Rozhovor s Petrem Kolářem

"Můj život je shon mezi koncerty, divadlem, zájezdy a studiem a já jsem při takovém způsobu života samozřejmě nikdy nejedl pravidelně, natož zdravě. Teď ale jím pětkrát denně a tolik zeleniny, co jsem spořádal asi za půl roku, jsem nesnědl snad za celých čtyřicet let," říká s úsměvem zpěvák Petr Kolář.


Pavel Kříž:
Kde stojí zdraví na Vašem žebříčku osobních priorit? Změnilo se to nějakým způsobem v průběhu vašeho života?

Petr Kolář:
Pozice zdraví se samozřejmě mění. Ve dvaceti se zásadně zdraví neřeší, a pokud si člověk zrovna nezlomí ruku nebo nohu, tak se chová impulzivně a přirozeně. Já jsem začal zdraví řešit jako každý, když se ozval nějaký problémeček. Jsem takový, jak se říká  trošku "posera", takže se doktorů bojím - včetně zubařů a všech lékařů, kteří nám pomáhají. Trvá mi to dlouho, než se rozhodnu. Zatím to naštěstí nebylo v takové míře, že bych přišel někdy pozdě. Doktoři mi říkali, že jsem přišel za pět minut dvanáct, ale to je ještě dobrý, ne?


Pavel Kříž:
Já sice nezpívám, ale pokud člověk má devětadvacet představení za měsíc, tak je to velký záhul pro organizmus.

Petr Kolář:
To je také to, co řeším, ale za posledních dvacet let se mi to vyřešit nepovedlo.


Pavel Kříž:
Já tohle znám. Člověk chodí na zkoušky a přitom moc nejí, pak má před představením a to nemůže příliš jíst a pak je po představení a člověk se doslova nacpe. A takhle to jde každý den.

Petr Kolář:
Přesně tak to je, a tak jsem začal mít trošku potíže se žaludkem. Asi před dvěma lety jsem kompletně změnil svoje stravování. Začal jsem jíst víc zeleniny a hodně mi pomohla speciální dieta. Nikoli že bych byl přinucen se žinýrovat nebo vůbec nejíst, ale je to na bázi zeleniny a ovoce a zdravé přípravy jídel. Tohle dva roky baštím.


Pavel Kříž:
Cítíte nějakou změnu?

Petr Kolář:
Musím říci, že je mi lépe. A když mám chuť na nějakou "prasárnu", kterou si hodím na gril, tak sním polovinu a je mi z toho těžko.


Pavel Kříž:
To se obecně říká, že kdo jí zdravě a pak narazí na něco, co zdravé není, tak to vyloženě není schopen sníst.

Petr Kolář:
Je ještě otázkou, jak dlouho to vydržím, protože když už vám nic není, tak se člověk vrátí na svou starou cestu.


Pavel Kříž:
To je ale otázka Vaší vůle.

Petr Kolář:
Mně je fajn a myslím si, že to vydržím v pohodě. Ale mám jednu větší neřest a tou je moje kouření.


Pavel Kříž:
Na to jsem se chtěl právě zeptat.

Petr Kolář:
Kouřím hodně a kouřím rád. Můj děda taky kouřil, tátovi je 71 a kouří, vůbec neběhá, ale pořád něco dělá a stále mu chutná.


Pavel Kříž:
Jde o to, jestli Vám to nevadí, jestli ráno třeba nekašlete?

Petr Kolář:
To určitě kašlu.


Pavel Kříž:
Taky jde o to, kolik vykouříte?

Petr Kolář:
Čtyřicet denně určitě nekouřím, ale v některých divadlech je velká prašnost a za posledních pět let cítím, že tam, kde mi stačilo se nadechnout jednou, se musím nadechnout dvakrát. Takže trošku s tím problém mám a trošku se s ním peru. Rád bych se s tím vyrovnal, ale chodím na preventivní prohlídky, protože ty tolik nebolí a nemám z nich strach. Kapacitu plic mám o 40 % nižší, ale to je prý normální, protože po čtyřicítce kapacita klesá.


Pavel Kříž:
Přestat kouřit je běh na dlouhou trať, a pokud nemá člověk obrovskou osobní motivaci, tak je to zbytečné.

Petr Kolář:
Přesně tak a moje kouření je spojené s určitým rituálem.


Pavel Kříž:
Jak je to s Vaší fyzickou aktivitou?

Petr Kolář:
Nejsem žádný vrcholový sportovec. Moji kamarádi na tom pracují víc, ale my máme dvě malé děti, takže tu fyzičku nemám čas přehánět. Dokud jsme neměli děti, tak jsme chodili se ženou pravidelně cvičit a dělalo nám to dobře. Za prvé jsme se tam scházeli a příjemný jsme spojili s užitečným. Žena je herečka a muzikálová tanečnice, takže jsme chodili třikrát, čtyřikrát týdně. Teď to trošku zanedbáváme, ale je to daný tím, že čas věnujeme dětem. Snažím se, když je čas.


Pavel Kříž:
Nemyslel jsem tou otázkou jen tělocvičnu, ale třeba kolo ...

Petr Kolář:
... no jasně! Přes rok dávám dvakrát týdně tenis a pak mám takové sporty, které nejsou moc náročný.


Pavel Kříž:
Co to je?

Petr Kolář:
Kulečníček, bowling a šipky. Člověk se sice u toho hýbe, ale přijme i dostatek tekutin a kalorií.


