Rozhovor s Vojtou Kotkem

Pavel Kříž:
Je pro Vás zdraví důležité? A kde se tedy nachází na Vašem pomyslném žebříčku hodnot?

Vojta Kotek:
Zdraví je nejdůležitější, to vím a jsem si tím jistý. Vzhledem k mému útlému věku se k němu ale chovám s odpovídající nerozvážností a na mém aktuálním žebříčku hodnot zabírá asi tak páté místo (za prací, zábavou, láskou, přáteli). Spoléhám se na ještě (doufejme) vysokou schopnost regenerace mých mladých tkání. Je mi ale jasné, že s přibývajícími roky bude zdraví předhánět své konkurenty na žebříčku, až bude nakonec první a asi i jediné.


Pavel Kříž:
Kouříte? Myslíte si, že Vám to nějak negativně ovlivňuje život?

Vojta Kotek:
Ano, kouřím. Pozitivně. Ne samotné kouření, ale ten rituál mi někdy pomáhá myslet, od nervozity a na nekuřáckých pracovištích je to většinou i jediný rozumný důvod k pauze. A negativně? Jak by mohlo?!?


Pavel Kříž:
Chtěl byste přestat nebo to zatím neřešíte? Proc?

Vojta Kotek:
Přestat bych chtěl. Někdy. Ještě ale ne. Snažím se netvrdit, že už brzo přestanu, protože nechci skončit jako většina kuřáků a přestávat na 15x a stejně nepřestat. Vím, že mám silnou vůli, která ale vyžaduje jasné a rezolutní rozhodnutí. To až přijde, zahodím cigára a nedotknu se jich. Musím to ale opravdu chtít. Mít ten důvod. Třeba děti.


Pavel Kříž:
Sledujete nějak co jíte? Jak?

Vojta Kotek:
Vzhledem k mé práci, která svou nárazovosí sama o sobě jaksi vylučuje možnost jakéhokoli řádu či pravidelnosti, jím velmi stejnorodě (pizza, pizza, pizza) a jen ve chvílích, kdy na to mám čas. Čili o pauzách uprostřed natáčecích dní, které ale mohou začít v 10:00, 14:00, 15:00, 05:00, prostě prakticky kdykoli.


Pavel Kříž:
Jste fyzicky aktivní? Nemám teď na mysli fanatické zvedáni činek, ale jestli Vás baví nějaký sport nebo cokoliv, co se týká pohybu. A jestli ano co a proč?

Vojta Kotek:
Býval jsem. Od dětských let, kdy jsem se věnoval spoustě různorodých sportů, mi zůstal hlavně golf, který sice, aniž by to bylo zřejmé, vyžaduje určité fyzické vypětí (je to přeci jen 15km procházka), ale zas je na něj potřeba spousta času, který nějak moc nemám. Občas nás s kamarády popadne démon a dva měsíce chodíme třikrát týdně hrát badminton, ale jednou se to pak nedomluví a už se na to všichni vy….!


Pavel Kříž:
Vaše práce s sebou přináší stres. Jak s ním bojujete? Jak se ho zbavujete?

Vojta Kotek:
No, ve vaně. Anebo se tomu všemu snažím vyvarovávat tím, že na mém oboru nejsou přímo závislé lidské životy. Mslím, že mnohem větší stres je být lékářem, policistou nebo hasičem. Film je sice realizačně náročná věc, ale navíc i tak krásně zbytečná, že se snažím, aby ve mně nevyvolával stres, ale spíš mě bavil. Pravda ale je, že se nic nemá přehánět. Stává se mi, že pracuji v dlouhém časovém úseku každý den bez volna, což si pak někde samo vybere svou daň. Tělo řekne: “Čau nazdar!”, usne a nic ho nevzbudí…až to pak po 16 hodinách učiní samo.


Pavel Kříž:
Jak odpocivate?

Vojta Kotek:
No, v té vaně. A když spím.


Pavel Kříž:
Věříte na prevenci?

Vojta Kotek:
Na jednu stranu samozřejmě. Když jedu někam ven nechám se očkovat a nečekám až tam něco chytnu, pak už toho moc nevyřeším. Na druhou stranu věřím v jakousi psychologicko-sugestivní oblast zdraví. Čím míň vím, tím líp.


Pavel Kříž:
Myslíte si, že státní orgány ČR, které mají podobne věci na starosti dělají v oblasti prevence a zdravějšího životního stylu pro své občany dost?

Vojta Kotek:
Orgány ČR by měly vyléčit nejdřív samy sebe.


Pavel Kříž:
Určitě jste měl možnost cestovat. Podle Vašeho názoru, jak jsou na tom občané ČR, co se týká zdraví v porovnání s ostatními zeměmi?

Vojta Kotek:
Myslím, že dobře. Nestalo se mi, že bych přišel k doktorovi, řekl mu kam jedu a on by odpověděl: “Jó, tak to nevím, co by tě tam tak mohlo potkat”. Myslím, že naše zdravotnictví je technicky a vědomostně na velmi vysoké úrovni.


Pavel Kříž:
Co Vás v poslední době potěšilo?

Vojta Kotek:
Já.


Pavel Kříž:
Co Vás naštvalo?

Vojta Kotek:
Já.


Pavel Kříž:
Co byste popřál čtenářům našeho webu?

Vojta Kotek:
Tak tedy, pevné zdraví. Čistou mysl. Sebejistotu. Málo stresu a spoustu skvělého jídla. A hlavně někoho k sobě, s kým si to všechno můžete užít.