Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) je stav, který trvá dle diagnostických kritérií déle než šest měsíců a je to na rozdíl od běžné úzkosti již nemoc, kterou je třeba léčit za pomoci týmu odborníků.
Oproti „obyčejné“ úzkosti zde najdeme hned několik rozdílů. Především jde o trvale přítomné pocity obav. Úzkostné stavy se zde dostavují zjevně bez příčiny nebo jako nutkavé myšlenky. Obavy jsou pevnou součástí prožívání postiženého.
Lidé trpící generalizovanou úzkostí mají velmi často pocit napětí, že „něco není v pořádku“, že se „něco se stane“. Tyto pocity jsou často neoprávněné a bez zjevné příčiny.
Dalším podstatným rozdílem je pocit vlastního zavinění, „něco špatného jsem provedl“. Pocit vnitřního selhání jim často brání v objektivním hodnocení svých schopností nebo dovedností. Lidé s úzkostně depresivní poruchou mají (většinou zcela bezdůvodně) nízké sebevědomí. Mnozí nedokážou asertivně prosadit svá práva a zároveň velmi špatně snášejí kritiku a dlouho jim trvá se s ní vyrovnat.
Zajímavé je, že mnoho takto diagnostikovaných lidí je v pracovním životě velmi úspěšných. Bohužel si i přes objektivní úspěchy pořád nevěří. Lidé s GAD své výkony hodnotí pouze na základě velmi vysokých nároků, které na sebe sami kladou. Neustálý strach postižené velmi vysiluje, oslabuje a způsobuje, že žijí v permanentním stresu. To se projevuje velmi často únavou a může to vést i k vyhoření.
SYNDROM PODVODNÍKA
Při diagnostice generalizované úzkostné poruchy se odborníci velmi často setkávají i s její variantou, relativně nově definovaným příznakem zvaným imposter, někdy anglicky uváděný i jako impostor syndrom, česky „syndrom podvodníka“.
Tento fenomén postihuje často vrcholové manažery, IT specialisty a vědecké odborníky, kteří podléhají velkému tlaku na výkonnost a mají velkou pracovní zátěž. Přitom si ten stejný odborník myslí, že nezvládá danou kompetenci dostatečně kvalitně, tzn. není tím, za koho jej ostatní považují.
Takový člověk pak má tendenci svádět své úspěchy a výkony na vnější faktory a velmi podceňuje své kvality. Paradoxně tím může podkopávat svou kariéru nebo to u něj vede k závislostem na lécích, alkoholu, případně to vede až k vyhoření.
RIZIKO ZÁVISLOSTÍ
Stavy úzkosti jsou často natolik nesnesitelné, že jsou lidé trpící touto poruchou ochotni hledat úlevu za každou cenu. Jsou velmi ohroženi závislostí na alkoholu a dalších návykových látkách, které však symptomy poruchy v dlouhodobém časovém horizontu dramaticky zhoršují.
Alkohol, jak je známo, potlačuje stres a úzkosti. Etanol jako těkavá a velmi dobře v krvi distribuovaná látka v mozku aktivuje působení kyseliny GABA, díky které se cítíme uvolnění, a naopak deaktivuje kyselinu glutamovou, která je zodpovědná za excitaci a nabuzení. Tento stav trvá ovšem jen během konzumace a zvýšené hladiny. Poté naopak dochází k prohloubení obav a úzkostných stavů. To znovu aktivuje touhu opět relaxovaný stav navodit, ale z dlouhodobého hlediska alkohol symptomy generalizované úzkosti dramaticky zhoršuje.
LÉČBA GENERALIZOVANÉ ÚZKOSTNÉ PORUCHY
Neléčená generalizovaná úzkostná porucha se stává celoživotním a bohužel často i progradujícím problémem. Zvyšuje u mnoha lidí zranitelnost vůči dalším psychickým poruchám, jako je deprese, zhoršuje kvalitu spánku a tím může vést i k dalším projevům strádání organismu.
Léčba takto dlouhodobé poruchy je výsadní doménou odborníků na psychiatrii a klinickou psychologii. Rozhodně neváhejte vyhledat lékařskou pomoc. Uvědomte si, že je to léčitelný stav, ze kterého vám někdo umí pomoci.
Z bludného kruhu permanentní úzkosti může totiž odborník pomoci cílenou kombinací terapie látkami bojujícími proti příznakům této poruchy a celkově zklidňujícími nervové pochody. Před nasazením léčiv z řady antidepresiv, tymoleptik (látek modifikujících náladu), neuroleptik (látek ovlivňujících samotné nervové pochody) a velké škály relaxancií (látek navozujících stav uvolnění) je VŽDY nutné provést důkladnou diagnostiku. Psycholog pak obvykle jako metodu první volby indikuje psychoterapii behaviorální, která se soustřeďuje na odhalení a zpracování příčin tohoto psychického onemocnění.
I vy sami můžete podpořit léčbu dechovými cvičeními, lepší dělbou práce, pohybovou aktivitou a zařazením mnoha relaxačních disciplín, například masáží či relaxačního cvičení. Nesmírně důležitý je i kvalitní odpočinek a spánek. Pokud řešení úzkostné poruchy jdete naproti, můžete ji brzy zvládnout a sami nad sebou zvítězit.
