Simona Stašová: Soutěžím sama se sebou

Oblíbená česká divadelní i filmová herečka poskytla projektu Zdraví jako vášeň exkluzivní rozhovor.

  1. Simono, pro Vás je slogan ZP 211 ZDRAVÍ JAKO VÁŠEŇ asi velmi blízký? Jste často účastnicí mnoha projektů na podporu boje proti rakovině, pomáháte nevidomým, jste patronkou Akce cihla a mnohé další aktivity spojené se zdravím. Tedy má první obvyklá otázka, zdali je pro Vás zdraví na prvním místě asi téměř zbytečná?

Víte, v mládí si člověk vůbec neuvědomuje cenu zdraví a přání dospělých „hodně zdraví !" je pro něj otřepané klišé. Jakmile přejde pár let a člověk založí vlastní rodinu, najednou se hodnoty v životě z ničeho nic zpřeházejí. Zdraví se dostává na první místo a my zjistíme, že bez něj to opravdu nejde a že je to to jediné, co si nekoupíme za žádné peníze. Proto si ho chráním i zdraví svých synů a dělám pro to maximum. Nebo se alespoň snažím.

  1. Simono, jak se udržujete fit? Máte nějaký recept?

Je to více receptů dohromady, jeden by nebyl k ničemu. Můj pětaosmdesátiletý táta říká, že pro dobrou kondici musíme udržovat v permanenci svaly i mozek a toho já se držím. Takže každé ráno, alespoň pár minut, deset, dvacet, nejlépe půl hodiny cvičím na karimatce sestavu, kterou jsem si sama vymyslela. Něco na břicho, něco na páteř, kilové činky na svaly a u toho si pouštím svoji oblíbenou hudbu, nebo se dívám i na televizi na Colomba a ono to pak rychleji ubíhá. Někdy se tak zadívám, že cvičím i padesát minut. Všechno si pak pečlivě zapíšu do kalendáře, který mi visí nad pracovním stolem a soutěžím sama se sebou, který den jsem cvičila v měsíci nejdýl.

  1. A jak cvičíte mozek, tedy kromě rolí na divadle a textů do televize, které se musíte učit?

Víte, ono je zajímavé, že při různých učeních používáte pokaždé jinou část mozku, alespoň já to tak cítím. Mám totiž vybudovanou tu hereckou paměť, tak se musím zabývat i něčím jiným, než právě emocionální potravou a to je angličtina. Úplně jsem tomu propadla, to mi věřte, před rokem a dvěma měsíci jsem se přihlásila v Praze na Wall street institut do Perlové ulice, oni mě zařadili mezi mírně pokročilé a dnes po čtrnácti měsících jsem už pokročilá, tedy bez mírně. Každou volnou chvilku tomu věnuju a musím říct, že ta emocionální část mého mozku skvěle odpočívá a já se čím dál tím víc dorozumím se svými americkými kamarády, především s Gregory Abelsem, režisérem, který je teď právě v Praze. Mám z toho obrovskou radost a motivace je stále veliká, cvičím mozek a roste mi i sebevědomí. To není k zahození.

  1. Režisér Gregory Abels přiletěl z New Yorku, aby se účastnil obnovené premiéry Římských nocí v Divadle Bez zábradlí, kterou hrajete vy a pan Oldřich Vízner. Řekněte, jaké to je, když Američan režíruje v Čechách italskou hru?

Je to báječný zážitek a velmi nás to s Oldou herecky obohatilo. Gregory je můj veliký kamarád a vynikající režisér, který má v New Yorku hereckou školu a když nás v Praze režíruje, má před sebou scénář česko-anglický a přesně se orientuje, kde jsme, hru Římské noci zná totiž zpaměti a kdyby náhodou trochu zaváhal, má u sebe simultánní překladatelku Míšu. Já vás ujišťuju, že ono nezáleží na tom, jakou řečí mluví, ale co říká a jak nás herce dokáže motivovat. A to on dokáže. Tragikomedie Římské noci je vynikající hra o životě italské herečky Anny Magnani a amerického dramatika Tennessee Williamse a Gregory se dokonce s Tennessee Williamsem znal. Jsem šťastná, že tuto autentickou hru mohu s Oldou Víznerem hrát.

  1. Simono, na divadle vydáváte spoustu energie, co vaše životospráva? Vaříte sama doma? Nebo preferujete restaurace?

Stále se mnou bydlí můj sedmnáctiletý syn Vojta, a tak nemám jinou šanci, než připravovat pro něj každý den večeři, všimněte si, že říkám připravovat, neříkám vařit. Přiznám se, že moc vařivá nejsem, neměla bych se k tomu přiznávat, to je fakt, trochu se stydím. Víte, já jsem takový poloviční vegetarián, věřte mi, že pro mě by stačily rajčata, papriky, zelený salát, okurky, sýry, olivový olej, tuňák a celozrné pečivo a byla bych spokojená i plná energie a dokonce je to i zdravé. Ovšem ti mladí mají jinou představu o stravování a to je dobře. Takže, když už jsem u toho přiznávání, já to dělám tak, že ve vedlejší ulici mám skvělou restauračku, kde vaří domácí jídla a nejméně třikrát do týdne u nich zarazím s kastrůlkem. Někdy se tak moc stydím i před svým synem, že umažu ten kastrůlek víc, umatlám to a tvrdím, že tentokrát jsem to uvařila já. No, nevím, nevím, jestli mi věří, ale chutná mu to a je to už dnes chlap jak hora a to je to hlavní. Ale abych nebyla tak sebekritická, když večer nehraju nebo přijde na večeři i můj starší syn Marek, tak opravdu vařím.

