Rozhovor s Danielem Hůlkou

Daniel Hůlka si zaručeně nejvíc odpočine na širém moři, miluje vysoké hory, ale pokud nemá ani jedno momentálně k dispozici, pomáhají mu proti stresu procházky v lese a objímání stromů, protože v nich je obrovská síla.


Pavel Kříž:
Změnil se Tvůj pohled na zdraví proti tomu, jaký jsi měl před deseti, dvaceti lety?

Daniel Hůlka:
Samozřejmě se to změnilo. V mládí jsem byl vrcholový sportovec, takže mám úplně zničenou páteř.


Pavel Kříž:
Jak jsi sportoval?

Daniel Hůlka:
Hrál jsem volejbal. Byl jsem dokonce mistr republiky a hrál jsem v reprezentaci. Měl jsem strašlivou makačku právě ve věku vývinu. Středisko vrcholového sportu a dvanáct tréninků týdně! Takže můj největší problém jsou záda.


Pavel Kříž:
To mají všichni sportovci. Buď záda, nebo kolena, kotníky, či lokty.

Daniel Hůlka:
Tak to mám všechno: záda, kolena, kotníky a ramena. Navíc věk nezastavíš. Když mi bylo 27, tak jsem byl schopný hrát devět představení týdně a měl jsem pocit, že jsem nesmrtelný. Časem se ukázalo, že to není úplně pravda, a tak jsem musel na dva roky divadlo úplně nechat, protože jsem se zhroutil. Musel jsem podstoupit takovou doslova očistnou kůru: držel jsem dietu, nepil jsem, nekouřil, zhubnul jsem 32 kg a pak jsem se teprve znovu vrátil do divadla. A od té doby si plánuji práci a odpočinek.


Pavel Kříž:
Takže by se dalo říci, že s přibývajícím věkem je zdraví větší a větší prioritou. Alespoň u mě to tak je.

Daniel Hůlka:
Přesně tak.


Pavel Kříž:
Takže po té Tvé radikální očistě sleduješ, co jíš?

Daniel Hůlka:
Měl jsem takové období, kdy to bylo až fanatické. Teď jsem povolil a dám si v hospodě i normální hotovku.


Pavel Kříž:
Vypadáš výborně! Spousty let jsem Tě neviděl, ale teď vypadáš opravdu zdravě.

Daniel Hůlka:
Ono je to také tím, že zdravý člověk vyzařuje pozitivní energii. Co se týká stravy, tak jím většinou ryby, maso, zeleninu, ale dám si i kachnu, ovšem ne každý den.


Pavel Kříž:
To je právě nejlepší: pestrost. Nic se nemá ze stravy vylučovat, ale také nic přehánět. Vzhledem k tomu, že jsi byl vrcholový sportovec a máš obtíže, o nichž jsi mluvil, jak je to momentálně s Tvojí fyzickou aktivitou?

Daniel Hůlka:
Mám velkou zátěž a fyzickou aktivitu na jevišti. Volejbal už nehraji, ale před pár lety jsem se zamiloval do námořního jachtingu, takže dokonce jezdím závody a je to docela makačka.


Pavel Kříž:
To ale musíš někam za tím sportem dojíždět?

Daniel Hůlka:
Regaty, co my jezdíme, jsou většinou v Chorvatsku, nebo v Řecku. Vloni jsme měli obrovský úspěch na jednom z nejtradičnějších středomořských závodů v Řecku. Skončili jsme třetí, což nikdo nechápal, protože jsme suchozemci. Jachting je úplně skvělý na "vypláchnutí mozku". Pokud jsem v Praze, tak chodím cvičit se zády.


Pavel Kříž:
To máš rehabilitace?

Daniel Hůlka:
Ty také, ale hlavně cvičení na vytváření svalového korzetu kolem páteře. A vzhledem k tomu, že mě čeká role kata Mydláře, kde se budu muset svléknout do půl těla, tak od září budu zase chodit s kamarády boxery na jejich tréninky. Já sice neboxuji, ale ty tréninky jsou výživné. Je dobré, že při boxu zapojíš celé tělo.


Pavel Kříž:
Pro Tebe je mimořádně důležitý hlas. Děláš něco pro něj? Kouříš?

Daniel Hůlka:
Ano, kouřím.


Pavel Kříž:
A kouříš hodně?

Daniel Hůlka:
Když mám představení nebo koncert, tak celý den nekouřím, ale potom si to opravdu vychutnám. Jinak kouřím tak nějak normálně. S hlasem nedělám nic zvláštního. Nepiju syrová vajíčka, neleju do sebe Vincentku.


Pavel Kříž:
Třeba to jsou jen takové legendy.

Daniel Hůlka:
Ale ony asi fungují, protože to dělá spousta zpěváků. Ale podle mě je to psychická záležitost. Každý zpěvák má vytvořený něco, o čem si myslí, že mu pomáhá a něco, co nesmí. Znám hodně lidí, kteří nepijí studené, nebo lidi, kteří pijí teplé pivo, což vůbec nepochopím.


Pavel Kříž:
To já mám jednu takovou kolegyni, která si dává ohřívadlo do piva.

