jsou infarkty, mozkové mrtvice atd. Těm se dá čelit, zatímco nádorovým onemocněním se dá čelit velmi špatně. Ale i onkologové říkají, že asi 30 % nádorů je způsobeno špatnou stravou. A je pravdou, že patologové, kteří jsou v mém věku, říkají, že když byli mladí, neviděli tolik dětských nádorů, jako vidí dnes. Takže oběma hlavním onemocněním a zvláště pak kardiovaskulárnímu se dá předejít vhodnou stravou. A člověk by si měl svoje zdraví hlídat, neb je jeho majetkem a nepomohou mu prachy, když se zdraví začne hroutit. A možná je to trochu egoismus, ale lidé by měli na sebe dbát a říci si, že ve středu ve tři mám tenis, nebo chodím běhat, a nic mě od toho neodradí, ani práce! Nedávno tady měla jedna psycholožka seminář o tom, že věci, které chceme dělat pravidelně, těmi bychom měli začínat, protože jinak se nám ukáže, že je mohu odložit za hodinu, za dvě, tak dobře, zítra to udělám. Já například často využívám cestu do práce a z práce, že jedu na kole.

Foto Zdraví jako vášeň


Pavel Kříž:
Strava by měla být také asi pravidelná, že?

Pavel Pafko:
Zcela určitě! Časové rozvržení je velmi důležité a nemělo by existovat žádné, teď nemám čas. Dokonce se ukazuje, že opravdu malé množství alkoholu, to znamená například jedna sklenička vína denně, nebo jeden malý panák kořalky opravdu pomáhá lidem proti kardiovaskulárním onemocněním. Ale bohužel u nás je to bráno ještě moc striktně a alkoholici pak takovouhle informace zneužívají. Takže ještě jednou – pouze velice malé množství alkoholu denně dokáže společně s pestrou stravou zabránit některým kardiovaskulárním onemocněním.

Pavel Kříž:
Myslíte si, že různé věkové skupiny se různí svojí aktivitou?

Pavel Pafko:
To zcela určitě. Moji dva vnukové chodí někam „na činky“ a působí pomalu jako takové „gorily“, když jdou se mnou. Ale jsou sporty, které můžete dělat odmalička až do smrti, jako je například plavání, cyklistika, bruslení, lyžování – nemusí jít o sjezdové lyžování. Běžky jsou dalším sportem, který je podle mě optimální: bezprašné prostředí, žádné nebezpečí a pohybuje se celé tělo – záda, ramena, ruce, nohy, srdce a plíce.

Pavel Kříž:
Co vy a stres? Dá se proti němu bojovat pohybem?

Pavel Pafko:
Jsem přesvědčený, že v dnešní době, kdy je tolik stresu, není možné se ho jednoduše zbavit tím, že pojedu na kole. Když mám nějaký vážný případ, který se mi honí hlavou, tak i kdybych vyjel ten nejvyšší kopec, stejně se mi zase objeví myšlenky na toho pacienta. Dokonce jsem schopen se zastavit a telefonicky se zeptat, jak se pacientovi daří. Na druhou stranu člověk, který ve své profesi stále žije v nějakém stresu, by neměl ve své práci pokračovat. Chirurg, který nastoupí na operační sál a ještě ani neřízl a už má kapku potu na čele, by tuhle práci dělat neměl. Emocionálno musí být podřízeno racionálnu, a to se týká práce lékařů i například práce herců. Můj přítel Milan Lasica mi vyprávěl, jak po nějakém představení mu jeho kolegyně sdělila, že byla z toho příběhu dojatá a chtělo se jí plakat. A na to on jí řekl, že musí hrát a plakat mají diváci. A to je opravdu jednoznačné.

Pavel Kříž:
Dá se nějakým způsobem natrénovat odolnost vůči stresu?

Pavel Pafko:
Samozřejmě. To, co vás stresovalo na začátku, vás už nyní nestresuje. Práh stresu se mění tím, jak nabýváte zkušenosti. Jak jste zkušenější, tak už vás mnoho věcí nerozhází. Ale to neznamená, že byste správně už měl být bez stresu. Lidé, kteří jsou takoví, jsou lidé prázdní, kterým na ničem nezáleží. Ale vždycky by mělo racionálno převážit nad emocionálnem. Jakmile je člověk v emocích, tak zpravidla rozhoduje špatně.

Pavel Kříž:
I já mám kolegy, kteří mají tak těžké psychické stavy před tím, než vstoupí na jeviště, že někteří i zvrací. A tomu nerozumím, protože si myslím, že to pak nemá smysl tu profesi dělat. Může například psycholog vyřešit míru stresu v zaměstnání?

Pavel Pafko:
Profík by měl pomoci vždycky. Ale viděl jsem krásný vtip, jak sedí pán a paní v posteli, paní je obnažená a má tlusté černé brýle. A pod tím je napsáno: Každý máme mít svého psychologa (smích). Ale jinak psychologie u nás je hodně podceňovaná. Když jsem se stal přednostou kliniky, tak jsem zlákal jednu psycholožku na půl úvazku a myslím si, že je to opravdu důležité, protože když jde člověk například k amputaci, tak je to velmi závažné i pro jeho psychiku. Tohle vlastně potřebuje i personál v nemocnicích, jenže psychologů je u nás málo.

Pavel Kříž:
Jak odpočíváte? Při plavání, nebo máte ještě nějaké jiné možnosti, jako je hudba, divadlo?

Pavel Pafko:
Chodím do Rudolfina, do divadla, ale to je automatické. Člověk přeci nemůže jen běhat dokola. Možná, že to nebude v mých sedmdesáti letech znít dobře, ale já se těším už v neděli do práce. Můj děda byl vesnický učitel na Slovensku a dožil se 93 let. Jako malý kluk jsem k němu jezdil na prázdniny a on vstával v půl šesté, chodil na pole a v osm hodin šel do jednotřídky a tam učil. Přitom jedl chleba se špekem a dal si vždycky trochu slivovičky.

Pavel Kříž:
O kouření asi nemá vůbec cenu mluvit.

Pavel Pafko:
Mám kamarádku, která bojuje proti kouření, a já jí říkám, že je to naprosto zbytečné, protože tady od školních let všichni vědí, že bůček ne, ryby ano, sladké ne, sýry ano, pohybovat se ano, ležet nebo sedět u počítače ne. Samozřejmě to všichni vědí, jenže tomu nevěnují pozornost. Celých 85 % lidí, které operujeme s karcinomem plic, jsou kuřáci. Procento kuřáků klesá se vzděláním. Zatímco nejvíc je jich se základním vzděláním, nejméně s vysokoškolským. Zajímavé také je, že svobodní lidé jsou více kuřáci, než ženatí a vdané. Každý týden tady máme jeden až dva případy lidí s karcinomem plic a téměř vždycky zahazují krabičky cigaret, ale bohužel v době, kdy už je pozdě.

Pavel Kříž:
Děkujeme za rozhovor.



Zdraví jako vášeň na Facebooku