  1. Co synům od vás nejvíc chutná? Dáváte přednost české kuchyni, nebo preferujete zahraniční?

Co byste ode mě čekal? Samozřejmě, že dávám přednost italské kuchyni, špagetám, lazaním, capreze a tiramisu. To všechno umím báječně. Špagety na sto způsobů, to je moje doména. Moji synové už se neptají co bude k večeři, ale jaké budou špagety? Hovězí ani vepřové u mě nenajdete, jak říkám poloviční vegetarián.

  1. Vaše matka Jiřina, je vynikající proslavená kuchařka. Není jí líto, že jste tento její talent nepodědila?

Mámě to vůbec líto není, protože Jiřinka nemá ráda, když se jí někdo v kuchyni motá pod nohama, takže já směle každé Vánoce navrhuji: „Jířo, co říkáš? Že bych letos uvařila Štědrovečerní večeři já? Že by sis odpočinula? Co ty na to?" Vím přesně, co mi odpoví, takže dál a dál to mámě s kuráží sobě vlastní navrhuji. A moc si přeju, aby tu Štědrovečerní večeři až do sta let vařila Jiřinka v plné síle sama. Pochopitelně, že nádobí je moje práce, to umím fakt báječně. (smích)

  1. V minulosti jste pokřtila přátelům knihu o Aromaterapii. Zajímáte se sama o aromaterapii? Pokud ano, pomáhá Vám k něčemu?

Aromaterapie mě provází především v zimě. Mám doma zvlhčovač vzduchu a do něj si nakapávám vonné olejíčky, eukalyptus, levanduli, borovici a provoním celou domácnost a pěkně si protáhnu nosní dutiny. Předcházím nachlazení a velmi dobře se v takovém provoněném pokoji spí.

  1. Když máte čas na odpočinek, jak odpočíváte?

Mám ráda aktivní odpočinek, takže nejkrásnější je, když mě poctí moji synové svou přítomností a jedou se mnou do Hostivařského parku na kole. Ale bohužel už se často stává, že jedu sama. To samé je v zimě na lyže. Můj táta do mě v dětství dal lásku ke sportům a za to jsem mu dnes těsně před šedesátkou moc vděčná.

  1. Co vám ještě předal váš táta geofyzik, seismik ?

Tatínkovi bude 1. července osmdesát pět let a je stále v plné síle a v kondici. Pořád aktivně pracuje. Žije v Ostravě a často za ním jezdím, proto taky velmi často hraju představení na Moravě a u tatínka přespávám a jdeme spolu na oběd a probereme všechno nové. Nad svou postelí má přilípnutých na stěně pár zajímavých myšlenek, které chce mít stále na očích a o které se s vámi velmi ráda podělím. Přímo nad hlavou mu visí:
ODKDY JE ČLOVĚK STARÝ? Záleží na zdraví, vzdělání a životním stylu. Pracovat! Rozhodující je soběstačnost.
A u nohou má na stěně: HUMOR JE SOUČÁSTÍ SPOKOJENÉ PRÁCE. Smích a hravost má pozitivní vliv na pracovní výsledky.
Má tam toho ještě víc, jako třeba : BÝT ŹIVOTNÍM OPTIMISTOU. Optimisté se lépe vyrovnávají s problémy.
Prostě táta je můj zdroj inspirace a určitě mým vzorem.

  1. Působí na Vás roční období? Jak? Co nejvíc?

Dnes už mám ráda všechna roční období a především si přeju, aby ta období tak rychle neubíhala, aby tak nespěchala.... aby ten život tak strašně nespěchal.

  1. Máte nějaké životní moto, podle kterého se řídíte?

Opět bych citovala tátu: „Nečekej na to pravé, co teprve přijde, protože možná to pravé je právě teď."

  1. Máte nějaký zlozvyk?

Zbavila jsem se kouření a to byl můj největší zlozvyk. Dnes vím, že je to všechno v hlavě. Člověk může přestat, když opravdu, ale opravdu chce. Pak přestane i bez veliké námahy. Chce to ale opravdové chtění. Veliké. A já moc chtěla přestat.

  1. Co se Vám v poslední době povedlo?

Mám krásná divadelní představení a pokaždé hraju jako by to bylo naposledy a cítím, že diváci to berou a chtějí to tak. Jsem na jevišti šťastná. Ať už ve Filumeně Marturano v divadle ABC, nebo tamtéž v monodramatu Shirley Valentine, v Žižkovském divadle v Drobečcích z perníku, či s  Petrem Nárožným v Divadle Bez zábradlí v komedii Poslední ze žhavých milenců. O Římských nocích v tom samém divadle už jsem mluvila. Divadlo je prostě můj život.

  1. Čemu jste se naposledy zasmála?

Směju se ráda a často. S mámou se nachechtáme opravdu hodně. Máma je skvostný vypravěč a já jsem vděčný posluchač. Výborně nám to spolu sedí.

  1. Co byste si přála?

Přeju si, aby mně k mým sedmdesátinám popřáli v plném zdraví oba moji rodiče. Už vidím ten báječný večírek – moji synové, jejich manželky a děti a moji oba rodiče. To si moc přeju a tam se fakt nachechtáme.



Zdraví jako vášeň na Facebooku