Rozhovor s Monikou Absolonovou

Krásnou a jemnou zpěvačku Moniku Absolonovou asi není třeba představovat. Jaký má ale vztah ke zdraví a zdravému životnímu stylu, o tom příliš nehovoří. A nás právě tohle zajímalo.

Pavel Kříž:
Moniko, vypadáš skvěle, tančíš a zpíváš a já se Tě proto zeptám, jak důležité je pro Tebe zdraví?

Monika Absolonová:
Děkuji Ti za tvůj kompliment, ale já se vůbec tak necítím.


Pavel Kříž:
Ty teď taky tancuješ, jsi vlastně moje kolegyně ve StarDance.

Monika Absolonová:
Tančím, ale spíš se to učím. Je to krásné, ale strašlivá dřina. Čekala jsem, že to bude větší legrace, ale když pak něco zatančím, tak jsem šťastná.


Pavel Kříž:
Mění se s věkem Tvůj vztah ke zdraví?

Monika Absolonová:
Určitě se to mění, zvlášť když někdo z blízkých či kamarádů začne mít nějaké problémy, tak si to najednou začneš uvědomovat. Když ti nic není, tak je to dobré. Já mám, zaplať Pán Bůh, štěstí, že jsem relativně zdravá, ale od určité doby mám díky takovému hloupému úrazu problémy s krční páteří. Jsem ale ten typ člověka, že když si to začnu připouštět, tak se nehnu. Zkrátka psychika dělá své. Když jsem si řekla, že mi nic není, tak mi prostě nic není. Pochopitelně bolesti tam jsou, ale já jsem takhle v uvozovkách zvítězila i nad alergií. To víš, že když je velká koncentrace pylu, tak kýchám a jsem oteklá. Ale dřív, když jsem si začala říkat, že je "ježišmarjá" březen a já už budu v dubnu oteklá, tak jsem byla oteklá a strašně mě to trápilo. Kdežto když jsem si řekla, že je to dobré, tak příznaky sice mám, ale daleko méně si je uvědomuji. Ale určitě existují nemoci, se kterými to takhle nejde.


Pavel Kříž:
Něco máš sice geneticky a s tím se nic moc nedá, ale já třeba mám cukrovku a můžu toho pro sebe udělat strašně moc, aby se mi nezhoršila.

Monika Absolonová:
Já to mám se svým zdravím takhle: uvědomuji si rizika, která jsou, ale ne tolik, abych proti tomu něco dělala "apriori". Když něco nastane, tak mě to nejdřív skolí. Zdraví fyzické je nutně spojené se zdravím psychickým, a tak když si "hlavově" odůvodním, že moje páteř je v pohodě, tak opravdu jsem v relativním klidu. Na začátku jsem dostala léky, po kterých bych nemohla ani řídit, a musela bych je brát pořád. Tehdy mi bylo 32 let. A tak jsem si řekla dost. Vím, že bych měla chodit na rehabilitace, ale já jsem takový pacient, že teď a hned, ale pak to trochu flákám.


Pavel Kříž:
Cítíš, že Ti tanec nějak pomáhá i přes tu fyzickou dřinu?

Monika Absolonová:
Rozhodně ano. Cítím, že mi narostly svaly, což je neuvěřitelné. Celá jsem se zpevnila. První týden jsem chodila z tancování polomrtvá domů a neuměla jsem si představit, že bych do toho dělala ještě něco jiného. Teď už je to v pohodě. Dotancujeme, dotrénujeme a já jsem funkční. Špatné ale je, pokud mám představení přes den a tancovat jdu večer, to už nemám energii.


Pavel Kříž:
Máš nějakou pravidelnou fyzickou aktivitu?

Monika Absolonová:
Upřímně mě to vůbec nebaví! Já jsem svou povahou jako lenochod. Necvičím, ale dojdu do nějakého bodu a řeknu si, že teď budu cvičit. Pak jsem ochotná čtyřikrát týdně chodit cvičit. To mi vydrží třeba půl roku či rok, jenže nesmím narušit tu pravidelnost. Jakmile ji naruším, tak se to rozbije a zpátky se mi nechce, protože zvítězí ona lenora.


Pavel Kříž:
Já například miluji chůzi, chodím všude, kde to jde, pěšky.

Monika Absolonová:
Taky ráda chodím, ale protože mám auto a pořád se musím přemísťovat rychle a nebydlím na metru, tak hodně používám auto. Ale je pravda, že teď jsem nějakou dobu byla bez auta, a tak jsem měla radost z toho, že chodím. Když jdeš, tak objevíš kolem sebe na ulicích spousty věcí, které z auta zkrátka nevidíš.


Pavel Kříž:
Jak je to s Tvým jídlem, jíš nějak speciálně?

Monika Absolonová:
To je také nárazové. Jsem labužník a jím ráda. Miluji sladkosti a všechny možné věci, striktně odmítám jedině dršťkovou polívku, ale jídlo si neumím hlídat. Třeba tři dny jím naprosto zdravě, ale protože nejsem "králíkový" typ, tak mě zelenina sice zasytí, ale neudělá mi tu radost. A čím jsem starší, tím je to horší.  Dřív, když jsem měla hodně práce a hodně stresů, tak jsem se nestíhala najíst, ale teď, bohužel, na jídlo nikdy nezapomenu.


Pavel Kříž:
To já si vůbec nemohu dovolit, musím jíst pravidelně.

