Rozhovor s Leošem Marešem uskutečněný pro Zdraví jako vášeň v roce 2010


Pavel Kříž:
Když něco běží delší dobu, jako třeba Superstar a hodně ze sebe vydáváš, máš něco, co tě dobíjí?

Leoš Mareš:
Mě samozřejmě hrozně nabíjí, když se to povede. Ale jinak já čím dál tím více zjišťuji a nevím, kdy to skončí, kde je ta fyziologická hranice, ale já vůbec nemusím odpočívat nebo spát. Dneska jsme se o tom bavili, zatím je to úplně extrémní, ale já spím dvě hodiny denně a jsem v pohodě. Třeba z noci na včerejšek jsem nespal vůbec, měl jsem rádio, nějakou práci, vyřizování a přišel jsem domů asi ve tři odpoledne po 34 hodinách bez spánku, spadly mi budíky, tak jsem si šel lehnout, spal jsem 4 a půl hodiny, pak jsem koukal na televizi, byl jsem na počítači, dneska rádio, takže jsem vlastně za tři dny spal asi 8 hodin celkem. A ruku v ruce s tím jde ještě jedna vlastnost, že usnu kdykoliv, kdekoliv, za jakýchkoliv okolností na jakkoliv dlouho. Já třeba přijdu domů v 5 hodin ráno, jdu se vysprchovat, vyčistím si zuby, převlíknu se do pyžama a jdu si lehnout v 5:14. A na 5:35 mám budík a po probuzení pocit, že je nový den.



Pavel Kříž:

Kouřil jsi někdy, Leoši?

Leoš Mareš:

Nikdy. Já jsem v teenagerovském věku ukradl dědovi jednu cigaretu, bylo mi hrozně blbě, nikdy v životě jsme se nenaučil šlukovat. Když jsem to dvakrát vdechl, rozkašlal jsem se a přišlo mi to tak hloupé, že jsem se to nikdy nenaučil. Později všichni kouřili, ale mě ta představa, jak vdechnu kouř, byla hrozně nepříjemná, protože vím, že bych se rozkašlal. Tak proč bych si dělal zle.




Pavel Kříž:

Hlídáš si, co jíš?



Leoš Mareš:

Je to špatný, je to špatný. Mám ze sebe někdy špatný pocit, jak lítám a pracuju, tak je to masakr. Bagety na pumpách a tak. Třeba dneska jsem si objednal do rádia pizzu, protože nic jiného nevozí. Miluju chlebíčky, hamburgery, salát s rohlíkem, no hrůza.




Pavel Kříž:

Věříš kampaním na prevenci, myslíš, že je jich dostatek?



Leoš Mareš:

Moc ne. Já si myslím, že to může nastat jen přirozenou cestou. A to tak, že ti řekne tvůj kamarád nebo kamarádka: hele, já tady chodím do fitka, pojď chodit se mnou. A ty si říkáš: no, asi bych měl a jdeš tam a začne tě to bavit. Na sílu to nejde. Když to v sobě objevíš, tak super. Anebo když to vezmu globálně, tak to může fungovat tak, že se to lidi dozví přeneseně od známých osobností, ale zase přirozenou cestou. Třeba ty, Pavle, řekneš: já chodím každý čtvrtek do Stromovky, je tam akce a pomáhá mi to. A ti lidi se tam půjdou kouknout a chytne je to.


Pavel Kříž:

A o to nám právě jde, o to se pokusíme, aby se lidé alespoň trochu zamysleli. Chceme to dělat přes osobnosti a zábavně.



Leoš Mareš:

Já si myslím, že to v sobě má každý zakódováno. Každý si myslí, že by se měl o sebe víc starat. Každý v tom cítí nějaký dluh vůči sobě. Ale to starání se o sebe je mu třeba postavit do cesty. Příklad: já bych si rád objednával normální snídani nebo jídlo do rádia, ale rozvozy s ničím normálním neexistují. Kdybych o nějakém věděl, určitě bych ho využil. Každý si říká, kdybych trochu cvičil, bylo by to fajn, ale není čas. Kdyby třeba ve firmách zavedli deset minut cvičení…




Pavel Kříž:

…jako v Japonsku…



Leoš Mareš:

…no, Češi by šli asi kouřit, ale třeba ne všichni. A třeba, kdyby se to do té cesty postavilo, zafungovalo by to.


 Pavel Kříž:

Chodíš na preventivní prohlídky?



Leoš Mareš:

No, nechodím. Ale když už se k tomu odhodlám, tak mám z toho super pocit. Když jdu třeba od zubaře, mám pocit, že jsem král světa, frajer. Mám úplně stejný euforický pocit, jako když skončí přímý přenos Superstar.




Další perličky z rozhovoru Leoše Mareše:

  • Při Superstar, když na něho přišla obrovská únava, odskočil si do šatny, zamknul se, na tři minuty si zdřímnul a byl znovu fit.
  • Krátkému výživnému spánku říká „do nabíječky“. Do postele se ukládá jako baterky.
  • O Adéle Banášové: je neuvěřitelná. O známých lidech se často říká nebo se sami přesvědčují, že jsou a chovají se úplně normálně. A přitom to tak úplně není. A Adéla je v tomhle úplně výjimečná, protože úplně normální prostě je.
  • Co Leoše Mareše poslední dobou vytočilo? Zítra vyjde ve Spy, že jsem strávil silvestrovskou noc v Budějovicích s nějakou slečnou na diskotéce. A že jsem byl viděn několika svědky. Tak jsem jim volal a říkám, že jsem byl na akci ve Špindlerově Mlýně, byl tam se mnou Václav Klaus s rodinou, lidi ze Superstar, Andrea Verešová a dalších 250 lidí. A ta holka říká: ale já vám nevěřím, pane Mareši, vy mi lžete. Tak ji říkám: ale já vám netvrdím, že jsem byl někde sám v Tatrách, já jsem byl na akci, kde bylo 250 lidí! Odpověděla mi, že je to tvrzení proti tvrzení. Absurdní!
  • Co mu udělalo radost? Včera stál můj syn Kuba (4 roky) u autodráhy, kterou dostal a hrozně se divil. Kroutil hlavou a říká: tati, to je divný, že mi Ježíšek přinesl takovou autodráhu, tak hodnej jsem přece nebyl. On Kuba hodnej byl, jen mu vrtalo hlavou, že by byl hodnej až tak (smích všech okolo). A pak Kuba ještě vařil. Nasypal do dvou misek brambůrky a říkal: uděláme si slavnost. A jak to viděl v reklamě, chlubil se, že má „solené“.
  • Poselství Leoše Mareše: Užívejte života! A dělejte všechno hned. Neodkládejte nic. Kino, koncert, návštěvu a všechny radosti si udělejte hned. Už je vám nikdo nevezme.


Zdraví jako vášeň na Facebooku