Rozhovor s Vladimírem Mišíkem uskutečněný pro Zdraví jako vášeň v roce 2010

Český rockový zpěvák, skladatel a textař Vladimír Mišík si na nás udělal čas snad i proto, aby vzkázal lidem: „Dbejte!“ A my dodáváme: „O své zdraví“.

Pavel Kříž
Jak je pro Vás zdraví důležité a měnil se Váš vztah ke zdraví s věkem?
Vladimír Mišík
Myslím si, že každý normální člověk, který dělá něco rád, se o svoje zdraví zajímá. Muzika je pořád pro mne kromě práce i zábava, když ale vyjíždím na koncert ne úplně zdravý, ale tak trochu pomačkaný, tak vím, jak to člověk těžce překonává. Jsem jako mnozí šedesátníci: ráno si dám těch pět prášků a večer před spaním si dám další kupu (smích).

Pavel Kříž
Ale to nemusí být jen šedesátník (smích).    
Vladimír Mišík
V těchto chvílích se zamýšlím, jak jsem co kdy zanedbal a přiznávám se, že jsem nedbal a řítil jsem se tím temným židovským věkem jako planoucí rachejtle. A přitom moje zkušenosti se zdravím nastaly už na vojně, kde se mi poprvé projevilo astma. Když mi důstojník vytrhával známku z vojenské knížky po třech měsících služby, tak jsem se poprvé a naposledy radoval z toho, že mám astma. Kdybych to mohl všechno vrátit a některé svoje nedbalosti napravit, určitě bych to udělal. Moje děti mají bohužel rané stadium tohoto onemocnění, a tak se je snažím nabádat, aby dbaly.
Pavel Kříž
Co byste ve svém životě tedy změnil?
Vladimír Mišík
Zcela určitě životní styl. Nechci to svádět na temno, které tady bylo, ale faktem je, že i stravovací návyky ze škol byly hrůzostrašné.  Jako muzikanti, kteří jsme cestovali, jsme byli odkázáni na hospody a bufáče, na salámy a vlašáky, protože zas tak nic moc jiného nebylo. Pamatuji si, jak jsme si koupili špagety a někdo dovezl z Itálie hotovou omáčku a my z toho byli tak nadšení, jak je to dobré, a tak jsme to zkoušeli udělat u nás, jenže rajčátka sice byly, ale nebyly patřičné bylinky. Zkrátka neměli jsme příliš šanci dbát a taky jsme ani nedbali (smích).

Pavel Kříž
Ale trošku líp to šlo, než jste to dělali, že?
Vladimír Mišík
Zcela určitě. Jsem fascinován svým nejstarším synem Matějem, který patří k těm typům lidí, kteří dneska dbají možná až trochu přehnaně. Ale to je v pořádku a hlavně, ať si dělá, co chce. On se stravuje více méně vegetariánsky a zvažuje, co bude jíst a je v tom šťastný. Ale není takový ten striktní vegetarián. A myslím si, že ten opravdu dbá. Znám ale taky takové lidi, kteří zkoušeli makrobiotiku a byli tak zoufalí a nešťastní (úsměv).
Pavel Kříž
To musí člověku chutnat, jinak to nemá cenu. Vy jste tedy změnil nějakým způsobem svoji stravu?
Vladimír Mišík
Především jsem hodně zmírnil svůj vztah k alkoholu a razantně jsem změnil jídlo. Jsem sice korpulentnější, ale to je způsobeno hlavně kortikoidy, které beru. Poslední dva roky se snažím brát tyhle prášky co nejméně. Před tím jsem to do sebe ládoval, abych uzpíval dvě hodiny koncertu. Teď je třeba dva až čtyři dny vůbec neberu. Ale zbrzdil jsem a zpívám třeba jen hodinu, nebo hodinu dvacet i s přídavky. A co se týče stravy, mám rád italskou a francouzskou kuchyni, takže stravovací změny mě vůbec nevadí, spíš naopak. Takové jídlo francouzsko- italského přátelství, kdy dám podusit cibuli s česnekem, pak přidám bylinky, pak podusím nějaké kuřátko, přidám zeleninu a hodně bazalky, nějaké to rajčátko, je opravdu skvělé.

