Expedice Nanga Parbat, Rupálská stěna

Expedice Nanga Parbat, Rupálská stěna

Vrchol deváté nejvyšší hory světa Nanga Parbat ležící ve výšce 8 126 metrů je cílem opavského rodáka Tomáše Petrečka a jeho kamaráda a horolezce Marka Holečka. Dobrodružství a extrémy má 39letý Petreček, civilním zaměstnáním profesionální hasič, evidentně v genech, protože i jejich výstup na nejvyšší horu Pákistánu, jejíž název v překladu znamená Nahá hora, bude unikátní. Oba horolezci se na vrchol vydají prvovýstupem proslulou a obávanou Rupálskou stěnou, která je s převýšením 4 600 metrů nejvyšší stěnou světa. Navíc tzv. alpským stylem, tedy bez cizí pomoci, bez použití kyslíku a předem připravených fixních lan.

Příchod do základního tábora

Dne 25. července přilétáme z Prahy do Islámábádu, hlavního města Pákistánu. Do „země mužů“, jak tomuto místu s jistou nadsázkou říkáme. Ženu zde totiž potkáte jen minimálně. A když, tak hlavně na polích. Zahalenou…

Z Islámábádu vyrážíme malým autobusem s veškerým naším vybavením, cestou necestou přes sedlo Barbusar Pass, ležící ve výšce 4 200 m n. m. Zde dostáváme policejní ochranu, muže se samopalem, a pokračujeme dolů do Chilasu. Projíždíme územím, ve kterém jsou časté nepokoje, proto ta bezpečnostní opatření. Vůbec všude v Pákistánu jsou zbraně viditelné na každém kroku, klidně i hotel hlídá ochranka vybavená kulovnicemi…

V Chilasu přespíme a následující den už terénním autem pokračujeme cestami podobajícími se spíše komunikacím pro zásobování někde v lomech. Ty se táhnou převážně hlubokými údolími, do jejichž dna se zařezávají divoké kalné řeky.

Po cestě zažíváme nebezpečné a nekonečně dlouhé nepříjemné okamžiky – s vědomím, že už nejedno auto skončilo na dně místních kaňonů – a člověk si jen přeje, ať jsou rychle pryč. A jen doufá, že doslova nasypané štěrkové cesty vydrží i náš průjezd…

Konečně dorážíme do vesnice Tarasing. Je bez mobilního signálu a elektřiny, ta je zde dostupná pouze od devatenácti do třiadvaceti hodin.

Zde přespíme, ráno najmeme nosiče a muly, kteří nám pomůžou s veškerým vybavením, a pokračujeme překrásnou krajinou plnou říček a zakrslých cedrů do základního tábora.

Cesta utíká poměrně rychle, výška okolo 3 000 metrů je znát, člověk se docela zadýchává. Občas vykoukne naše hora, Nanga Parbat, a její obrovská jižní stěna. Máme štěstí, vysoká oblačnost ji zčásti zahaluje. Proto ji zatím nevidíme v její plné velikosti a kráse. A to je nejspíš dobře, protože i tak to pro podráždění našich nervových zakončení zatím stačí.

 

Konečně jsme v bejzu (v základním táboře). Máme postavené stany, kuchyň, jídelnu a nejdůležitější z nejdůležitějších – „záchody“. Všude kolem běhají divocí koně a všudypřítomní svišti hájí svá teritoria.

Je tady krásně! Snad jen tento základní tábor nestojí jako většina ostatních na ledovci, v místě bez života… Na jednu stranu je to veliká výhoda, na druhou však jistota, že lezení v Rupálské stěně bude velmi dlouhé a tím pádem i náročné. Ten 4 600 metrů obrovský gigant je právem označován za nejvyšší stěnu světa!

Autor: Tomáš Petreček

Přečtěte si také

Poranit se můžete i doma. Připomeňte si základní preventivní opatření

Poranit se můžete i doma. Připomeňte si základní preventivní opatření

Před šestadvaceti lety vyhlásila Organizace spojených národů 17. říjen Světovým dnem úrazů, který nám připomíná, jak účinně předcházet nebezpečným situacím. Věděli jste, že domácí úrazy jsou stejně časté jako poranění při sportu?

Mikrovlnky jsou bezpečné, strach není na místě

Mikrovlnky jsou bezpečné, strach není na místě

V posledních letech se rozšířil názor, že používání mikrovlnné trouby může být zdraví škodlivé. Ať už jde o záření kolem přístroje nebo údajnou změnu struktury potravin, v obou případech se jedná o poplašné zprávy. Elektromagnetické záření, tedy fotony, jsou bezpečně uzavřené uvnitř přístroje a rozhodně nemohou měnit buněčné skupenství potravin.