Rozhovor s Zlatou Adamovskou

Zeptali jsme se také herečky Zlaty Adamovské, představitelky doktorky Páleníkové ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, jaký je její pohled na zdraví a zdravé jídlo.


Pavel Kříž:
Vypadáš pořád tak nádherně. Jak je to možné?

Zlata Adamovská:
To se příjemně poslouchá. Myslím si, že v tom hrají velkou roli geny,které jsem  trochu zdědila po rodičích, tedy kromě chuti k jídlu a smyslu pro humor. I tyhle dvě věci taky možná souvisí s tím, jak člověk vypadá. A pak je hodně důležitá vitalita, kterou jsem rovněž zdědila po obou rodičích: netrápit se, odhazovat to zlé od sebe. Ale abych řekla pravdu, jinak toho pro sebe moc nedělám.


Pavel Kříž:
Hlídáš si, co jíš, nebo je Ti to úplně jedno?

Zlata Adamovská:
Přístup k tomu, co do svého "stroječku" dávám, jsem změnila od mládí několikrát. Když mi bylo dvacet, tak mě to skoro vůbec nezajímalo. Jedla jsem, co bylo, v množství neomezeném. Pak přišlo těhotenství a já si užívala sladkostí. Když mi po porodu zůstalo 14 kg navrch, tak jsem se poprvé v tomhle ohledu nad sebou vážně zamyslela a řekla jsem si, že ze vzduchu nikdo nepřibral a že vzhledem ke své profesi s tím budu muset něco udělat. Rozhodla jsem se zásadně. Budu se vyhýbat sladkému a tučnému. Jenže pak přišlo druhé těhotenství a znovu mi chutnalo a znovu mi zůstalo asi deset kilo a znovu jsem i ta musela shodit.


Pavel Kříž:
Tohle my muži naštěstí neřešíme..

Zlata Adamovská:
Ony ty váhové skoky nahoru a dolů nejsou dobré a hlavně v těhotenství by se měly budoucí maminky trochu hlídat. Jenže já to nedělala. Mám ale dvě zdravé a štíhlé děti a já jsem nadbytečná kila také shodila.


Pavel Kříž:
Vypadáš opravdu úžasně. Máš ráda fyzickou aktivitu, a pokud ano, tak co preferuješ?

Zlata Adamovská:
Už vlastně moje povolání mě téměř obden večer donutí k fyzické aktivitě. Navíc jsem od přírody hodně činorodá, takže neposedím. Pro mě není štěstí válet se v houpací síti. Já zkrátka musím pořád něco dělat.


Pavel Kříž:
Chodíš ráda?

Zlata Adamovská:
Hodně využívám auto a chůzi asi trochu zanedbávám, ale jinak se ráda hýbu: plavu, jezdím na kole, ale všechno rekreačně. Občas si jdu zacvičit, ale že bych trávila hodiny a dny v posilovně, to ne.


Pavel Kříž:
To se ani nedoporučuje. Jde o to, aby člověk dělal něco fyzicky trochu každý den.

Zlata Adamovská:
To určitě. Já ráda pracuji na zahradě - sekám, hrabu.


Pavel Kříž:
To je správné. Jsou totiž lidé, kteří chodí jednou za čtyři dny do posilovny, kde se zničí, a druhý den jsou nepoužitelní.

Zlata Adamovská:
A taky se pak hodně nají. To já se snažím jíst takové jakoby čisté formy, jako je například carpaccio se sýrovými hoblinami a rukolou, a ne třeba smetanové omáčky.


Pavel Kříž:
Kouříš?

Zlata Adamovská:
Ne, ale když je někde nějaké "mejdlo", tak si dám. Vykouřím asi jednu krabičku za rok. Z frajeřiny samozřejmě.


Pavel Kříž:
Tak to je neuvěřitelné. To znamená, že vlastně nekouříš.

Zlata Adamovská:
To víš, že byla období například na konzervatoři, kdy jsem vykouřila klidně krabičku denně. Ale  doufám, že jednou budu žít naprosto zdravě a nebudu žít z nějakých nezdravých požitků. Mám totiž hrozně ráda víno.


Pavel Kříž:
Ale víno, pokud ho nevypiješ dva litry denně, tak se i doporučuje. Dokonce já s cukrovkou nemohu pít tvrdý alkohol, ale suché víno mám doporučené. Mohu i pivo, ale to mě uspává.

Zlata Adamovská:
Mě taky. Pivo si dávám místo prášku na spaní. Ale vážně, víno piju na pohodu a dávám si ho zásadně až večer, kdy už nejedu nikam autem, na rozpouštění stresu a pro dobrou náladu. Ale abych se ještě vrátila k té "tloušťce", je důležité myslet na to, co člověk do sebe dává. Rovnice tloustnutí  je jednoduchá: pokud člověk nechce přibrat, tak musí zvětšit výdej energie a zmenšit její příjem. Pokud příjem převýší výdej, tak se bohužel přibere.


Pavel Kříž:
Čím je tělo starší, tím se zpomaluje metabolismus. Když je člověk mladý, tak sní neuvěřitelné množství potravy a vypije litry tekutin, ale jeho tělo to v pohodě zpracuje.

