Rozhovor s Janem Vančurou

Po revoluci na pár let zmizel Jan Vančura, který zpíval se skupinou Plavci, z prken, co znamenají svět. Nakonec se však vrátil a dál udržuje tradici u nás tak oblíbených písniček táboráků.


Pavel Kříž:
Kolik let už děláš muziku?

Jan Vančura:
Čtyřicet pět let hraje skupina Rangers čili Plavci.


Pavel Kříž:
Pamatuji si, že jsem na Rangers a pak na Plavcích vyrůstal.

Jan Vančura:
To je hezký, proto tak dobře vypadáš.


Pavel Kříž:
Kolik Ti bylo, když si začal hrát v kapele?

Jan Vančura:
Osmnáct a teď je mi třiašedesát.


Pavel Kříž:
Tak to teda vypadáš skvěle! Jak to děláš?

Jan Vančura:
Asi je to tím, že jsem stále dobře naladěn.


Pavel Kříž:
Co děláš pro to, abys takhle dobře vypadal, protože, co si budeme říkat, naše práce nás všechny docela vysává?

Jan Vančura:
Dobíjí mě určitě to, že mám malé děti. Mým klukům je devět a dvanáct, ale mám i dvaadvacetiletého syna "z jiného vrhu". Co mě nabíjí je to, že naše muzika funguje. Měl jsem téměř osmnáctiletou pauzu, kdy jsem byl úplně mimo muziku. Podnikal jsem, a to se mi podepsalo na tváři, bezesné noci s nezaplacenými fakturami pod polštářem jsem opustil v roce 2000 a vrátil jsem se zpátky k muzice. Po pěti letech spolupráce jsem pak znovu skončil u Plavců. Ke konci života Milana Dufka jsem u Plavců hostoval a měli jsme spolu smělé plány, ale před šesti lety Milan tragicky zahynul. Pak jsme kapelu nastartovali znova, i když jsme zbyli z původní sestavy pouze dva, a vrátili jsme se ke kořenům kapely, protože jsme usoudili, že to bude ta správná cesta. Dělají s námi bezvadní kluci a my do toho taky zapadáme, i když jsme trochu starší. Jediné, co mě ubíjí, jsou ty tisíce kilometrů, co najezdíme.


Pavel Kříž:
Co na to Tvoje zdraví? Já jsem sice mladší než Ty, ale co si budeme povídat, taky to už není to, co bylo před 10 či 15 lety. Hlídáš si například, co jíš?

Jan Vančura:
Dvacet let zpátky si to už trochu hlídám. Snažím se jíst trochu racionální stravu a dodržovat určitý režim. V tom mi pomáhá moje třetí žena, kterou jsem si vyvolil. Jsem s ní patnáct let a rodina nám úžasně funguje. Nabíjí mě a dělá ze mě mladšího třiašedesátníka. Když jsme se poznali, tak žila velmi zdravě. Pak jsem ji trošku zkazil a teď mě ona vrací zpátky do správných kolejí.


Pavel Kříž:
Co si mám představit pod pojmem racionální?

Jan Vančura:
Dost syrové stravy, zeleninu i ovoce a vybírat si takové potraviny, které dokážou srovnat metabolismus. Víckrát jíst, než jednou denně se nacpat večer, nevysávat v noci ledničku, to jsou asi hlavní věci, které teď dělám. Dříve jsem žil dost nezřízeně a věnoval jsem se extraligovému pití. Bylo to strašný.


Pavel Kříž:
My herci a vy zpěváci máme docela velký problém, že před představením či koncertem nejíme a pak se narveme v 11 hodin večer.

Jan Vančura:
To je pravda, ale nesmíme pak chodit hned spát. Navíc se říká, že dobrý umělec je hladový umělec, takže se opravdu líp zpívá a určitě i hraje, když člověk není po večeři. A když skončíš v 10 nebo v 11, tak se Ti nechce spát. Vy herci máte tu výhodu, že pokud nejste na zájezdě, hrajete na jednom místě v kamenném divadle, kdežto například já jsem za tři měsíce najel dvacet tisíc kilometrů.


Pavel Kříž:
Člověk musí mít opravdu trochu vůli a hlídat si to. Jak to máš s pohybem?

Jan Vančura:
Vzhledem k tomu, že jsem po infarktu, mám stenty a nějaké výztuhy v jedné ze srdečních cév, tak bych měl dodržovat nějaký režim, ale nedodržuju ho úplně. Zaplať pánbůh, se cítím dobře a svěže, ale měl bych chodit, chodit a chodit, protože to je podle kardiologů ten nejlepší lék. Chodím míň, než bych měl. Máme krásného rotvajlera a mohl bych chodit s ním, ale je to o tom přinutit se. Vzhledem k tomu, že mám hodně pracovních povinností, tak si rád odpočinu. Relaxace pro mě je s dětmi v pasivním postoji.


Pavel Kříž:
Jak tedy odpočíváš?

Jan Vančura:
Odpočívám, ale chůzí by člověk taky mohl odpočívat. Několikrát jsem vyskočil hrobníkovi z lopaty a mám opravdu zdevastované tělo, ale já si to nepřipouštím a snažím se dělat všechno pro to, abych to tak necítil.


Pavel Kříž:
Psychika je v takových chvílích hodně důležitá. A kromě chůze máš třeba doporučené plavání?

