Rozhovor se Zdeňkou Žádníkovou

Zdeňku Žádníkovou Volencovou netřeba asi představovat. Je maminkou dvou dcer a se svou rodinou žije na Dobříši, kde jak sama říká, má všechno, co rodina potřebuje, a přitom je na venkově.


Pavel Kříž:
Co prosím Tě děláš pro sebe, že vypadáš tak úžasně a při tom máš tak neskutečný zápřah?

Zdeňka Žádníková:
Něco je v genech, nekouřím a alkohol včetně vína piju strašně málo. To si myslím, že dělá u ženy po třicítce moc.


Pavel Kříž:
U chlapa s kouřením je to úplně stejné. Je Ti přes třicet, máš dvě krásné děti, a tak moje otázka bude směřovat k tomu, zda se změnil tvůj vztah ke zdraví?

Zdeňka Žádníková:
Určitě ano. Přestala jsem ke zdraví přistupovat jako k samozřejmosti už dávno. Když mi bylo sedmnáct, tak mi zemřela maminka na rakovinu a se sestrou jsme si od toho okamžiku jakoby přestaly užívat života. Do sedmnácti jsem vyváděla nejrůznější kousky, ale pak, i když jsem byla na DAMU, jsem nechodila pařit a malinko jako bych se od svých spolužáků tím pádem vzdalovala. Myslím si, že jakmile má někdo takovou zásadní zkušenost se zdravím v rodině, tak se k němu pak staví jinak.


Pavel Kříž:
K té změně vždycky něco člověka přiměje, buď taková zkušenost, jakou jsi měla Ty, nebo on sám se dostane do nějakých problémů...

Zdeňka Žádníková:
...nebo vidí nějaký hodně silný osobní příběh, který se ho dotkne.


Pavel Kříž:
Anebo to začne dělat kvůli dětem. Jak se taková změna projevuje třeba v jídle?

Zdeňka Žádníková:
Zcela zásadně. Vybírám si takové potraviny, které alespoň tělu neškodí. Dělají si ze mě legraci, ale já domů nepustím tavené sýry, slazené tvarohy, pribináčky. Spousta lidí nekupuje jídlo, ale spíš pochutiny. Vzhledem k tomu, že můj muž je alergik, tak jsem si sestudovala potravinové alergie a všechno až do detailů chemických značek. Teď už je normální, když děti mají ekzém, je normální, když jsou hyperaktivní a "spraví" to nějaká mastička. Já tohle nepovažuju za normální, normální je, když jsou děti bez kožních problémů, lítají venku a jezdí na kole. Proto se snažím jim takové podmínky udělat a jídlo je jedno z toho.


Pavel Kříž:
Takže nejen Ty, ale i Tvoje děti a manžel "bojujete" o zdraví.

Zdeňka Žádníková:
Děti jsou opravdu teď závislé na mě.


Pavel Kříž:
A manžel se taky nechá?

Zdeňka Žádníková:
Musím říci, že čím dál víc.


Pavel Kříž:
To znamená, že měl dříve nějaký odpor?

Zdeňka Žádníková:
Ne, to nebyl odpor, on byl jinak vychovávaný, jinak směřovaný. Navíc já ty věci vysvětluji, říkám proč, a uvádím argumenty a informace. Když někomu něco jednoduše zakážeš, a je jedno jestli je to pes, dítě nebo manžel, tak tě prostě neposlechne.


Pavel Kříž:
Takže změnu jídla směřuješ na celou rodinu.

Zdeňka Žádníková:
Teď je to výborné! Manžel si chtěl včera dát kolu, protože ho čekala náročná cesta autem a Andrejka se ho zeptala: „Tebe bolí bříško?" Radek jí odpověděl: „Ne, nebolí, ale potřebuji být fit a kola to udělá, tak si ji výjimečně dávám." Andrejka se na něj významně podívala a řekla: „Ale jenom výjimečně, tatínku!"


Pavel Kříž:
Jen aby to těm dětem vydrželo.

Zdeňka Žádníková:
Doufám, že ano. Moc si přeji, aby při chemickém procesu, zvaném puberta, tam něco z toho, co jsem něžně zasela, zůstalo.


Pavel Kříž:
Co Tvoje fyzická aktivita?

Zdeňka Žádníková:
Bývalo to daleko lepší, ale zase tak trošku hraniční, protože jsem musela každý den cvičit. To jsou však taková životní období, že se určité činnosti věnuješ jakoby víc. Teď jsem se ustálila na takovém zlatém středu: Dobříš, kde bydlíme, je kulturně a sportovně zajištěná obec, což znamená, že si vybírám to, na co mám chuť a čas.


Pavel Kříž:
Fyzickou aktivitou nemyslím jen fitka, ale lidi vůbec nechodí. Vezmi si například "vystajlovaný pár", který jede autem do fitka. Hledá parkovací místo těsně u jeho vchodu, ve fitku zaplatí nemalé peníze třeba i za trenéra a zase odjede autem domů. Tohle je fakt rozšířené v Americe a u nás to taky docela začíná být in. Je to docela legrační, místo aby si do fitka nebo do obchodu zašel pěšky.

