Rozhovory

Karel Gott: "Lásku a naději k životu potřebujeme víc než kdy předtím."

V roce 2012 začínáme sérii exkluzivních rozhovorů s populárními osobnostmi opravdovou legendou, třicetisedminásobným Zlatým slavíkem, mistrem Karlem Gottem. A stojí opravdu za to!

1. Karle, jste fenoménem, jaký nemá v České republice ani ve světě obdoby. Kde se pohybuje zdraví na Vašem pomyslném žebříčku hodnot?
Samozřejmě, že na prvním. Jako snad u každého normálně uvažujícího člověka. Když nebudu zdravý, nebudou turné a koncerty, nové nahrávky a nebudu moci být oporou mým dcerám. To bych pak mohl skutečně zavřít svůj krám s básněmi.



2. Vaše dlouholetá a stálá popularita určitě s sebou přináší i situace spojené se stresem, trémou, zátěžovými situacemi, které na zdraví člověka působí. Jak s těmito faktory bojujete?
Snažím se myslet pozitivně a vše negativní od sebe odhánět. Ví se o mně, že nemám rád špatné zprávy. Vnímám je, přemýšlím o nich. To je samozřejmé. Ale žiji naplno přítomností s tím, že to nejlepší a nejkrásnější v životě mám teprve před sebou. Věřím v sílu myšlenky. Věděl jsem už jako dělník v ČKD, že jednou budu zpívat. Klukům jsem kdysi přinesl desku z Las Vegas a říkal jim, že tam jednou budu vystupovat. A oni si klepali na čelo a říkali mi, že jsem magor! Pojďte se podívat na blázna, volali, to se pobavíte. A za deset let jsem tam zpíval. Věřím i na ovlivnění zlou myšlenkou. Kdybych si řekl, že dnes nevylezu na pódium, protože to bude průšvih, tak bude. Myšlenka člověka nejvíc ovlivní. Proto nemám rád lidi, kteří mohou špatnou myšlenku vnuknout. Těm se vyhýbám. Někdo za mnou přijde třeba před koncertem a zeptá se mě, jestli jsem četl ten článek o sobě? To je hrůza, viď? ptají se naoko účastně. Přitom mě chtějí rozhodit. Víte jak odpovídám? „A víš, co psali o tobě? Představ si, nic, člověče. To je hrůza, viď?“. Víte, ta chvíle soustředění před koncertem je strašně důležitá. Když se chystám na jeviště, celý se vnitřně chvěju. Čekají mě dvě a půl hodiny, kdy mám bavit lidi, říkám si. A co texty, umím? A hlas, nezradí mě? Jsou to věčné pochyby. Velmi důležité je rozezpívání. To je technická část. Pak je psychická příprava. V rámci ní si vyjedu před očima kompletní průběh celého večera, abych věděl přesně, co bude kdy následovat. Vše musí plynout v úplné lehkosti a volnosti. Vždycky mne zajímalo, co Luciano Pavarotti cucá na jevišti během koncertů, které jsou satelitem přenášeny do celého světa. Když jsem se šel podívat na jeho tiskovku před pražským koncertem, co zajímavého bude vyprávět, uviděl jsem, že má před sebou skleničku plnou ledu. Když se ho jedna novinářka na to zeptala, odpověděl, že od té doby, co během zpívání cucá kostky ledu, neví, co jsou to problémy s hlasem. Angína, katar z únavy a podobně. To už mi před léty říkal můj krčař z nemocnice na Bulovce prof. Bláha, že úplně nejhorší je horký čaj, protože to pak viry a bakterie mají pré. Ale když je zmrazíte, tak je zabijete. Hodně jsem se od něho naučil, protože to nebyla jen kapacita ve svém oboru, ale taky sám zpíval. Už podle pozdravu, když jsem za ním přišel, poznal, zda večer budu zpívat, nebo ne. A často mi radil, abych za ním do nemocnice vůbec nechodil, že tam se jenom ještě víc nakazím, že vyrazíme někam na skleničku. Díky němu jsem pochopil, že hodně záleží na psychice. Byl to neskutečný optimista.

