Rozhovor s Davidem Hufem

David Huf se celý život aktivně věnuje sportu, obzvlášť sportovnímu a komerčnímu aerobiku. Již dlouho se profiluje jako poradce zdravého životního stylu, osobní trenér a instruktor skupinových forem aerobního cvičení. Jaký je tedy jeho názor na zdraví?


Pavel Kříž:
Zdraví je pro Vás asi celoživotní téma, je součástí Vaší práce. Proč jste se dal zrovna tímhle směrem?

David Huf:
Díky svým rodičům jsem byl od malinka vedený ke sportu. Byli oba dva plavci, takže mě hodili do bazénu a já začal podle jejich přání plavat. Jenže tam mě trošku zradilo zdravíčko, protože bazén a chlorovanou vodu moje uši a oči nezvládaly, a tak jsem se musel přeladit na jiný sport. Tím, že jsem byl odmala takový ten zpocený valibuk, tak mě to pořád hnalo na nějaké sportovní kroužky. Dostal jsem se na výběrovou sportovní školu zaměřenou na atletiku. Pak jsem ještě zkoušel koketovat s triatlonem, protože plavání ve mně zůstalo a běhání mě bavilo a šlo mi, ale ve volbě zda jít na vysokou, nebo se zaměřit na profesionální triatlon, zvítězila fakulta tělesné výchovy a sportu. Sport je pro mě něco, bez čeho si neumím představit svůj běžný den.


Pavel Kříž:
Kdy jste se zaměřil na aerobik?

David Huf:
Až na "vejšce" jsem se seznámil s aerobikem a fitness. Před zhruba 15 lety to bylo něco úplně nového a všichni si klepali na čelo, že chci zkusit něco, kam chodí jenom ženské pohlaví. Nakonec jsme se, čtyři kamarádi, přidali k jednomu takovému cvičení. Protože jsem zjistil, že tahle gymnastika není žádná sranda, pokud ji chce člověk dělat dobře, tak jsem se do toho pustil s plnou vervou. Měl jsem štěstí na lidi, kteří se tím začli zabývat. Například manžel Olgy Šípkové jako trenér kolem sebe soustředil právě nás, co jsme se tomu chtěli věnovat. Kašlali jsme na to, co si o nás lidi říkají, jestli nejsme trochu jinak orientovaní. Vlastně jsme byli společně s Olgou Šípkovou první vlaštovky, které vylétly i do zahraničí. 


Pavel Kříž:
Ale Vaše období sportovní kariéry už skončilo?

David Huf:
Ano, před deseti lety jsem ji ukončil a věnuji se tomu, abych působil na lidi a aby to alespoň trošku v sobě měli také.


Pavel Kříž:
Co byste tedy poradil běžným lidem, kteří mají své stresy, zaměstnání a povinnosti a nemohou chodit na deset hodin do posilovny a jíst přitom zrní?

David Huf:
Z terapeutického hlediska dělíme populaci na tři kategorie. První kategorie je jako Homer Simpson a troufnu si říci, že v České republice je jich většina. Druhé kategorii říkáme Boženka a Jirka. Boženka si jednou týdně dojde na aerobik a Jirka jednou týdně na spinning či squash, mají 4-5 kg nadváhy, bolí je záda, ale lehce něco dělají. Třetí kategorii říkáme superman a catwoman.


Pavel Kříž:
Jak si tedy mohou ti obyčejní lidé, kteří nepatří mezi supermany, prodloužit svůj věk?

David Huf:
Pohyb i strava by měly mít nějaká pravidla a nějakou míru. Pokud se člověk najde v té které kategorii a pokud spadá do kategorie první, tak v ní mají lidé většinou nadváhu a trpí civilizačními chorobami. Pro nás terapeuty to jsou nejnáročnější klienti a je jich nejvíc. Nejnáročnější jsou z pohledu komunikace, vedení, motivace a práce s nimi. V této kategorii to není o výkonu, ale o zdraví, o preventivním programu a o možnostech, které i díky kolegům dietologům mohou vést k prodloužení aktivního věku dotyčného.


