Louis Braille se bohužel nedožil důležité události, kdy se jím navržené písmo stalo mezinárodně uznávanou metodou pro výuku ve slepeckých školách. To bylo v roce 1878. Nezažil bohužel ani jeden okamžik, kdy bylo písmo v roce 1854 přijato v jeho rodné Francii. To se odehrálo až dva roky po jeho smrti. Zemřel v roce 1852 v pouhých 43 letech na tuberkulózu. Co však zažil, bylo vydání prvních publikací v Braillově písmu.
Příběh hmatatelného písma
Louis Braille přišel o zrak již ve svých třech letech následkem úrazu spojeného s infekcí. Od deseti let navštěvoval Královský institut pro slepou mládež, kde později vyučoval a věnoval se zdokonalování systému písma pro nevidomé.
Bylo mu pouhých 15 let, když přišel s návrhem písma, které by umožňovalo nevidomým nejen číst (do té doby hmatem rozeznávali písmena, která byla za použití drátu vtlačená do papíru), ale i psát.
Důležitým okamžikem pro vznik písma bylo setkání s vojákem, který představil v Královském institutu pro slepou mládež vojenský systém pro dorozumívání za tmy, který tehdy již v armádě nebyl používán. Byl založen na dvanácti vystouplých bodech. Braille zredukoval počet bodů na šest a dále tento systém zdokonaloval. Díky následnému rozvoji lze Braillovo písmo použít i pro matematiku, a dokonce pro notový záznam.
I přes určité nevýhody tohoto písma – znaky potřebují více místa než písmena a knihy jsou proto rozměrově rozsáhlejší, přetrvávající nejednotnost v různých jazycích – se s ním můžeme setkat nejen ve speciálních knihách, ale například také v navigačním označení budov na schodištích a ve výtazích nebo v podobě hmatového displeje na počítačích. Braillovo písmo je od poloviny 19. století stále jednou z nejdůležitějších celosvětových pomůcek pro osoby se zrakovým postižením.