Jan Vančura:
Vzhledem k tomu, že jsem závodně plaval dlouhá léta jako chlapec, tak plavání opravdu nesnáším. Přijedeme k moři, udělám deset temp a mám toho dost. Od sedmi do dvanácti let jsem chodil denně ráno a večer, a tak mám odplaváno na několik životů.


Pavel Kříž:
Změnila se s věkem konzumace alkoholu a kouření?

Jan Vančura:
Kouřil jsem a dneska jsem napravený kuřák, což jsou ti nejhorší nekuřáci, protože otravují ty ostatní. Ono se říká, že napravený kuřák je horší než napravená prostitutka. Nekouřím nějakých pětadvacet let. Ale hodně jsme pil a říkal jsem tomu extraligové období. Udělal jsem láhev koňaku denně, ale pil jsem jen v noci, protože jsem věděl, že ve dne mám před sebou představení, na které jsem musel být fit. Jednou jsme to statisticky dávali dohromady a já vypil 18 hektolitrů koňaku za 10 let. Každý alkoholik říká, že není alkoholik a že to zvládá. Já říkal, že piju z nedostatku jiné činnosti, což je taková zvláštní filozofie, ale pak jsem přestal, protože jsem si řekl, že je to neúnosné a pro zdraví to není dobré. Zrušil jsem to v době prvního manželství. S mou první ženou jsme to probrali a ona mi vůbec nedávala žádné zákazy. Začal jsem hrát často a rád tenis a fyzická aktivita mi tak pomohla. Před třemi lety jsem měl těžký úraz na dálnici, nehýbal jsem rukama a nohama, protože jsem měl zasaženou míchu. Všechno nakonec dopadlo dobře po operaci v Motole, ale od té doby tenis nehraju, protože je to jednostranná zátěž a páteř při něm dostává opravdu zabrat. Teď už jsem ale připraven, že znova na kurt vyrazím.


Pavel Kříž:
Člověku, který vystupuje před lidmi, to často přináší stres. Máš nějaký recept, jak se ho zbavovat?

Jan Vančura:
Po těch letech stres před představením nemám, protože už nemám trému. Ale jinak stres vlastně ventiluju během představení přes muziku. Když lidi reagují a sály s námi zpívají, tak to je nádhera. Je opravdu až dojemné, když přijde chlap, kterému je padesát šedesát a tečou mu slzy. Zažili jsme to především na Slovensku, protože Slováci jsou emotivnější, a já najednou vím, co těm lidem dávám a mám z toho radost a potěšení, a ten stres a ta bolest se vyplavují.


Pavel Kříž:
Co Ty a prevence? Myslíš si, že je to dobrý směr k udržení zdraví?

Jan Vančura:
Každý den se sprchuju studenou vodou, ať je zima, nebo léto. Je to skvělá prevence u nás, komediantů, protože chřipka a nachlazení Tě vyřazují z procesu. Zvlášť my tenoristi jsme na tom špatně. Když nějaký basbaryton má chřipku, tak to odzpívá, protože jeho hlas dostane ještě lepší barvu, ale tenoři to mají složité. Jak říkával Pavel Kühn: „Existují lidi a tenoři." Jinak chodím pravidelně na kolonoskopii. Měl jsem totiž nějaké problémy, tak jsem na tom byl, naštěstí mi nic nezjistili, ale od té doby každé dva roky tam zajdu. Kromě toho chodím na kontroly s prostatou k panu profesorovi Dvořáčkovi na urologii. Myslím si, že je to nutné. Navíc můj táta měl problémy s prostatou, ale vydržel tady ještě šestnáct let. Pan profesor mi říkal, že jsem měl vzhledem k rodinné anamnéze přijít už před dvaceti lety. Je potřeba tyhle věci opravdu nepodceňovat. Bavil jsem se o tom i s Romanem Šmuclerem, když jsme se po několika letech potkali na nějaké akci, a ten mi právě řekl, že bych v tehdy svých šedesáti letech měl na prostatu chodit. Zkrátka prevence je důležitá v každém případě.


Pavel Kříž:
Teď úplně odbočím na jinou kolej. Co děláš, co připravuješ a kde Tě můžeme vidět?

Jan Vančura:
Letos máme pětačtyřicet let, takže oslavujeme celý rok. Nechci se chlubit, ale od dubna do června jsme udělali 60 koncertů a teď v tom budeme pokračovat. Na závěr jako bonbónek budeme v listopadu v Praze v divadle Hybernia točit koncert s Českou televizí, kam jsme pozvali i například Petra Nárožného, protože ten s námi byl pět let úzce svázaný.


Pavel Kříž:
A moje poslední otázka, kterou dávám všem, zní: Co Ti v poslední době udělalo radost a co Tě naštvalo?

Jan Vančura:
Velkou radostí a pohodou mě naplňuje moje rodina, kluci jsou báječní a já bych se chtěl dožít ještě aspoň pětadvaceti let, abych viděl, jak vyrůstají a jak se jim daří. A k tomu, aby se tohle podařilo, musím udržovat prevenci a pečovat o svoje tělo, ale i o svého ducha, protože všechno, co člověk dělá, se odvíjí z jeho hlavy.


Pavel Kříž:
A něco nepříjemného?

Jan Vančura:
Musím spoustu lidí zklamat, ale měli bychom končit hezky, takže nic nepříjemného nemám.


Pavel Kříž:
Děkuji moc za tvůj čas.