Zdeňka Žádníková:
Zažila jsem docela extrémní týden, kdy jsem přes den točila v Ostravě a večer hrála v Praze. Ráno jsem vyjížděla v 5:26 a vracela jsem se v 15:27 a vezli mě na představení. Během toho týdne se mi tak rozjely záda, tak mě začaly bolet, že jsem si potom hned šla zacvičit, zaběhat, s holčičkami jsem šla do lesa, protože opravdu potřebuji pohyb, a když ho nemám, tak je průšvih.


Pavel Kříž:
Jak odpočíváš, když na to máš čas?

Zdeňka Žádníková:
Neodpočívám, mě to nebaví.


Pavel Kříž:
Ale odpočinek, to není jen pasivita, to může být aktivní odpočinek.

Zdeňka Žádníková:
Tak to jo. Jdu na zahradu a štípu dřevo, sázím kytky, přesazuji stromy, nebo si sedneme s holkami na kolo a někam jedeme. Jsem ráda, že jsem přesvědčila svého muže, že je dobré bydlet ne v Praze, ale někde mimo.


Pavel Kříž:
Jak bojuješ se stresem?

Zdeňka Žádníková:
Musíš zničit příčinu stresu a pak ho nemáš. Jediné, co potřebuji, je pořádně se vyspat. Proto lituji novopečené maminky, které se musí vyrovnat se spánkovým deficitem.


Pavel Kříž:
Jakmile se člověk nevyspí, tak to ohrožuje i jeho imunitní systém, to je fakt. Snažíme se trochu dělat "osvětu" prevenci, a tak se Tě zeptám, zda jsi pro preventivní prohlídky a nejrůznější očkování? Mnozí z nás totiž jdou k lékaři, až když je jim opravdu špatně.

Zdeňka Žádníková:
Celkem si tyhle věci hlídám, hlavně to, co je spojené s dětmi. Máme skvělého zubaře, takže chodím i s holkami každé dva měsíce na zubní hygienu. Já sama jsem měla problémy se zuby, protože se mi na nich podepsaly školní zubařky, takže jsem pak musela vyhledat opravdu odbornou pomoc, ale moje holky se tam těší a co jsme najeli na tuto odbornou péči, tak jsme přestali mít zubní kazy. Opravdu důležité je například dočišťování zubů. Stačí si jenom kvalitně čistit zuby a pak se nemusí chodit k zubaři. Já sama chodím každý půl rok na sono, protože jsem v rizikové skupině nádorových onemocnění prsu. Teď půjdu na podzim i na genetické vyšetření.


Pavel Kříž:
Podobně by i muži měli chodit na vyšetření prostaty a tlustého střeva, protože nemáš příznaky, a když už je máš, tak je mnohdy pozdě.

Zdeňka Žádníková:
Tohle všechno je ale v rukách žen a maminek, protože ty to všechno řídí. Ony řeknou, že v tolik a tolik půjdeš na tohle vyšetření. Chlap sám se neobjedná a ani se mu nechce. Ještě chodíme na podiatrii, protože Andrea musela mít speciální vložky do botiček. Hlídám věci, které můžu ovlivnit. Beru to tak, že jsem průvodce dětí a chci je v jejich životě kladně ovlivnit.


Pavel Kříž:
Co Ttvoje práce, kam bys pozvala diváky?

Zdeňka Žádníková:
První týden v září ještě hraju v rámci Shakespearovských slavností ve hře Jindřich IV., který se bude hrát i příští léto na Hradě. V divadle Palace hraju v Dámské šatně studio 2 a ve své domovské scéně, v Dejvickém divadle, hraju už desátou sezónu v Bratrech Karamazových, kde mám hlavní roli s Ivanem Trojanem. Naše poslední novinka je muzikál Muž bez minulosti. Na podzim budu mít 3 charitativní koncerty, které budou zakončeny 11. prosince koncertem na Dobříši. Ty souvisejí s mojí druhou činností, a tou je práce v mém nadačním fondu. Letos jsme měli opravdu silný ročník, protože jsme vyzdobili nástěnnými malbami nemocnici ve Znojmě, dokončili oddělení v Hradci Králové. Teď budeme dělat celou pediatrickou kliniku v Krči a v září začínáme na Motole. Ráda spojuji příjemné s užitečným, takže udělám třeba nějakou reklamu a výtěžek z prodeje jde na příspěvek do fondu.


Pavel Kříž:
Ale kde na tohle všechno bereš čas?

Zdeňka Žádníková:
Já si myslím, že k hereckému povolání je třeba dělat ještě něco jiného. Herectví je totiž prchavý okamžik, který je fajn, že je, ale já cítím ještě další potenciál.


Pavel Kříž:
Tak to je skvělé. Moje poslední otázka zní: Co Tě v poslední době naštvalo a co Ti udělalo radost?

Zdeňka Žádníková:
Opravdu hodně mě potěšilo, když za mnou přijely moje holky do Brna, kde jsem týden hrála. Jana ze mě neslezla dvě hodiny a pak ráno přišla za mnou do postele a s velkým pusinkováním mi řekla: Maminko, to je dobře, že ses probudila! Mám Tě moc ráda!" To jsou nepřenosné intenzivní zážitky, kdy děti dávají najevo svou lásku. Naštvalo mě, že jsem opět nabourala auto. Ale vzhledem k tomu, že mi tohle auto nosí smůlu, tak budu mít naštěstí nové.


Pavel Kříž:
Moc děkuji za Tvůj rozhovor.