Monika Absolonová:
Tak to já jím naprosto nepravidelně, ale na jídlo teď už nezapomínám, takže mě to trochu štve, protože si nikdy nesmrsknu žaludek natolik, abych jedla malé porce.


Pavel Kříž:
Máš nějaký recept na to, jak se vyrovnat se stresem, kterého je kolem nás opravdu hodně?

Monika Absolonová:
Nemám žádný recept. Stres prostě musí odeznít. Když jsem v hodně velkém stresu, tak jsem třeba lítostivá. Navíc jsem i trémistka, ale nakonec se to vždycky nějak odehraje. Třeba si pamatuju, jak jsem zpívala na nějaké akci, kde bylo více zpěvaček a já byla třetí. Už jsme věděla, že druhá zpěvačka dozpívává, a tak jsem si říkala, jestli by nebylo lepší třeba omdlít, abych tam nemusela. Tak takovéhle ptákoviny mě napadají pořád, protože ten stres je tak velký, že mi buší srdce, hučí mi v hlavě, hučí mi v uších, mám zažívací problémy, ale nic mi nepomůže.


Pavel Kříž:
Někomu pomáhá, že začne třeba zhluboka dýchat.

Monika Absolonová:
Ne, ne, všechno už jsem vyzkoušela. Opravdu se bojím, takže když se pak vidím v televizi, říkám si, že je to nějaká jiná paní, protože to, co prožívám při koncertu, je neskutečně těžké. Přitom to umím nějakým způsobem opravdu nedávat najevo, ale nechápu to. Zajímavé je, že umím pomoci jiným lidem, kterým poradím, ale sama sobě ne.


Pavel Kříž:
To tak často bývá.

Monika Absolonová:
Ale pomůže mi, když mě náhodně někdo uklidní. Člověk, který mě opravdu umí uklidnit, je můj brácha, který je o 11 let mladší. Mně stačí, že tam jenom je. Vždycky se bojím, abych to nepokazila. Jednou mi jedna kolegyně řekla, že nejsem chirurg, který když řízne vedle, tak někdo umře, ale když já zazpívám falešně, tak se nikomu nic nestane. Maximálně si uříznu ostudu.


Pavel Kříž:
Jak odpočíváš?

Monika Absolonová:
Spím, musím úplně vypnout, ležet, maximálně přepínat programy, ale hlavně spát.


Pavel Kříž:
Věříš na prevenci?

Monika Absolonová:
Rakovina prsu, věřím. Jsem jednou z tváří Avon pochodu proti rakovině prsu, což je jedna z nejhezčích akcí, na kterých jsme se kdy podílela. Má to veliký smysl a díky tomu jsem také šla na mamograf. Jinak prevence je určitě fajn, ale všechno začíná u jednotlivce, a pokud by byli všichni jako já, tak je to docela průšvih. 


Pavel Kříž:
Ale na mamograf jsi šla, což je dobrý krok. Je to stejné, jako by měli muži chodit na kontroly prostaty. Nevím, jestli to všichni muži vědí, já to třeba nevěděl, že většinou u prostaty nebývají žádné příznaky, a když už jsou, tak je většinou pozdě. Takže určitě má prevence svůj význam.

Monika Absolonová:
To je pravda, u prsou je to to samé.


Pavel Kříž:
Často lidi argumentují, že nejdou k lékaři, protože by jim mohli něco najít. Ale doktor nenajde něco, co by ten člověk neměl, a pokud to najde v začátku, tak se s tím dá něco dělat. I když samozřejmě ten strach chápu.

Monika Absolonová:
Ano, všichni se bojíme! Pokud se ale něco u mě objeví, tak to řeším hned. Mám jedinou věc, kterou odkládám, a tou je zubař. Vždycky jednou za šest let tam jdu, oni mi dají narkózu, kterou si zaplatím, a vyvrtají mi nebo vytrhnou zuby, které to potřebují. Nejsem vůbec schopná jinak k zubaři jít, ačkoliv teď jsem zažila příšernou bolest zubu v Anglii, kde jsem musela jít k zubaři a už mě to tak bolelo, že mi vůbec nevadilo, že nejsem uspaná.


Pavel Kříž:
Ale pojďme od tohoto drastického povídání raději k něčemu příjemnému: kde Tě lidi uvidí a na co se můžeme s Tebou těšit?

Monika Absolonová:
Přiznám se, že mám velkou radost z věcí, které se tak jako nakupily. Naše práce je totiž velmi nevyzpytatelná a člověk má jeden měsíc pocit, že je to úplně špatné a že už ho nikdo nechce, zatímco druhý měsíc neví, kam by dřív skočil. Momentálně jsem v druhé variantě, což je vždy příjemnější. Teď momentálně stejně jako Tebe mě mohou vaši čtenáři vidět v televizi, protože od 30.10. vysílá Česká televize Star Dance. Budeme tam oba tak dlouho, dokud nás diváci nevyřadí. Zase už tradičně budu moderovat akci Atlet roku. Pak jsem právě dokončila muzikálové album, které vyšlo 20.10., kde jsou písničky z muzikálů, ve kterých jsem vystupovala a také něco navíc. Dále chystám svůj první koncert, v prosinci se vrací muzikál Kleopatra a Drákula a v lednu budou znovu Mušketýři. Do toho bych v lednu měla začít zkoušet Kata Mydláře, od února Světáky a ještě příští rok by měla na podzim být premiéra v Ústí nad Labem Fanny Girl, kde bych si měla Fanny zahrát. Tak na to všechno se těším.


Pavel Kříž:
Moc Ti děkuji.