Rozhovor s Terezou Kostkovou

S Terezou Kostkovou se příjemně sedělo a příjemně povídalo. Na to, jak je mladá, má věci kolem zdraví perfektně srovnané. Opravdu si v tomhle směru zaslouží náš obdiv.

Pavel Kříž:
Jak moc je pro Tebe zdraví důležité?

Tereza Kostková:
Vždycky jsem měla zdraví úplně na prvním místě. Měla na to vliv jednak moje výchova v dětství a pak i můj další život v dospělosti. Velice dobře si uvědomuji, že mohu všeho docílit, ale nebudu-li zdravá, tak to nepůjde. Záleží na tom, co jde z člověka, jak se staví k životu, co se podaří, ale když Tě skolí nemoc, tak prostě nemůžeš.


Pavel Kříž:
Hodně lidí dává na první místo lásku a práci....

Tereza Kostková:
Ale bez zdraví to mít nebudu!


Pavel Kříž:
To je sice pravda, ale spousta mužů si tohle vůbec neuvědomuje. Co pro zdraví děláš a vezměme to postupně, takže co se týká stravy? Hlídáš si, co jíš?

Tereza Kostková:
Určitě a snažím se to realizovat činy, protože každý ti řekne, jak mu na zdraví záleží a při tom už vykouřil druhou krabičku cigaret nebo snědl druhý bůček. Od patnácti let jsme pokukovala po tom, čemu se říká zdravá výživa a zapojovala jsem se do toho. Například jsem pracovala v Country Lifu (pozn. obchod se zdravými potravinářskými výrobky), protože mě to zajímalo. Vědomě vím, co dělám a co z toho je pro mě dobré a co není. Ale samozřejmě netvrdím, že se v životě nepřejím, ale minimálně z 80 % se snažím, když ulítnu, vrátit svůj život do normálních zdravých kolejí.


Pavel Kříž:
To opravdu děláš od svých patnácti?

Tereza Kostková:
Opravdu. Já jsem třeba na škole chodila půl roku na pařby, ale o to víc jsem si pak uvědomovala, jak je to škodlivé. Moje tělo bylo jakoby v dobré formě a vždycky dostalo od své majitelky nějaký "tipec". Naštěstí jsem se vrátila hned zpátky, protože jsem věděla, že takhle je mi líp, že to nejsou jen kecy, které se píšou, ale je to pravda. A tak to dělám dodnes.
Já byla odpůrcem kouření od dětství a táta je nekuřák díky mně. Ve třiatřiceti přestal a pak byl sice nějakou dobu nerudný a vyhazoval všechny, co kouřili, od sebe, ale překonal to.


Pavel Kříž:
Ty jsi tedy nikdy nekouřila?

Tereza Kostková:
Ne, nikdy jsme nekouřila, jsem zapřísáhlý nekuřák a tátovi jsem řekla, aby přestal kouřit, protože nechci, aby mi umřel. A řekla jsem to tehdy tak strašně sugestivně, že táta prý neměl jinou možnost. Máma mi řekla, že jsem herečka a tak musím umět kouřit, takže já kouření znám, umím, ale nikdy jsme opravdu nekouřila.


Pavel Kříž:
Já jsem přestal před deseti lety, ale není to nic jednoduchého.

Tereza Kostková:
Já to vím od našich, že to není jednoduché. Ale já sama, když jsem to zkoušela na různých večírcích, tak druhý den mi to tak hrozně smrdělo, ale nejen zvenčí, ale i ve mně, že jsem si řekla, že to opravdu není pro mě. A já, kdybych kouřila, tak bych dneska už nemluvila. Můj hlas se může někomu líbit, ale pro foniatry je to nález za každých okolností. Takže... (smích)


Pavel Kříž:
Abychom se tedy vrátili ke stravě, co jíš?

Tereza Kostková:
Mám své oblíbené věci a ty si dám, protože nejsem žádný asketa. Například čokoládu. Rozhodně nemám seznam věcí, které bych nesměla. V životě jsem nebyla extrémní vegetarián, ale myslím si, že je dobré jíst hodně syrových potravin, jím ovoce a zeleninu. Miluji ryby, ale ráda si dám jednou za rok na oslavě i knedlo-zelo-vepřo, jenže mi nechybí v mém jídelníčku a volím raději to, čemu se říká racionální strava: bílé maso, ryby, celozrnné pečivo. A klišé „co je zdravé, není dobré" fakt neuznávám. Je spousta hrozných věcí, co opravdu nejsou dobré, ale i hodně velice chutných potravin. Já si mohu upravit tofu opravdu tak, že mi chutná. Výborné je sojové mléko a dá se střídat s kravským. Lidi podceňují luštěniny. Svého času jsem se zajímala o dělenou stravu, která má také své nevýhody, ale je dobré, že při téhle stravě nezatížím svůj organizmus. Všichni už víme, že pětkrát denně si dát něco menšího je lepší než jedna velká porce večer. Samozřejmě, že s tím bojuji jako herečka, když celý den kvůli kostýmům nebo něčemu jinému nemám čas se najíst a večer bych nejradši spásla celou ledničku. S tím bojuje asi každý, kdo má časově neohraničenou práci. Ale vím, co je dobré a snažím se k tomu vracet.


