Přejít k hlavnímu obsahu
Černý kašel
Pohled lékaře

Černý kašel – jak čelit nárůstu onemocnění

Ještě před rokem 2022 bylo toto onemocnění v České republice zcela ojedinělé, a to i díky povinnému očkování. Proč je tedy teď raketově na vzestupu?

Černý kašel je bakteriální onemocnění šířené kapénkovou infekcí, které je známé po celém světě pod různými názvy, například jako dávivý nebo kokrhavý kašel. Přívlastek černý se odvozuje také z promodrání až „pročernání“ dětí dávících se kašlem. 

Bakterie, která jej způsobuje, patří k vysoce infekčním kulatým bakteriím v 9 podtypech, nejznámější z nich jsou Bordetella pertussis a Bordetella parapertussis. Infekce se získává mezilidským infekčním kontaktem a je častá v rodině, a to i z dospělých na děti a teenagery. Pro jeho závažné zdravotní účinky se již mnoho desítek let u nás povinně očkuje, v rámci povinného dětského schématu očkování. Očkování proti černému kašli je součástí tzv. hexavakcín nebo existuje v podobě trojsložkových vakcín. 

PŘENOS INFEKCE

Příznaky onemocnění se obvykle objevují 7 až 10 dní po nakažení, mohou se vyskytnout nezřídka i po delší době. Ranou fázi onemocnění charakterizuje nástup teplot a nespecifické, jakoby chřipkové příznaky. 

Kašel dávivého typu a dlouhých epizod se přidává v rozvinuté fázi onemocnění, kdy jak jednou započne, je velmi obtížné s ním přestat. Pro černý kašel bývají typické zpočátku noční epizody dráždivého kašle, později denní záchvaty. Na konci kašle vydává kašlající poměrně typický kokrhavý zvuk. Kašel je doprovázený vykašláváním průsvitného hlenu. 

U dětí nemusí vždy jít o typický průběh, po intenzivním kašli nedochází k sípání. Občas také dochází ke krátké zástavě dechu. Dávivý kašel pak časem ustupuje a dítě působí zdánlivě vyléčené. Toto onemocnění se však musí léčit. Jde o bakteriální onemocnění, proto k základní léčbě patří antibiotika v kombinaci s další léčbou, tzv. symptomatickou.

OČKOVÁNÍ PROTI ČERNÉMU KAŠLI

Vakcína proti černému kašli se obvykle podává v kombinaci s vakcínou proti záškrtu a tetanu (často také v kombinaci s vakcínou proti poliomyelitidě [dětské obrně], Haemophilus influenzae a hepatitidě B). Základní očkování sestávající ze 2 až 3 dávek se obvykle podává mezi druhým a dvanáctým měsícem života, v závislosti na vnitrostátním očkovacím kalendáři. Třetí nebo čtvrtou dávku se doporučuje podat ve věku od 11 do 24 měsíců a další dávku mezi třetím a sedmým rokem.

RAKETOVÝ NÁSTUP EPIDEMIE

Jen za první dva měsíce letošního roku, vzrostl počet onemocnění černým kašlem na 1 680 případů (stav k 5. 3. 2024, zdroj: KHS jednotlivých krajů). Nejvyšší záchyt hlásí Praha a Středočeský kraj. Přitom v roce 2022 bylo za celý rok v České republice zachyceno jenom 96 případů. Ještě více zarážející je fakt, že až třetina případů jsou teenageři a mladí jedinci školního věku. 

Co tedy způsobuje takto explozivní nárůst počtu případů černého kašle?

Neexistuje jednoznačné vysvětlení, spíše jde o kombinaci vícero příčin. Na těch následujících se přední čeští epidemiologové shodují:

  1. Odkládání povinného dětského očkování do vyššího věku dítěte. Narůstá tím pravděpodobnost expozice této bakterii v dětském kolektivu nebo v rodině.
  2. Odmítání očkování u dětí. Ani tento trend nelze v některých rodinách vyloučit, i když jde o nejvíce dokumentovanou cílenou prevenci.
  3. Cestování do zemí s nízkou proočkovaností, pobyt malých dětí v multikulturních kolektivech před nabytím imunitní odezvy vůči této infekci.
  4. Vyšší přítomnost patogenu v populaci, jeho změna v čase, výskyt tzv. escape variant bakterií s odlišnou skladbou stěny. 
  5. Použití tzv. subjednotkové vakcíny jako součásti již zmiňované hexavakcíny. 
  6. Postupné oslabování imunitní odpovědi organismu související se stářím. 
     

SUBJEDNOTKOVÁ VERSUS CELOBUNĚČNÁ VAKCINACE

V minulosti se při vakcinaci do těla jedince vpravovaly umrtvené nebo oslabené celobuněčné kultury, které sice nezpůsobovaly onemocnění, ale silně dráždily imunitu a měly řadu nežádoucích účinků. Již od konce tisíciletí se očkuje vakcínou daleko šetrnější k organismu, tzv. subjednotkovou, antigenní, kdy se imunitní odpověď navozuje jen na složky buněčného obalu bez přítomnosti samotného původce. 

Vakcína může zabránit nežádoucím účinkům onemocnění, ale nemůže zcela zabránit přítomnosti bakterie v organismu, tedy přenášení onemocnění. Když je člověk očkovaný, stále se může nakazit, jen nemá příznaky nemoci. Je bakterií kolonizován.

MOŽNÁ BUDOUCÍ STRATEGIE 

Vědci nejen v Evropě a České republice, ale i na celém světě diskutují víceré strategie boje proti této nemoci. Očkování bude i nadále hlavní a jedinou metodou cílené prevence. Uvažuje se o návratu k celobuněčným vakcínám, ale s geneticky upravenými antigeny, tedy „vyvolávači“ imunitní odpovědi. Imunita vyvolaná takovou vakcínou by opět podpořila komplexní odpověď mnoha imunitních buněk, ale zároveň by neškodila zdraví dítěte. 

Důležité je také vzdělat mladé rodiny a maminky, že je pro ně naprosto bezpečné dát se přeočkovat i v třetím trimestru těhotenství, a že to dokonce má příznivý účinek na ochranu novorozeného dítěte. Imunitní odpověď se již jako komplex informací přenáší na miminko a to je bezprostředně po narození chráněno před infekcí. 

Bakterii způsobující černý kašel nelze z populace vymýtit. Ale jde s ní moudře zacházet. Například tím, že minimalizujeme vliv infekce na dítě přeočkováním celé mladé rodiny. 
Gianna Conti

Aktuálně