O nadváze a obezitě se často mluví z pohledu výživy či pohybu, ale psychická stránka zůstává někdy opomíjená. Právě na ni jsme se v rozhovoru s psycholožkou a psychoterapeutkou zaměřili.
- Jaké psychické problémy nejčastěji doprovázejí lidi trpící nadváhou nebo obezitou?
Tělo a duše jsou spojité nádoby. Jakékoli tělesné změny úzce souvisí s psychickým stavem člověka. Nadváha, pramenící často ze závislosti na jídle, má většinou nějaký hlubší psychologický význam. Za obezitou se často skrývají nejrůznější smutky, traumata, strachy, neuspokojené potřeby nebo nezpracované emoce. Mnozí lidé používají jídlo jako prostředek pro regulaci svých emocí, což může vést k cyklu přejídání a pocitům viny. Je to vzorec, ve kterém se člověk cyklí a nenachází z něj cestu ven.
- Jak velkou roli hrají emoce a psychický stav v samotném přibírání na váze?
Emoce hrají při přibírání na váze klíčovou roli. V situacích, kdy s námi „cvičí emoce“, často saháme místo konstruktivního řešení – tj. uklidnění se krátkou procházkou, dechovým cvičením nebo krátkou meditací – k tomu destruktivnímu a zajídáme emoce sušenkou, čokoládou nebo bonbóny. Prvotní úleva rychle odezní a zpravidla nastává stav, ve kterém se člověk cítí ještě hůře, a pak tento diskomfortní stav zajídá dál. A začíná se cyklit. Důležité je naučit se pracovat se svými emocemi, tj. naučit se je ovládat, mít je pod kontrolou, tedy nedopustit, aby ony ovládly nás.
- Jak velký vliv na psychiku lidí s nadváhou má společenský tlak a stigmatizace?
Sociální stigmatizace má na psychiku lidí s nadváhou velmi nepříznivý dopad. Zvláště dnes, v době sociálních sítí, které jsou prostorem nekonečných možností, kde může člověk komunikovat nejrůznější témata ze svého života. Často v něm zveřejňujeme své fotografie, které jsou vystaveny hodnocení druhých. Problém nastává v okamžiku, kdy se nám dostává posměchu a kritiky kvůli tomu, jak vypadáme. To pak zásadně ovlivňuje naše sebevědomí a sebepojetí – vědomí vlastní hodnoty, schopností a osobních kvalit.
To, jak moc člověk podléhá vlivu společnosti, závisí právě na těchto faktorech, tedy na tom, jak moc si věří, je sebejistý, vnitřně pevný, má dostatečné sebevědomí.
- Jaké psychologické strategie doporučujete lidem, kteří chtějí změnit svůj vztah k jídlu a vlastnímu tělu?
Za přejídáním nebo naopak odmítáním jídla je vždy něco skryto. Nejde tedy o aplikování jedné strategie, ale o nalezení příčiny a pochopení toho, proč se danému člověku tato obtíž děje. Problémy s jídlem jsou pouze symptomem něčeho hlubšího, co je potřeba v terapii objevit a pracovat na tom. Obecně lze říci, že se člověk v terapii snaží nalézt, jak mít sebe a vlastní tělo rád, jak ho přijímat takové, jaké je, bez ohledu na počet kilogramů nebo třeba na množství vrásek.
Je důležité docílit toho, aby jídlo zásadně neovlivňovalo náš život – aby nás zcela neovládlo. Když sníme něco nezdravého, nezačít se hned obviňovat nebo si to vyčítat, nenechat se zahltit pocity selhání. Nesnažme se být perfektní a zapomeňme na výčitky. Dovolme si selhávat. Můžeme se pokusit do života zavést tzv. „mindful eating“ = vědomé jedení. Uvědomovat si strukturu, chuť a vůně jídla, vnímat reakce svého těla. V momentě, kdy se tělo cítí nasycené, nepokračovat v jezení. Vyčlenit si na jídlo dostatečný čas, nespěchat. To nám pomůže lépe si uvědomit pocit sytosti, a tím předcházet přejídání se.
- U žen klade společnost stále větší důraz na vzhled. Jak se mohou psychicky bránit tlaku na „dokonalou postavu“?
Základním předpokladem, jak odolávat tomuto tlaku, je zdravé sebevědomí žen, jejich sebeláska. Pokud si žena věří, má zdravé sebevědomí – přijímá se ve své komplexnosti, tj. i se svými nedostatky. To je zdravý základ pro to, aby byla vůči těmto tlakům „ rezistentní“. Můžeme si též uvědomit, že „dokonalá postava“ je jen konstrukt, nic takového ve skutečnosti neexistuje. V každé historické etapě i v každé kultuře znamená dokonalá postava něco jiného. Můžeme tedy zpochybňovat tyto normy a konstrukty. Společenské nastavení příliš neovlivníme, ale můžeme ovlivňovat, co z tlaku společnosti k sobě pustíme a co ne. To, čím se sami obklopujeme, si můžeme do jisté míry vybrat sami. Můžeme tedy sledovat pozitivní, a nikoli kritický či degradující obsah v médiích, můžeme se obklopovat přijímajícími a podporujícími lidmi. Můžeme v sobě pěstovat vděčnost – k sobě i k vlastnímu tělu. Zdraví nebo psychické vlastnosti jsou mnohdy důležitější než to, jak vypadáme nebo kolik kilogramů vážíme.
