Rozhovor s Danou Juráskovou

S ministryní zdravotnictví Danou Juráskovou se Pavel Kříž setkal vbudově ministerstva přímo na patře, kde kdysi točil jednu ze scén slavných „Básníků“. Navíc si zjistil, že jsou s Danou Juráskovou stejný ročník a oba pochází z Moravy. Takže rozhovor to byl více než příjemný.


Pavel Kříž:
Jak je pro Vás zdraví důležité a na kterém místě vpomyslném žebříčku hodnot se nachází?

Dana Jurásková:
Já jsem měla štěstí, že jsem celý život zdravá. Takže v mé hierarchii existuje jako taková položka, o kterou se nemusím starat. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem porodila děti, kdy jsem přeci jen nabrala pár let a zdraví už není taková samozřejmost. Uvědomila jsem si, že i pro běžné aktivity budu muset se sebou něco udělat, protože už to nefunguje tak jako vminulosti.


Pavel Kříž:
Takže spostupujícím věkem to začne „stoupat nahoru“. Ve dvaceti si člověk myslí, že je nesmrtelný, aspoň já jsem si to tak myslel, ale postupně začíná přicházet na to, že to tak není.

Dana Jurásková:
Pokud něco neudělá, tak o to, co považoval za tak samozřejmé, přijde.


Pavel Kříž:
Sledujete, co jíte?

Dana Jurásková:
Já to mám celý život tak, že všeho užívám smírou. Jak jídla, tak pití, ale i těch zlozvyků. Vždycky to nějak šlo. A když se dostavil čas, že už to nešlo, tak ve mně něco zablikalo a řeklo pozor! Měla jsem třeba období, kdy jsem se přejídala a ráda, jenže pak se začalo ukazovat, že už to není dobré. Takže něco ve mně zablikalo a řeklo: „Teď už nejez, není to správné.“ Trochu se taky musím snažit, takže strašně málo jím sladké, ale jinak všechno celkem normálně.


Pavel Kříž:
Máte hodinu, po které už nejíte?

Dana Jurásková:
Mám, ale nikdy ji nedodržím (smích) Vždycky jsem si myslela, že mám pevnou vůli, ale protože jsem nemusela držet dietu, tak jsem vůli nikdy pořádně nevyzkoušela. A když jsem začala mít váhové problémy, zjistila jsem, že mi to absolutně nejde.


Pavel Kříž:
Co vaše fyzická aktivita?

Dana Jurásková:
Odmalička jsem vždycky nějak sportovala. Dělala jsem sportovní gymnastiku, aerobik a různé jiné aktivity, takže když jsem skončila školu, byla jsem zvyklá skoro denně cvičit. Jenže jsem nastoupila do zaměstnání, do nepřetržitého provozu a všechna moje sportovní aktivita byla tatam. Až do mateřské dovolené jsem pak měla pohyb nárazový. V létě kolo, vzimě lyže, ale nebylo to nic pravidelného. Po mateřské bylo zapotřebí dát organizmus trochu do pořádku, takže jsem chvíli cvičila a nyní jsem ve fázi, kdy je opět zapotřebí stím něco dělat, takže mám předsevzetí, že alespoň dvakrát týdně budu nějakým způsobem cvičit.


Pavel Kříž:
A máte ktomu určitě předpoklady, protože jste vždycky cvičila.

Dana Jurásková:
Paní profesorka Topinková říká, že pokud si do čtyřiceti let nevytvoříme dostatečně silnou svalovou hmotu, tak máme na stáří problém, protože pak už neroste. Takže to už jsem prošvihla a navíc potřebuju davovou psychózu, která mi dokáže, že jdeme všichni. Potřebuji něco, kde se hýbu, ale zároveň si i odpočinu – třeba plavání.


Pavel Kříž:
Chodíte?

Dana Jurásková:
Já bych chodila, ale rodina si stěžuje, že chodím hrozně rychle (smích). A zjistila jsem, že pár kilometrů chůze mě dokáže pěkně odrovnat, protože už na to nejsme zvyklí.


Pavel Kříž:
Čím je člověk starší, tak by se měl víc pohybovat, ale ono je to obráceně.

Dana Jurásková:
Já mám pocit, že tím, jak se stává sport jakousi módou a jak se snažíme odbourat datum narození, tak si chceme dokázat, že ještě nejsme tak staří a sportujeme…


Pavel Kříž:
Když mi umřel táta, tak maminka hrozně rychle sešla. Našel jsme jí proto vBrně cvičení pro seniory, jenže ona tam nechtěla chodit. A tak jsem jí navrhl, že jí seženu DVD se cvičením pro seniory, aby si cvičila doma. Jenže víte, co jsem zjistil? U nás takové DVD neexistuje. Existují stovky titulů pro mladé, ale pro seniory, kteří tady možná za krátkou dobu budou dominovat, tady nic není. Ale pojďme zpátky k Vám: kouříte?