Pavel Kříž:
To je taky dobře, protože to dodává psychickou pohodu. Máte nějaký osobní recept na vyrovnávání se se stresem?

Petr Kolář:
Nejsem náchylný na stres, ale když je třeba někdy hodně koncertů, tak mě opravdu vyždímají pokoncertní záležitosti, jako je komunikace s divákem a různé autogramiády. Já si toho moc vážím, ale vysává mě to víc než samotný koncert. Pak se snažím někam utéct. Buď za kamarády na úžasný bowling, nebo jedu na kole, anebo mám ryby. To mám od mládí, protože s tátou jsem chodil na ryby. Sednu k vodě a je mi úplně jednu, jestli chytnu, nebo nechytnu rybu.


Pavel Kříž:
Já mám bráchu, který je rybář, a pro něj je taky nejdůležitější, že sedí u vody a ne to, zda něco chytí, nebo nechytí.

Petr Kolář:
Přesně tak. Je to pro mě největší relax a výplach hlavy. Nesmí tedy kousat komáři, ale k tomu je výborné, že si zakouřím a tím vlastně komáry odpudím. Takže já si jdu odpočinout a vyčistit hlavu, ale při tom si musím dát cigaretu, aby na mě nešli komáři. Tak dvakrát do měsíce chodím k jedné terapeutce na Václavák, kde se nechám prokřupat a srovnat si krční páteř, protože záda mě bolí. Většinou si totiž svoje koncerty odřídím, protože jízda autem mě baví, ale má to za následek bolesti zad.


Pavel Kříž:
Děláte pro ta záda ještě něco?

Petr Kolář:
Cvičil jsem "tibeťany", ale pak jsem přestal, protože mě nebavilo brzy ráno vstávat. Ale vím, že je to dobrá věc a pomáhalo mi to.


Pavel Kříž:
Jak odpočíváte, pokud jste hodně psychicky a fyzicky vyčerpaný?

Petr Kolář:
Mám dva kluky, jednomu je osm a druhému půl roku. Ten osmiletý je chytrý jak Strauss a říká: „Táto, ty furt ležíš!" Jenže já jsem třeba do čtyř ráno makal, tak teď ležím. On vstává v šest, ale jde v deset spát. Takže pokud jsem opravdu hodně unavený, dám si dvojku, lehnu si na gauč a sleduju televizi. Tohle opravdu občas dělám. I doma je pro mě relax pouštět si hudbu, a tak mám doma takový malý studio. Hudbu si pouštím i v autě.


Pavel Kříž:
Jakou hudbu posloucháte?

Petr Kolář:
Já vyrostl na rockový muzice, takže si sháním takové ty staré rockové záležitosti a pouštím si je v autě i ve svém malém studiu doma.


Pavel Kříž:
Vy jste vystudoval bicí. To je asi hodně náročný, ne?

Petr Kolář:
Pro mě je to výborný relax. Člověk se při tom opravdu unaví, stačí půl hodina a lije z vás pot.


Pavel Kříž:
Jak se tedy díváte na prevenci a povedete k tomu i svoje děti?

Petr Kolář:
My máme neblahou zkušenost v rodině, kdy maminka mé ženy odešla před osmi lety na rakovinu prsu. Bylo jí pětapadesát. Proto moje žena chodí na pravidelné prohlídky. My chlapi to máme jasný - prohlídka prostaty a tlustého střeva. Na tlustý střevo jsme se ještě neodhodlal, ale zkusil jsem Prostenal. Takže abych to shrnul: děti jasně, žena taky chodí a já to tak trochu flákám. Chodím k panu doktorovi Bočkovi Na Homolku a tak jednou za rok a půl si nechám udělat vyšetření, ale jen to, co nebolí. Ale je to tou mojí výchovou, protože můj otec taky není žádný "hypouš" a jen jednou jsem ho viděl opravdu naměkko, když mu laserem rozháněli žlučový kameny. Přitom on dostatečně pije a má rád pivo, takže to nemohlo být z nedostatku tekutin. Ale tehdy jsem ho viděl opravdu zborcenýho. On to měl z pepře, kterého "užíval" opravdu ve velkém množství.


Pavel Kříž:
Ale pojďme k tomu příjemnějšímu: Co teď děláte?

Petr Kolář:
Letní akustický turné, které jsme nazvali "Pod hvězdami tour", nám skvěle vychází, do toho nějaké festivaly a s dětmi srpen na chalupě.  Občas jsme sice jezdili k moři, ale já nevydržím dlouho na pláži, takže radši jezdíme v lednu a v březnu na hory. V lednu dospělí a v březnu s dětmi.


Pavel Kříž:
Nakonec se Vás zeptám, jestli Vás něco v poslední době namíchlo a nemusí se jednat o zdraví a co vás naopak potěšilo?

Petr Kolář:
Můj táta byl kdysi dárcem krve a já jsem to zanedbával, ale teď chodím pravidelně dvakrát ročně, i když bych mohl dokonce čtyřikrát, a dávám půl litru krve. Někomu tím pomůžu a vlastně to dělám i sám pro sebe, protože ženy krev ztrácejí a obnovují vlastně každý měsíc, kdežto my muži ne. A tímhle se vlastně i u mě obnoví krev. Dělají mi radost děti a politika mi udělala radost, protože to nakoplo i ovzduší. Odešlo pár mých kamarádů, to mě mrzí, ale život jde dál.


Pavel Kříž:
Děkuji Vám za Váš čas.