Rozhovor s Šarkou Kašpárkovou

Dítě, které sportuje, je více v pohodě

Exkluzivní rozhovor s olympijskou medailistkou Šárkou Kašpárkovou.

Šárka Kašpárková 

Šárko, v projektu Zdraví jako vášeň se snažíme maximálně podporovat zdravý životní styl a kondici. V letošním roce se chceme zaměřit především na děti, jelikož většina dětí dnes není v optimální formě. Kdybyste dostala za úkol „vyhnat" je nějakým sdělením od počítačů a motivovat je ke sportu, jak by to sdělení znělo?

Ve zdravém těle zdravý duch, od počítače do lesa kluš !!!

Vzpomínáte si, jak motivovali rodiče právě vás a co jste si o tom jako malá holka myslela?

Co se týče mé osoby, tak já jsem neměla problém, že bych seděla jako pecka doma u televize (počítače ještě nebyly). Hned po škole jsem utíkala ven a od druhé třídy jsem aktivně sportovala, začala jsem hrát basketbal.

Ano, začínala jste basketbalem, pak přešla na atletiku a vybrala si trojskok. Proč zrovna tuto ne zcela tradiční disciplínu?

Nemyslím si, že trojskok je netradiční atletická disciplína, jen ten ženský se oficiálně na závodech skáče od roku 1992. S atletikou jsem začala v 5. třídě, na sportovní škole v Havířově. Nejdříve jsme dělali všechny atletické disciplíny a seznamovali jsme se i s jinými sporty, takže jsme rozvíjeli všestrannost. V patnácti letech jsem se začala specializovat na skok vysoký, můj osobní rekord je 195 cm. Když se objevil trojskok, tak jsem ho zkusila, zalíbil se mi a už jsem u něho zůstala.

A byla z toho olympijská medaile v Atlantě 1996! Můžete nám ty olympijské hry a ten zážitek popsat z vašeho pohledu a přidat nějakou zajímavost, na kterou se ještě v žádném rozhovoru nikdo nezeptal, a přesto se tam stala?

V roce 1996 jsem měla velmi úspěšnou sezónu, v hale jsem byla druhá na mistrovství Evropy a v létě se mi podařilo několikrát překonat český rekord, ale pořád se mi nedařilo prodat formu, kterou jsem měla. Naštěstí se to podařilo na olympiádě. Po třech pokusech jsem vedla soutěž a také jsem ji zakončovala. Sice jsem skončila třetí, ale byla to moje první velká medaile z letní akce a ještě k tomu olympijská. Jinak si myslím, že jsem všechno ohledně těchto závodů novinářům již prozradila.

K basketbalu jste se velmi zajímavým způsobem ještě jednou po ukončení atletické kariéry vrátila, když jste po sérii zranění v týmu Valosun Brno nastoupila a bodovala v ligovém utkání. Roman Šebrle se aktuálně chce dostat na olympijské hry v golfu. Nezačaly vás zase svrbět prsty? A co myslíte, podaří se mu to?

Já vlastně dodnes hraji basketbal, ale na nižší úrovni. Roman si stanovil velký cíl, ale jiného ho ani neznám. Bude to mít hodně složité a náročné. Držím mu pěsti, aby se mu to podařilo.

Jste jednou z tváří Odznaku všestrannosti pro školáky. Co konkrétně si má školák vybavit pod pojmem všestrannost. Co by každé desetileté dítě mělo z hlediska pohybu zvládnout a jaký vliv má fyzická kondice na psychiku dítěte?

Dětem bych doporučila osvojit si co nejvíce sportovních aktivit (plavání, lyžování, bruslení, jízdu na kole atd.), které mohou dělat společně s rodiči. Pak by si měli vybrat nějaký sport, který je baví a také kde potkají nové kamarády. Těžko můžu říci, co by mělo z hlediska pohybu zvládnout desetileté dítě. Konkrétně v tomto věku jsou velké rozdíly v jejich vývoji, ale důležitější je uhlídat, aby děti v tomto věku nebyly přetěžovány sportovní specializací. Dítě, které sportuje je více v pohodě a určitě sport dětem zlepšuje psychiku, učí je lépe zvládat stres, cílevědomosti a disciplíně.

Člověk má přirozenou touhu „vypadat dobře"? Po módní vlně hubnutí dietami se začalo řešit jídlo komplexně a posledním trendem je masové rekreační běhání. Chodíte si taky pravidelně zaběhat a doporučila byste to ostatním lidem, kteří nebyli profesionálními sportovci?

Přiznám se, že běhat chodím hodně málo, ale 2x týdně mám tréninky basketbalu a jednou za 14 dní zápasy. Chodím na procházky s naším pejskem. Mám ale pocit, že lidé začínají chápat, že pohyb by měl být součástí života. Každá sportovní aktivita, kterou člověk dělá je super a rekreačních běžců neustále přibývá.

Jakou jste dneska měla snídani, oběd a jakou budete mít večeři? Kolik jste měla svačin? Jak často jíte a je pro vás pravidelná strava důležitá? Co byste jako „zdravou" dobrotu doporučila čtenářům?

Ráno jsem měla trénink na Stardance, takže jsem snídala bílý jogurt s ovocem, z oběda by asi dietolog neměl radost, ale protože rozhovor vzniká na Martina, takže oběd byl vývar s játrovými knedlíčky, husa, zelí a bramborový knedlík. Večeře byla lehká, zeleninový salát. Snažím se jíst pravidelně, svačiny vynechávám, popř. si dám nějaké ovoce. Myslím si, že člověk by měl jíst všechno, ale s mírou a pravidelně se hýbat. Já mám ráda těstoviny a zeleninové saláty, takže to bych i doporučila čtenářům.

Uvažujeme, že uspořádáme soutěž v běhu pro naše pojištěnce „Vyzvi Šárku Kašpárkovou na 400 metrů". Jaký čas musí zájemci natrénovat, aby vás letos v tom běhu mohli porazit?

Pokud běh uspořádáte, ráda si zasoutěžím, ale 400 metrů jsem na čas nikdy neběžela, protože jsem byla skokanka. Já bych čtenáře nezatěžovala časy, ale myslím si, že každý kdo by se zúčastnil, by si zaběhal s radostí a možná i trochu více než jen 400m.

A na závěr se samozřejmě musíme zeptat, jak jste si letos zatančila? (zážitky ze Stardance).

Musím říct, že soutěž Stardance je úžasný projekt. Byla to pro mě velká zkušenost a zábava, poznala jsem úžasné lidi. Taneční svět je velmi zajímavý a částečně jsem překvapila i sama sebe, protože jsem nevěřila, co se všechno můžu naučit a zvládnout. Za to patří dík mému tanečnímu partnerovi Honzovi Tománkovi, který byl nesmírně trpělivý. Samozřejmě by to nešlo také bez podpory rodiny, jak můj partner tak i dcera mě moc podporovali a pomáhali a doma vytvářeli úžasnou atmosféru. Také děkuji i svým kolegům z týmu Odznak všestrannosti olympijských vítězů za pochopení a mému ,,šéfovi" Robertovi Změlíkovi, olympijskému vítězi z Barcelony, který mě v tančení od počátku podporoval.



Zdraví jako vášeň na Facebooku