Dana Jurásková:
Ano, ale nejsem silný kuřák. Byla jsem třeba schopná 5 let nekouřit. Než jsem přišla na ministerstvo, tak jsem nekouřila. Pak nastal nějaký zlom a já zase začala. Víte, mám sociální závislost na kouření. Kcigaretě potřebuji lidi a kafe, a tak si nějak povídat. Na balkóně vmrazu jsme nikdy nekouřila. Ale vím, že bych měla jít příkladem, takže stím budu muset co nejdříve přestat úplně.


Pavel Kříž:
Já byl také kuřák, protože u filmu se téměř nedá nekouřit, ale před deseti lety jsem přestal. A to tak, že jsem žil vKanadě a byl jsem na návštěvě, kde nám řekli, že kdo chce kouřit, musí jít ven. A tak jsem stál venku vdešti, měl jsem zapálenou cigaretu a vdomě hrála příjemná hudba a byly slyšet hlasy lidí, kteří se příjemně bavili, a tehdy jsem si řekl: Proč vlastně kouřím? A cigaretu jsem típnul. Navíc vKanadě jsou velmi „přísní“ a kouřit se tam dá jen na některých místech, takže to pro mě bylo jediné řešení.

Dana Jurásková:
Já mám pocit, že i u nás se postupně budou omezovat místa na kouření. Ve velkých firmách musí mimo budovu a já jezdím kolem Brumlovky, kde bývaly vždycky spousty lidí kolem venkovních popelníků, ale postupně jich ubývá.


Pavel Kříž:
Vaše práce přináší spoustu stresu, jak se stím vyrovnáváte?

Dana Jurásková:
Mám stres jako součást života a nejlepší výkony podávám právě pod velkým stresem.


Pavel Kříž:
Jenže to jsou pozitivní stresy, ale co když přijde nějaký negativní stres. Máte na to nějaký recept?

Dana Jurásková:
Domácí práce. Když přijdu hodně rozladěná, tak mám alespoň pocit, že jsem užitečná, za druhé se u toho hýbu a za třetí získávám kladné body u své rodiny.


Pavel Kříž:
Jak odpočíváte?

Dana Jurásková:
Nejraději ležím a čtu si. Navíc strašně ráda spím, jenže celý život vstávám hrozně brzy ráno.


Pavel Kříž:
Vedete svoje děti kpohybu?

Dana Jurásková:
My jsme rodina, která opravdu žije rodinným životem. To znamená, že spolu sdílíme i aktivity. Můj muž byl kdysi vrcholový sportovec, takže si nedovede svůj život představit bez sportu. U dcery jsme nebyli tak úplně úspěšní, ale umí lyžovat a umí všechny ty základní věci. Docela ráda sportuje, ale není to součást jejího života. U syna je to jinak: od pěti let hrál hokej a nyní hraje tenis. Teď je mu patnáct a jsme rádi, že je takový jaký je, protože má nejen tenis, ale i tancování, počítač mu slouží jen na učení a vůbec nemá čas na to, aby se dal třeba do nějakého pouličního gangu.


Pavel Kříž:
Věříte vy sama na prevenci?

Dana Jurásková:
Naprosto bez pochyb. Jednak jsem se to učila ve škole a znám vědecké důkazy, že to funguje, a jednak lékaři říkají, že dokážou zázraky, ale musíme přijít včas.


Pavel Kříž:
Myslíte si, že státní orgány dělají dost pro prevenci?

Dana Jurásková:
Myslím si, že ještě dlouho nebudeme dělat dost, protože vminulosti byla prevence sice organizovaná, ale byla málo popularizovaná. Nám se daří i díky vaší pojišťovně to, že se zapojuje do preventivních programů stále více firem a vůbec nevadí, že je to spojené i sbyznysem. Preventivní programy se dostanou daleko víc do podvědomí. Celkem dobře se daří prevenci koordinovat a ministerstvo ji cílí na oblasti, které se jen velmi obtížně popularizují. Výživa, zdravý životní styl a pohyb jsou témata, která nejsou tak těžká, ale pak je prevence nádorových onemocnění, kde už je to o tom vyrazit klékaři, víc na sobě pracovat, sledovat se, jak se tělo mění a co to znamená. A to už tak snadné není. Takže děláme víc, ale pořád ne dost.


Pavel Kříž:
Co Vám udělalo vposlední době velikou radost?

Dana Jurásková:
Že jsem strávila týden na horách a nezlomila jsem si ani ruku, ani nohu.