3. Myslíte, že se lze naučit zvládat stres, nebo ho alespoň minimalizovat?
I to se lze naučit. Důležité je umět správně odpočívat, umět se odreagovat. Proto maluji. I když čím dál méně.

4. Hodně cestujete, koncertujete v Čechách i v zahraničí. Jakou kuchyni preferujete?   Zahraniční, nebo dáváte přednost klasickým českým jídlům např. knedlíky apod.?
Můj den musí začínat vůní dobré kávy, kterou si sladím o trochu víc. A k té patří dobrý tvarohový koláč s rozinkami máčenýmiv rumu. Na co po ránu nemám absolutně chuť, je hemenex nebo uzeniny. Zkrátka masitá snídaně. Mám mezi svými příznivkyněmi řadu vynikajících amatérských cukrářek, které mě tak zásobují svými s láskou připravovanými výrobky, že obvykle mám z čeho vybírat, co si ke kávě ráno dám. Vozí mi kremrole, pečou moučníky, dodávají domácí zavařeniny nebo pravý včelí med. A přitom dbají i na to, aby v ničem nebylo nic, co by škodilo mému hlasu. A to jsou ořechy a mandle. Mají v sobě mikroskopické drápky, které způsobují podráždění sliznice. Jednoduše po jejich pozření dojde k lehkému zánětu a okamžitému odchodu hlasu. Zjistil jsem, že všechny věci, které mám rád, škodí hlasu. Čaj, který otevírá mysl, vysušuje sliznici. Stejně tak káva, a když si ji dám navíc s mlékem, dochází k zahlenění. Škodí i ostře kořeněná jídla, červené víno z Bordeaux. Hlavně z regionu Saint Emilion. To se moc hodí k francouzským sýrům, které miluji. Například Le fougeru, Reblochon nebo Chèvre. Tohle červené víno ale vysušuje hlasivky, takže si ho v době koncertního turné taky nemohu dopřát. Po česneku nemohu spát, na špenát, který miluji jako přílohu k jehněčímu, mám těžkou alergii. Nejraději mám asijskou kuchyni. Pro nepřeberné množství chutí a vůní, které nabízí. Ale hlavně proto, že je lehko stravitelná, chutná a především lehká. Dává mi po jídle pocit, že nejsem přecpaný.

4. Jakého největšího „hříchu“ se na své životosprávě dopouštíte?
V den, kdy mám koncert, prakticky nejím. Kdybych si dopřál českou kuchyni, třeba pravou, nefalšovanou svíčkovou, která má tu správnou chuť a sílu, nic by se mnou ten den už nebylo. To dojím, položím příbor a hlásím, že žádné umění už nebude. Už prostě nejsem schopen žádných aktivit a chce se mi spát. Ale po úspěšném koncertě obklopen přáteli si pak dopřeji to, co jsem si celý den odpíral. Klidně pozdě v noci, i když vím, jak je to nezdravé.

5. Co máte vysloveně nerad?
Nejsem v jídle nějak zvlášť vybíravý a sním takřka všechno.  Nikdy ale nezapomenu na jeden zájezd do asijských republik bývalého Sovětského svazu. Už nevím, zda se to, co vám budu vyprávět, stalo v Gruzii, Arménii nebo Azerbajdžánu. Pořadatelé tenkrát pro nás uspořádali na otevřené planině s nádherným výhledem do kraje ohromnou hostinu, během které pro nás na ohni opékali skopce a vola. A pro mne jako nejvýznačnějšího hosta připravili malé překvapení. Podle nich největší lahůdku, jakou mi mohli nabídnout. A tou byly syrové oči zvířat, které pro nás opékali. Udělalo se mi tenkrát mdlo, ale věděl jsem, že nabízenému neuniknu, že bych naše hostitele urazil. Kluci z kapely se bavili na můj účet a na chvíli zapomněli na alkohol, který kol dokola tekl doslova proudem. Přemohl jsem se, polkl a sousto rychle zapil nějakým kvalitním alkoholem.