Zlata Adamovská:
Někteří lidé jsou zvyklí si tu svou porci dopřávat pořád stejnou a neuvědomují si, že jejich tělo už toho tolik nepotřebuje a že to tedy uloží do faldů a je malér.


Pavel Kříž:
Když si zmínila stres, který prožívá v dnešní době úplně každý, jak s ním nakládáš? Máš nějaký recept na to, jak se ho zbavit?

Zlata Adamovská:
Pomáhá mi fyzická práce. Já jsem se teď pustila do rekonstrukce bytu: strhala jsem koberce, dala přebrousit parkety, nakoupila nový nábytek, zkrátka jsem se soustředila na něco jiného, než na můj stres. Zrovna tak mi pomáhá práce na zahradě. Zkrátka námaha mi vždycky spolehlivě stres odplaví.


Pavel Kříž:
Jak odpočíváš?

Zlata Adamovská:
To je můj velký problém. Moc to neumím.


Pavel Kříž:
To ale není dobře, protože člověk se musí někdy znovu nabít.

Zlata Adamovská:
To dobře vím. Pro mě jediná forma odpočinku v běžném týdnu je spánek. Doma si neumím sednout, protože kolem sebe vidím tolik práce, kterou  musím udělat.


Pavel Kříž:
Takže Ty jsi takový ten zodpovědný člověk, co nedokáže vypnout?

Zlata Adamovská:
Jedině když někam odjedu. Takže si plánovaně musím udělat výlet, abych mohla vypnout. Navíc opravdu nemám čas. Můj diář je nabitý tak, že jsem měla například volný víkend v únoru a pak až v květnu.Využila jsem ho k návštěvě Lázní Teplice nad Bečvou, kde jsem trochu relaxovala.


Pavel Kříž:
Vedla jsi svoje děti k fyzické aktivitě, nebo jsi tomu nechala volný průběh?

Zlata Adamovská:
Vedla, ale u dcery se mi to moc nedařilo, protože ta je těžký introvert a intelektuálka a nespatřovala v tom žádný požitek či potěšení. Byla osvobozená i v hodinách tělocviku, protože byla alergik. Ale ráda chodí na procházky.


Pavel Kříž:
Já to taky miluji, to je moje vášeň procházet se. A nemyslím si, že je dobré rvát dítě z postele například každé ráno ve čtyři hodiny, protože bude hrát hokej! A co syn?

Zlata Adamovská:
Tak ten je pravý opak. Byl teď na Mistrovství Evropy v baseballu a jakýkoli sport či pohyb zkrátka miluje. Přivezl stříbrnou medaili.


Pavel Kříž:
Je v poslední době něco, co Ti udělalo radost a co Tě naopak naštvalo?

Zlata Adamovská:
Radost mi udělalo vysvědčení dětí a o bulváru se nechci bavit.


Pavel Kříž:
Co teď vlastně děláš?

Zlata Adamovská:
O prázdninách jsem měla sérii představení pod širým nebem na Novém Světě v Praze na Hradčanech. Od listopadu se tahle hra "Na útěku" hraje v Divadle Ungelt. Je o dvou ženách, charakterově odlišných, které se potkají na autostopu a prožijí spolu během pěti dnů svoji zásadní proměnu. Je to vlastně takové jevištní roadmovie, ve kterém hraji s Janou Štěpánkovu v režii Ladislava Smočka. Zábavnou a odlehčenou formou se v ní vypovídá o vážných věcech. Na Vinohradech budu mít v září premiéru hry Fidlovačka, což je taková parafráze na Tylovu komedii.  Děj se odehrává na půdě Evropského parlamentu, kde se jedná o tom, že EU by měla mít jednu hymnu a jednu vlajku. Vyznění hry je namířené k posílení národní hrdosti. Názory jsou různé, svět je zkrátka barevný. Do toho natáčím další díly Ordinace v růžové zahradě a hraju v dalších  čtyřech  představeních ve Vinohradském divadle: Ideální manžel, Donaha, Brouk v hlavě a Zkouška orchestru.


Pavel Kříž:
Máš nějakou radu pro naše čtenáře?

Zlata Adamovská:
Nikdy neříkejte nikdy. Nemám ráda konzervativní lidi, kteří slepě setrvávají na svých názorech. Mám ráda takové, kteří jsou ochotni jít do nějaké změny i když jim je třeba nechtěně připravena osudem a nezblázní se z toho. Netruchlí nad tím, že to není tak, jak si to oni představovali. Pro mě je změna příležitost posunout se někam dál. Východ někam od něčeho je zase vchod někam jinam. A záleží jen na tobě kam se vydáš, protože člověk je svobodný a může si o svém životě rozhodovat sám. Každý z nás by si měl hodně vážit toho, že za své rozhodnutí je zodpovědný jen sám sobě. Měl by i tak jednat, protože je to osvobozující a hlavně: Jaké si to uděláš, takové to budeš mít.


Pavel Kříž:
Děkuji ti strašně moc za čas.