Rozhovor s Annou Šiškovou

Pavel Kříž:
Je pro Tebe zdraví důležité?

Anna Šišková:
Řekla bych, že je pro mě číslo jedna. Měla jsme problémy s páteří a skoro půl roku jsem nebyla mobilní. Sotva jsem došla na záchod a zpět. Nemohla jsem pracovat a nikdo nevěděl, proč nemohu chodit, ačkoliv jsem absolvovala různá vyšetření a všichni mi říkali, že v páteři nemám žádné závažné změny.  Dostala jsem se z toho akupunkturou a jinými "nelékařskými" způsoby. Takže zdraví si opravdu vážím. 


Pavel Kříž:
Když se tohle člověku stane, tak si teprve uvědomí, jak je zdraví důležité a že bez něho vlastně nemůže nic dělat.

Anna Šišková:
To je fakt. Před tím jsem si to vůbec neuvědomovala a zdraví bylo samozřejmostí. Na jedné straně je to dobře, že mě to přibrzdilo, protože jsem byla příliš hyperaktivní, ale na druhé straně to vůbec není dobře, protože mám normálně strach a ten není dobrý. Když máš strach z toho, aby se ti něco znovu nestalo, tak to v sobě vlastně dál "živíš".


Pavel Kříž:
Co kromě akupunktury Ti v léčení Tvých problémů asi nejvíc pomohlo?

Anna Šišková:
Hodně mi pomohla ajurvédská medicína. Když jsem byla v Nepálu na ajurvédské léčbě, kde léčí právě i problémy s páteří masážemi, různými olejíčky, bylinkami a zábaly, tak jsem po dvou dnech, kdy mě "hladili" a zároveň masírovali, jakoby splaskla. Odešla ze mě nějaká voda, která jak jsem zjistila později, se u žen po pětačtyřicítce v jejich organizmu hromadí. Tamní léčitelé působili na můj lymfatický systém, a ačkoliv jsem jedla úplně normálně, tak jsem zhubla. Tam někde je asi cesta pro nás ženy, že "rozhýbeme" svůj lymfatický systém pohybem nebo masážemi.


Pavel Kříž:
Sleduješ, co jíš, nebo je Ti jedno?

Anna Šišková:
Mám docela problémy se žaludkem, takže k výběru potravin u mě dochází celkem automaticky. Nemohu jíst těžko stravitelné jídlo, nemohu pít velké množství alkoholu. V podstatě se musím stravovat zdravě, protože jinak mě bolí žaludek. Když jsem se svým přítelem, tak strašně ráda vařím a on hrozně rád jí, jenže má rád především maso, a to já bych na své problémy téměř neměla. A i když sním jednu desetinu toho, co sní on, tak mě to stejně zatěžuje.


Pavel Kříž:
Jak je to s Tvou fyzickou aktivitou? Jezdíš na kole, plaveš?

Anna Šišková:
Samozřejmě, že to ráda dělám, ale mám to omezené právě svou páteří. Na kole mi nesmí být zima, když plavu, tak nesmí být studená voda. Bohužel mám zakázané boční pohyby, takže golf, který bych ráda hrála, nebo tenis jsou pro mě pasé. Nesmím mít také těžkou zátěž, protože jinak se páteř zablokuje, takže musím s pohybem velmi opatrně. Ale ráda tancuji.


Pavel Kříž:
Kouříš?

Anna Šišková:
Jenom příležitostně. A Ty?


Pavel Kříž:
Já s tím přestal už před osmi lety. Vykouřil jsem tak pět, šest cigaret a pak jsem si říkal, že to vlastně nemá cenu.

Anna Šišková:
Mě to celý den nechybí, ale po představení se na cigaretu už opravdu těším.


Pavel Kříž:
Jak se vyrovnáváš se stresem, kterého je v našem povolání opravdu mnoho? Odpočíváš aktivně, nebo pasivně?

Anna Šišková:
Nejraději odpočívám v přírodě, protože pocházím z hor. Stačí, když zajdu do parku, ale přírodu potřebuji. A protože ráda plavu a nebojím se, tak miluji i moře.


Pavel Kříž:
Takže přírodu bys doporučila lidem, kteří pracují ve stresu?

Anna Šišková:
Zcela určitě, protože nejlepší relaxace je jít ven. Když skončí zima a já vytáhnu kolo na první projížďku, tak i když je ještě celkem nevlídno, je to zkrátka nádhera.


Pavel Kříž:
Vedla jsi svoje dcery ke zdravějšímu způsobu života?

Anna Šišková:
Vyrůstala jsem ve Vrátnej Dolině, kde pracovali moji rodiče za "socíku" jako hoteliéři, takže jsme nebyli bohatí, ale neměli na mě čas. Tam se lyžovalo a mně ukradli lyže, když mi bylo devět let. Nechtěla jsem, aby se to rodiče dozvěděli, a tak jsem říkala, že se mi nechce lyžovat. Všechny sporty jsem se začala sama aktivně učit, až když mi bylo nějakých čtrnáct let. Začala jsem lyžovat, bruslit, běhat, hrát volejbal a tak dále. Když jsem porodila děti, tak jsem si říkala, že se jim budu věnovat, protože mně se nikdo nevěnoval. Jenže to byla chyba, protože už v pěti letech uměly holky bruslit a musely chodit na led, když jim bylo šest, tak uměly lyžovat. Ale když byly v pubertě, tak mi to vyčítaly, že musí lyžovat, musí bruslit, v létě musí plavat a že to tak nechtějí. Teď se jim to hodí, ale byl to s nimi boj. Taky jsem s nimi každý rok trávila jeden měsíc ve srubu bez elektřiny a bez vody. Nyní  je Dorotka v Himalájích, kde je každý týden ve výšce 5 500 metrů, a Terezka musí alespoň jednou ročně někam do přírody.


Pavel Kříž:
Česko i Slovensko mají dluhy z minula vůči zdraví a zdravému způsobu života. Lidé byli zvyklí se o zdraví nestarat a jít k doktorovi, až když jim bylo špatně. Myslíš si, že na Slovensku se to nějak mění, že i státní orgány něco dělají pro propagaci prevence?

Anna Šišková:
Ve městech se to trochu mění, ale na venkově, kam stále jezdím, protože tam mám část své rodiny, se to bohužel nemění. Sice tam jsou nějaké posilovny, kam chodí mladí lidé, ale jakmile se provdají a ožení, tak začnou žít jako jejich rodiče. A bohužel dneska už máme všeho hodně a lidé nežijí střídmě jako třeba kdysi moje babička s dědou, takže podle toho i vypadají.


Pavel Kříž:
Na Moravě je to hodně podobné. Prozradíš mi na závěr, co Ti v poslední době udělalo radost a co Tě naopak naštvalo?

Anna Šišková:
Když byla moje Terezka na představení Vše o ženách, kde hraju, a tak upřímně a nahlas se smála, že jsem ji okamžitě poznala, tak mi to udělalo velkou radost a štvou mě zbytečné lži!


Pavel Kříž:
Díky moc.