6. Díky koncertům, natáčením apod. jste v jednom kole, a musíte být ve formě. Jak se udržujete? Prozradíte nám Váš recept?
Nerad odpovídám ve svých odpovědích v interview do banalit, do klišé a nerad doporučuji to, co sám aktivně nečiním. Snažím se o co nejčilejší pohyb, ale v rámci normálních všedních úkonů. Nikdy jsem nebyl nějaký zarputilý sportsman. Vezmu to z jiné stránky. Dostávám velké množství dopisů. Až na pár nevrlých jsou to většinou dopisy od lidí, kteří mi fandí. Někteří se svěřují se svými tělesnými nebo duševními trably, problémy. Mám pocit, že jim rozumím. Spojují se mnou naděje na to, že někde přece musí existovat velká zásobárna životní energie, a já jsem v jejich očích něco jako bleskosvod spojený s tou energetickou zásobárnou. Tu naději jim nemohu vzít. Protože vím, že i mne kontakt s nimi, byť na dálku, nabíjí novou energií a chutí k životu.

7. Vaším velkým koníčkem je malování. Co pro Vás znamená? Je to způsob relaxace   či vyrovnávání se se stresem světa šoubyznysu?
Moje profese zpěváka mně pořád živí víc než dobře a mohu si tedy dovolit malovat to, co cítím, co odpovídá mým vizím, pocitům a představám. Netlačí mne čas. Maluju, jen když jsem nabitý chutí zaznamenat nějaký svůj nápad. Jako malíř jsem samouk a svým malováním se odreagovávám od stresu šoubyznysu. A protože jsem v malování svobodný a nepodléhám žádnému tlaku, tak klidně namaluji Monu Lisu podle Leonarda da Vinciho, jak si sedla do kavárny ke skleničce vína. Je to mé svobodné rozhodnutí, protože nemám v úmyslu tento obraz a ani žádný jiný nabízet k prodeji a nemám, myslím, ani žádnou velkou starost o to, jak mé dílo přijme kritika. Já jako malíř se snažím spoustat svými barvami celý vír svých představ, nápadů a snů.  Při malování nacházím klid, který potřebuji. Ateliér považuji za spásný ostrov, kde se mohu oddat meditacím a kde svoji duši uklidňuji tvořivým projevem než je zpěv. Jiný jde třeba do kostela a nemusí být nutně silně věřící. Zajde si jenom do oázy klidu, ze které, když se rozhlédne, vidí svět venku úplně jinak. Malování je pro mne blahodárný čas pro vnitřní harmonizaci, při které se v člověku regeneruje to, co v něm je, byť o tom třeba ani neví. Naše podvědomí najednou naši energii transformuje k novým aktivitám. Barvy a zase barvy – to je malířčina. Barvy jsou vlastně symboly a jeden obraz řekne často víc než tisíce slov.

8. Ve Vašem oboru jste díky talentu a pracovitosti naprostá špička. Umíte být i pohodlný a umíte lenošit?
Tak to moc ne. Uvědomuji si, že jsem od toho nahoře dostal nadání a s ním by člověk neměl nějak ledabyle zacházet. Svojí pohodlností nebo leností hodit ten dar za hlavu. Člověk je povinen nadání, talent pěstovat a uplatňovat. A to i v případě, že jím oslovuje jen několik málo lidí. I jediný člověk stojí za to, jestliže ho můžeme povznést a potěšit. Vždyť právě v tom našem přetechnizovaném světě by to měl být umělec, který pomůže vysvobodit lidské duše z tíživé a mnohdy až zotročující reality.