Pavel Kříž:
Vaše odpověď je velmi obecná, mohl byste být konkrétnější?

David Huf:
Pokud člověk má to štěstí, že se dostane k terapeutovi a trenérovi, tak ten by měl vytvořit jakousi vstupní anamnézu, k čemuž slouží určité diagnostické postupy, které odhalí složení těla, tuk, procenta, vodu atd. Na základě rozhovoru s klientem se pak rozhodnu, kam ho zařadím. Vůbec to není o posilování.


Pavel Kříž:
Když jsem tedy obyčejný člověk, který má spousty práce a spousty starostí, chce ale se sebou něco udělat, cítí, že nemá tolik energie a bolí ho záda, ale ještě chvilku by chtěl být v pořádku, tak tohle je ten první krok, co by měl udělat?

David Huf:
Ano, takový člověk by se měl poradit a absolvovat takový pohovor s kvalifikovaným člověkem, aby si neublížil a mělo to pro něj smysl. Spousta lidí si dává nejrůznější předsevzetí po Novém roce.


Pavel Kříž:
To je pravda, 2. ledna na ulicích najdete spoustu běžců, člověk aby se bál vyjít.

David Huf:
Nebo třeba přestanou jíst, či podobné sliby, které jim vydrží tři čtyři týdny, jenže si rozhodí metabolismus a za další měsíc má 12 kilo navíc, což je typický jo-jo efekt a tudy cesta opravdu nevede. My radíme: Běžte na to hlavou, dejte si na papír plusy a mínusy, co jste schopni obětovat pro to, abyste si svůj cíl mohli splnit. Řekněte si, co by to pro vás znamenalo z pohledu rodiny, vztahů, práce a financí. Opravdu si sám se sebou sednout a udělat si takový harmonogram. A když se pro to rozhodnu, tak začít "step by step", neboli krok za krokem. Opravdu tomu nemusíte věnovat šest sedm hodin týdně, ale pět minut denně. Ráno začnu například v klidu snídat, protože si vstanu o půl hodinky dřív. Většinou je to ta první oběť, protože si lidé hlavně stěžují, že nemají čas snídat. Snídaně z pohledu výživy je základ.


Pavel Kříž:
Já bych bez snídaně umřel. To se mi opravdu líbí, co říkáte. Pokud člověk chce začít něco dělat, měl by si o tom sehnat co nejvíce informací. Někdo tedy přestane jíst a vyrazí do posilovny, kde si zničí záda, tak to je přesně ten, co o tom vůbec nic neví. Kde si ale zjistí základní informace? Na webových stránkách?

David Huf:
Přesně tak a je jich celá řada, například na mých webovkách www.davidhuf.cz. Pak má člověk nějaké možnosti finanční, časové a od toho se začne akce odvíjet. Ale o penězích to zas až tak není, protože změnit sám sebe znamená změnit svoje myšlení, což je o vlastním přesvědčení.


Pavel Kříž:
Myslím si ale, že my všichni utrácíme peníze za takové hlouposti, že investovat do svého zdraví bychom měli. To za to stojí!

David Huf:
Určitě a rezervy na to má každý z nás. Je to všechno o prioritách. Holt si odpustím jednu krabičku cigaret nebo jednoho "mekáče". Cena našich služeb je různá, ale informovanost je obrovská a každý se může podle toho zařídit. Je to opravdu otázka vůle a chuti. Dobré je mít nějakého parťáka, se kterým sdílím svůj stav, protože začátek je kolikrát to nejtěžší a nejnáročnější. Než se dostaví první výsledky, tak to chvíli trvá. Je dobré se o tom bavit doma i na pracovišti a poprosit všechny nejbližší kolem mě, aby mě motivovali a pomáhali mi. Není dobré mít kamarády, kteří říkají: „Nech toho, vždyť jsi dobrý!"


Pavel Kříž:
My jsme jednou takhle plavali a já uplaval kilometr v bazénu. Hecovali jsme se navzájem a řekli jsme si, že uděláme ještě pět bazénů. Kdybych tam byl sám, tak bych je neuplaval ani omylem, ale takhle mi to šlo.