Daniel Hůlka:
Pavarotti si lil během koncertu ledovou tříšť do krku. To mi přijde logičtější, protože hlasivky jsou sval, jako každý jiný, takže při velkém vypětí se musí ochlazovat.


Pavel Kříž:
To je vlastně pravda! A Ty tedy nemáš žádnou takovouhle zvláštnost?

Daniel Hůlka:
Pro mě je nejlepší dát si před koncertem teplý vývar a krvavý biftek.


Pavel Kříž:
Tak to vůbec není špatný rituálek! Jak se vyrovnáváš se stresem a máš na to nějaký recept?

Daniel Hůlka:
Když jsem začínal, tak jsem měl až takovou tu ochromující trému. Můj pan profesor na konzervatoři to vyřešil tak, že mě hlásil na všechny koncerty, co byly, a já jsem se takzvaně omlátil, takže jsem se té paralyzující trémy zbavil. Ale musím říci, že před každým představením trému mám.


Pavel Kříž:
Ona totiž existuje tréma v dvojí poloze. Ta první je ochromující a té se musíme zbavit, pak je ale taková ta tréma - rozechvění před každým představením, a ta je, myslím si, dobrá.

Daniel Hůlka:
Máš naprostou pravdu. Já jsem třeba měl představení, na které jsem šel hrozně unavený, a vlastně ta únava mi nedovolila, abych měl trému. A podle toho to představení pak vypadalo, nemělo žádnou šťávu. Čím jsem starší, tak u mě narůstá odpovědnost a ta tréma je čím dál tím horší, ale skončí ve chvíli, kdy vlezu na jeviště.


Pavel Kříž:
Tak je to správné. Ale abychom se vrátili ke stresu, jak se ho zbavuješ?

Daniel Hůlka:
Mám za sebou období, kdy jsem se kvůli stresu úplně sesypal. Dokonce jsem musel nějakou dobu brát antidepresiva a nebylo to vůbec příjemný. Znám kolegy, kteří podobnou situaci řeší alkoholem, ale to je běh na krátkou trať, protože to brzy přestane fungovat. Momentálně je to tak, že prášky už neberu. Stálo mě to hodně práce, ale vyplatilo se to. Dříve jsem vůbec neměl čas na nějaký relax, ale teď si to tvrdě hlídám. Na začátku divadelní sezóny rovnou nadiktuji, že v tomto termínu jsem na horách a tehdy jsem na lodi. Vždycky jsou alternace a vždy se to dá nějak udělat.


Pavel Kříž:
Co děláš s tím běžným stresem, kdy už toho máš dost?

Daniel Hůlka:
Na tohle žádný recept nemám, zkrátka to musím vydržet. Ale protože bydlím v lese, tak vím, že je dobré chodit po lese.


Pavel Kříž:
Mě taky pomáhá příroda a musím říci, že i moře je skvělé.

Daniel Hůlka:
Já za sebe mohu říci, že moře je úplně nejlepší. Když vlezu na loď a odrazíme z mariny (pozn.: přístav pro jachty) na širé moře, tak si stoupnu na příď lodi a jak se tak dívám na moře, tak úplně cítím, jak mi z hlavy jde všechno pryč. Stačí pár dnů a úplně se zklidním.


Pavel Kříž:
Tohle já znám taky, protože mám kamarády rybáře ve Vancouveru a občas s nimi jezdím na rybářské výpravy. Nepotápím se, ale východ slunce na moři je opravdu nepopsatelný zážitek. Moji další otázku na Tvůj odpočinek už asi nebude potřeba zodpovídat, že?

Daniel Hůlka:
No samozřejmě na moři, ale miluji také vysoké hory, například Himaláje. Když je úplně nejhůř, tak chodím ve svém lese, který mám u baráku, a objímám stromy, ve kterých je opravdu obrovská síla.


Pavel Kříž:
Věříš na prevenci, jako jsou pravidelné lékařské prohlídky a očkování?

Daniel Hůlka:
Můj táta zemřel na rakovinu prostaty a tak mě jeho sestra a moje teta volá snad každý čtvrt rok, jestli už jsem byl na preventivní prohlídce, takže se pomalu už k tomu chystám. Mám za sebou takové ty sety očkování proti všem nemocem v tropických zemích a každý rok si říkám, že se nechám naočkovat proti klíšťatům a každý rok na to zapomenu.


Pavel Kříž:
Pojďme k Tvé práci, na co se můžeme těšit?

Daniel Hůlka:
Po nádherných prázdninách mám 12. 9. koncert na Pražském hradě a pak začíná sezóna v divadle, kde budu hrát barona Prášila, potom nějaké koncerty, v prosinci se vrací do divadla Hybernia Drácula. Po novém roce se začne zkoušet už zmiňovaný Kat Mydlář a plánů mám ještě hodně.


Pavel Kříž:
Co Tě v poslední době naštvalo, nebo co Ti naopak udělalo radost?

Daniel Hůlka:
Radost mám ze své práce, například poprvé v životě v Baronu Prášilovi hraju kladnou roli a můžu se ve finálové písničce smát na lidi. Pak mi jako pravičákovi udělaly radost volby.


Pavel Kříž:
Díky moc za Tvůj čas