Pavel Kříž:
To sice víme všichni, ale...

Tereza Kostková:
Jenže u mě je to prokazatelné. Já jsem léta bojovala s nemocnou štítnou žlázou. Brala jsem léky a opravdu jsem těžce otékala a bylo to nepříjemné. Tehdy jsem měla něco po dvacítce a nechtěla jsem být tlustá, jenže jsem byla. Tak jsem s tím bojovala, hodně cvičila a snažila jsem se tomu pomáhat i jídlem. Běhala jsem i 7 kilometrů denně a kila nešla tak rychle dolů, jako nyní, když uběhnu 3 km. Ale věděla jsem, že když se naperu, tak půjde váha nahoru, a když jsem se umírnila, tak to bylo prokazatelně lepší i fyzicky. Dnes vím, že tak jak bude mé tělo dobré, tak mě se tam bude i lépe bydlet. Nedivím se, že je někdo v "depině", když je tlustý, vyhulený, nažraný tukem, omlouvám se, ale jemu fakt nemůže být dobře. A uvědomuji si, že zdravá strava i něco stojí.


Pavel Kříž:
Jaký je tvůj vztah k alkoholu?

Tereza Kostková:
V životě jsem nebyla opilá, ale samozřejmě, že jsme si dávala panáky, když jsme přišla do divadla, jenže mě pak druhý den nebylo dobře. Takže ráda si dám dvě deci dobrého Chardonnay k rybě a užiju si to, než abych se někde zlila. Strašně ráda chodím a na túře, když vylezu kopec třeba v Beskydech, si dám klidně dvě borovičky, protože mi to prolítne tělem, zahřeje a má to úplně jiný efekt. I alkohol má své místo, ale člověk by měl vybírat vhodný čas a množství.


Pavel Kříž:
Jak to máš se sportem?

Tereza Kostková:
Miluju ho! Dříve jsem hodně tancovala a stepovala. Před deseti lety jsem začala chodit do posilovny. Teď jsem začala zase intenzivně chodit, protože můj syn Tonda se mnou může chodit, protože už dorostl do dětského koutku, a mě se vrátil ten nádherný pocit, když jsme dohráli divadlo a já si řekla: „Výborně a ráno můžu jít do posilovny!" Posilovna se stala absolutně mou součástí života a potřebuji ji jako sůl.


Pavel Kříž:
To bohužel každý nedokáže udělat z pohybu svoji rutinu a je skvělé, že se Ti to podařilo.

Tereza Kostková:
Já si myslím, že díky tomu mému zdravotnímu handicapu jsem našla jiné cesty k uzdravení.


Pavel Kříž:
Máš malé dítě, hraješ, a to přináší často stres. Jak se s ním vypořádáváš?

Tereza Kostková:
Ať máš hranici kdekoliv, jsou chvíle, kdy to přetéká. Myslím si, že celý život je parafráze na brzda a plyn. Když je pořád plyn, tak je stres, a proto je zapotřebí dopřát si tu brzdu. A na to jsem opravdu pyšná, že tohle umím. Umím odpočívat, umím mít čas pro sebe. Samozřejmě že jsem se to musela naučit, ale dneska to fakt umím. Jednou za tři měsíce jezdíme s Péťou (pozn. režisér a manžel Petr Kracík) do lázní na prodloužené víkendy, prostřídáme se u Tóni a já si dám masáže, koupele. Regulérně si to užiji se vším všudy. Opravdu vycházím z filozofie, že jsem nejdřív já a pak teprve můžu něco dávat.


Pavel Kříž:
Takový odpočinek je naplánovaný, ale co když přijde nějaká krizovka, máš nějaký recept, jak ji zvládnout?

Tereza Kostková:
Když se to jednou sesypalo úplně: strašně práce, velké vztahové nerovnováhy, kolegiální problémy, takže stres fyzický i psychický, tak v tom nejhorším momentu mi pomohla sprcha. Dlouho jsem se sprchovala teplou vodou a na závěr, jako vždycky když se sprchuji, jsem si dala studenou. To byla moje prvotní záchrana, abych neskočila z okna. A v nejbližším možném okamžiku jsem odjela na měsíc, nebo stačí na týden, úplně pryč. Měla jsem jen letenku do nějakého města a nic víc a musela jsem řešit jen přítomný okamžik - kde budu spát, co budu jíst. Hodně jsem chodila, tedy fyzická námaha, a za deset dnů je ten problém menší a ty najednou vidíš i možná řešení.


Pavel Kříž:
Co Tě v poslední době potěšilo a co zklamalo? To je moje poslední otázka.

Tereza Kostková:
Spíš než potěšilo, tak Ti řeknu, co mě opravdu rozesmálo. Když jsem si před dvěma dny dovolila lehnout na postel v době hraní, protože jsem toho měla za celý den opravdu dost, a dvou a půlletý Toník ke mně přišel a řekl: "Ty se dneska moc nenadřež!" (smích)


Pavel Kříž:
Toník by byl dobrý manažer někde v nějaké firmě (smích). A co Tě zklamalo?

Tereza Kostková:
V naší České republice si moc nemůžu pouštět zprávy, protože "tam nechápu".


Pavel Kříž:
Díky za rozhovor.