Pavel Kříž
Určitě lepší než ten vlašák.
Vladimír Mišík
To bezesporu.
Pavel Kříž
Jak je to s fyzickou aktivitou?
Vladimír Mišík
Já jsem se před dvěma roky dostal do takových zdravotních problémů, že jsem se ocitnul až na vozíčku a půl roku jsem tady po okolí na něm drandil. Byla to docela rána, i když jsem stále koncertoval a kluci mě na koncerty vozili a třeba v kulturáku mě vynesli do druhého patra. Teď se snažím cvičit každé ráno, protože jsem měl i trochu uskřípnutou páteř, a snažím se „pochodovat“ různými směry pokaždé dvě hodiny. A protože za ty dva roky Praha doslova rozkvetla, tak si dojedu někam tramvají a pak jdu domů pěšky. A pokud se cítím unavený, tak si v nějaké hospůdce dám malé pivo a pak pokračuju.
Pavel Kříž
On člověk nemusí dělat moc, postačí, když je ten pohyb pravidelný. Když totiž jde člověk jednou týdně do posilovny, kde se zlikviduje, tak to není dobré.
Vladimír Mišík
Já jsem dřív hrál rekreačně tenis a na Letenské pláni jsme jednou za 14 dní hráli fotbal.
Pavel Kříž
Muzika a koncerty jsou někdy trošku únavné, zvlášť když se musí hodně cestovat. Jak tedy odpočíváte?
Vladimír Mišík
Někdo má jogging, já mám gaučing (smích).
Pavel Kříž
A někdo si dá třeba dvě deci vína, nebo celou flašku. Jak moc je vaše práce stresující?
Vladimír Mišík
Můj celoživotní problém je v tom, že jsem před jakýmkoli koncertem v lehké depresi. Teď to souvisí i s tím, že si musím před koncertem „naordinovat“ optimální medikaci, abych to na začátku udýchal. A proto mám takový rituál, že si dám dva panáky před koncertem a po koncertě už nepiju. Když nehraju, tak si dám přes den dvě malá piva a po večeři si dám dva panáky whisky a je mi úžasně dobře. Vůbec už nemusím pít tak, jak jsem kdysi pil.
Pavel Kříž
Věříte na prevenci a myslíte si, že má nějaký smysl?
Vladimír Mišík
Na tohle nemám vyhraněný názor z prostého důvodu: znám spoustu lidí a mnozí z nich, byť dbali, jsou kolikrát více nemocní, než je zdrávo. Pak znám hromadu, kteří vůbec nedbají a nakonec mají velké obtíže. Já osobně jsem pod lékařským dohledem od chvíle, kdy mi bylo diagnostikováno astma. Nejdříve jsem byl u obvodních lékařů, pak jsem se postupně dostával k větším a větším specialistům, jezdím do lázní, ale stejně mám velké problémy na podzim, a když se láme zima a ještě není teplé jaro. Takže pokud bych měl něco doporučit, tak spíš dbát (smích).
Pavel Kříž
A konečně moje poslední otázka – co vás v poslední době potěšilo a co naopak naštvalo?
Vladimír Mišík
Pokud mě něco v poslední době působí propad nálady na nulu, tak je to politika. (smích)
Pavel Kříž
To nejste sám (smích)
Vladimír Mišík
V letech 1990-1991 jsem byl v České národní radě, takže jsem měl možnost do politiky trochu nahlédnout, ale bohužel se z ní vytratil nápřah, že je to služba. Politika je správa věcí veřejných, ale někteří si z ní dělají byznys. Tak to mě opravdu štve. Na druhou stranu mi radost dělá, že moje rodina funguje, děti jsou zdravé a máme se všichni rádi a zároveň jsem šťastný z toho, že pořád jezdíme s kapelou a pořád na nás lidi chodí a chodí na nás mladí lidé. Tak to je pro mě euforie a oáza, když člověk vidí ty rozzářené oči a úsměvy. Tak to je jeden z medikamentů, který bych doporučil každému.
Pavel Kříž
Díky za Váš rozhovor.



Zdraví jako vášeň na Facebooku