Jak na syndrom vyhoření? Nechtějte od sebe příliš a naučte se odpočívat

Jak na syndrom vyhoření? Nechtějte od sebe příliš a naučte se odpočívat

Práce až nad hlavu, málo volného času, přílišné nároky na sebe sama. Pocit, že je toho na vás moc a nutně potřebujete zvolnit. Poznáváte se? Pak je třeba s tím něco udělat dřív, než bude pozdě. Frustrace a nedostatek odpočinku mohou vést až k syndromu vyhoření.

Vyhořet může kdokoliv

Vyhoření neboli burnout syndrom může postihnout kohokoliv bez rozdílu pohlaví, věku a profese. Mezi nejrizikovější skupiny patří pomáhající profese, jako jsou zdravotníci, učitelé, psychologové, sociální pracovníci, ale i osoby pečující o dlouhodobě nemocného člena rodiny. K zásadnímu kolapsu jsou přitom náchylnější přecitlivělí lidé se sklony k perfekcionismu a workoholismu a také ti, kdo jsou druhým stále k dispozici a nikdy neodmítnou pomoci.

Kolaps přichází plíživě

Syndrom vyhoření nepropuká zčistajasna, je to postupný a plíživý proces. Na začátku bývají pocity nedostatečnosti, postupně se přidávají fyzické a psychické projevy. Pro pomáhající profese je pak typická ztráta zájmu o klienty, lhostejný, nebo dokonce cynický přístup a konfliktní chování. Mezi fyzické projevy syndromu vyhoření mohou patřit poruchy spánku, zvýšená únava, bolesti hlavy, nechutenství a zažívací obtíže, svalové napětí a vysoký krevní tlak. Na tělesné problémy navazují psychické potíže: neschopnost se soustředit, zapomínání, sklíčenost, pocit bezmoci a nespokojenosti, apatie, ztráta zodpovědnosti a chuti do práce.

Pro syndrom vyhoření jsou typická čtyři stadia:

  • Stadium nadšení: Vrháte se do práce s nadšením a vysokými očekáváními a nepolevujete ani tehdy, když pracovní podmínky nejsou optimální a nedostáváte dostatečnou zpětnou vazbu. 
  • Stadium stagnace a vystřízlivění: Stále pracujete s plným nasazením, ale začínáte si uvědomovat, že vaše očekávání jsou nereálná. Počáteční nadšení slábne.
  • Stadium frustrace a apatie: Úspěch se nedostavuje, zato se prohlubuje únava a zklamání. Okolí si začíná všímat vašich podrážděných reakcí.
  • Stadium vyhoření: Přichází emoční a fyzické vyčerpání, nechuť do života, ztráta motivace, negativní postoj k životu.

Čím dříve si uvědomíte, že máte nakročeno k vyhoření, tím lépe. Pokud se podaří podchytit obtíže v počáteční fázi, můžete si poradit sami nebo za pomoci rodiny a přátel. Jestliže cítíte, že syndrom vyhoření nabírá na obrátkách, vyhledejte pomoc odborníka. Proces uzdravení a návrat do běžného života je velmi náročný a pozvolný. Psychologové upozorňují, že obvyklá doba rekonvalescence po syndromu vyhoření je půl rok až rok. A bohužel není výjimkou, že se pacient nemůže po uzdravení vrátit k původnímu oboru. Nejúčinnějším způsobem, jak se vyhnout vyhoření, je účinná prevence.

Pět tipů, jak předejít syndromu vyhoření

  1. Nebuďte na sebe příliš přísní. Smiřte se s tím, že normální je chybovat a občas něco nezvládnout.
  2. Naučte se říkat „ne“. Nejste zodpovědní za všechny a za všechno. Pokud vás někdo požádá o práci nad rámec vašich povinností, slušně vysvětlete, že vaše kapacita je omezená. 
  3. Určete si priority. Naučte se efektivně plánovat pracovní a volný čas. Zamyslete se nad tím, na čem vám skutečně záleží a čemu chcete věnovat energii.
  4. Vyjadřujte se otevřeně. Komunikujte tak, aby bylo jasné, jaká jsou vaše očekávání a cíle. Jedině tak předejdete rozčarování. 

Přečtěte si také

Ať přiletí čáp!

Ať přiletí čáp!

Touha po početí vlastního dítěte není u lidí, na rozdíl od zvířat, jen pudovou záležitostí, ale je umocněna rozumem i citovou složkou. Dítě se stává nadstavbou vztahu mezi mužem a ženou. Málokdo si však uvědomuje, že rozhodnutí mít potomka nemusí vést k okamžitému otěhotnění.

Mikuláš: uhlí za odměnu

Mikuláš: uhlí za odměnu

Uhlí za odměnu? Taky si myslíte, že jsme se při psaní tohoto článku pěkně spletli? Každý přece ví, že na Mikuláše dostávají děti uhlí za trest, ne za odměnu. My dospělí to považujeme i dnes za velmi výchovné a morálně správné. A i kdyby naše děti náhodou byly hodné jako andílci, malá sebereflexe jim jistě neuškodí.