9. Jak byste si představoval Váš ideální den/dovolená?
To poslední, co na dovolené hledám, je klid. Vždy jsem nesnášel plážové nicnedělání. Na dovolené jezdím rád ze dvou důvodů: za prvé kvůli poznávání nových míst a za druhé, abych si dopřál odpočine od špatných zpráv. V čase dovolené totiž neposlouchám vůbec žádné zprávy, a protože se zprávy většinou skládají jenom ze špatných zvěstí, tak jsem dočasně ušetřen toho, co děsného se ve světě událo.

10. Co vidíte jako svou největší výzvu?
Možná, že v poslední době působím jinak než dřív, že jinak zpívám své písně…. To, co vyvolalo v mém životě velmi pozitivní změnu, která se dokonce blahodárně pojí s mou profesí, je narození mých dvou nejmladších dcer. To je ta nová a největší životní výzva!

11. Jak se staráte o svůj hlas?
Za ta léta, co zpívám, vím, že když připustím během nějakého interview kdekoliv na světě nějaké obavy, jsou toho hned plné noviny. Hned se píše, že Karel Gott má problémy s hlasem. Já nemám žádné obavy. Prostě jdu na jeviště natěšený na publikum a na to, co budu zpívat. S pocitem, že to bude výborné. To ze mě musí publikum cítit hned od prvních tónů. Ať je mi jakkoliv. Omluví mě pouze úmrtní list. (smích)

13. Elixír mládí – máte tip?
Někdo by mohl nazvat mou současnou životní etapu zlatým podzimem. Jako člověk se zálibou v malování vidím slovní spojení zlatý podzim jako obrázek sice hezký, ale bez vnitřního děje. Jakési poklidné tlení a spění ke konci. Můj současný život ale rozhodně žádným zátiším není. Prožívám svou existenci stále naplno. Co se mění, jsou spíše situace, v nichž člověk zažívá intenzivní pocit štěstí. Dříve jsem tento pocit čerpal z povolání, z tvůrčích úspěchů a nyní ho nacházím i v rodinném kruhu. Být stále mlád – je odvěké a přirozené lidské přání, faustovská touha po zastavení času. Dnes se pro mne mnoho krásy a štěstí skrývá v návratech domů z dalekých cest. Dlouho předem se těším na vlídné přivítání manželky i na to, čím mne dcerky zase překvapí.

13. Co se vám v posledním roce povedlo?
Toho bylo! Vrátil jsem se po letech do moskevské Čapkovského koncertní síně a znovu ji vyprodal. Jako svého hosta si mne na svůj pražský koncert a do své německé charitativní televizní show pozval světoznámý španělský tenor José Carreras. Mám radost z úspěchu mého zatím posledního alba Sentiment, na které jsem za doprovodu rozhlasového orchestru pod taktovkou Václava Kozla nazpíval písně, které jsem si přál vždycky nazpívat. Jsou to písně, které náležitě prověřil čas, a dodal jim na kráse a eleganci. Zrodily se od druhé poloviny třicátých let do konce let šedesátých v dobách, kdy se po prodělaných útrapách lidi chtěli bavit a měli pocit, že bude líp. Tenhle optimistický duch je v nich pořád a ti, kteří si album koupili, to zřejmě vycítili a pochopili, že v nich je poselství lásky a naděje, které nám v dnešní době čím dál tím víc scházejí a k životu je potřebujeme víc než kdy předtím.

14. Co pro vaše fanoušky momentálně připravujete?
Souběžně nahrávám tři alba, z nichž jedno s pracovním názvem Dotek lásky bych letos rád uvedl na trh u příležitosti podzimního koncertního turné po Čechách, Moravě a Slovensku. To vyvrcholí 8. prosince koncertem v pražské O2 Aréně. Dokončuje se nové DVD Noční král s úspěšnými písněmi z minulého desetiletí, mám před sebou vystoupení v německy mluvících zemích, v Holandsku a na Kanárských ostrovech.