David Huf:
Proto je v určité fázi důležitý i trenér, který motivuje už jenom tím, že je připravený s vámi pracovat. Hodinu se věnuje pouze vám. Se skupinovou terapií mám také zkušenosti. Dělali jsme ji například s obézními lidmi a oni si navzájem pomáhají a sdělují si svoje pocity. Takže je dobré, když člověk na to není sám.


Pavel Kříž:
Samozřejmě, že nejlepší je využít vašich rad, znalostí a služeb, ale pokud se někdo rozhodne pracovat na sobě sám, bez pomoci a trenérů, jak by měl začít?

David Huf:
Za prvé by měl mít alespoň souhlas od svého praktického lékaře, že může bez většího omezení začít cvičit.  Za druhé by měl začít tzv. aerobním tréninkem, který je základem pro obecnou tělesnou kondici. Takže minimálně 2x týdně, optimálně 3-4x týdně v délce 20-45 minut souvislým tempem, při intenzitě tepové frekvence (TF) odpovídající hodnotě 220 - věk x 0,65 = ideální TF pro redukci hmotnosti a získání aerobní zdatnosti. Za třetí je vhodné cvičit cviky zaměřené na zpevnění svalového korzetu podél páteře a hlavních kloubních spojení s využitím váhy vlastního těla  a také posilovat tzv. hluboký svalový stabilizační systém pomocí různých balančních typů cvičení. Optimálně 2x týdně. Teprve až na čtvrtém místě je cvičení se zátěží v tzv. fitness centru a i zde je nutné kombinovat nejlépe cviky s činkami jako volnými zátěžemi, pak s kladkami umožňujícími pohyb ve více směrech a rovinách a v poslední řadě na klasických posilovacích strojích. Ale opravdu laik - začátečník si může bez odborného dohledu sice v dobré víře spíše než pomoci ku zdraví nevědomky ublížit. Proto investice tímto směrem je investicí do toho nejcennějšího - do vlastního zdraví.


Pavel Kříž:
Žije celá Vaše rodina zdravějším životním stylem? Vedete k němu i své děti?

David Huf:
Dalo by se to tak říci, že ano, žijeme zdravě. Ale na druhou stranu si má partnerka i můj zatím jediný syn (3,5 roku) rádi zahřeší a já to jako nevidím.


Pavel Kříž:
Na čem teď pracujete a jaké máte plány a sny do budoucna?

David Huf:
V současnosti uvádím na svět zbrusu nový projekt s názvem "2befit", který mi spotřebovává většinu pracovního času. Také již druhým rokem svou činnost zaměřuji na projekt outdoorových cvičení a Nordic walkingu pro seniory a mladé maminky s dětmi na mateřských dovolených  s názvem "Zacvičte si venku". Ten jsem připravil ve spolupráci s jednotlivými městskými částmi v Praze 2, 5, 6 a 13 a magistrátem hlavního města Prahy. Projekt je zajímavý tím, že probíhá vždy nonstop od května do října v parcích jednotlivých městských částí Prahy, je pro účastníky zcela zdarma a je organizován podle pravidelného rozpisu cvičebních lekcí různého typu pod odborným vedením trenérů z mého týmu. Je velmi úspěšný, dělá mi obrovskou radost a rád bych jej ještě v budoucnosti rozšířil.


Pavel Kříž:
Je něco, co Vám v poslední době udělalo radost?

David Huf:
Ano! Kromě toho, že mne baví má práce a taky doma je vše ok, tak jsem nedávno absolvoval premiéru na běžecké Grand Prix na 10 km v Praze v pro mne zajímavém čase a vcelku s pohodovým pocitem v cíli.


Pavel Kříž:
Je něco, co Vás v poslední době naštvalo?

David Huf:
Že jsem ten závod nevyhrál. Ne, vážně asi špatná legislativní kondice našeho státu.


Pavel Kříž:
Díky za Váš čas.