Přejít k hlavnímu obsahu
nahoru_i_dolu 1
22. 12. 2017
Pohyb

Nahoru i dolů po svých. Vyzkoušejte skialpinismus

Trochu jiné lyžování než to obvyklé vyvézt se nahoru lanovkou a dolů se spustit po „vyžehleném manšestru“ upravené sjezdovky – to je skialpinismus. S pomocí moudré encyklopedie se dozvíte, že jde o pohyb na lyžích ve volném horském terénu.

A nejen z kopce, ale také do kopce. A nahoru i dolů to jsou nezřídka kopce hodně strmé. Jenže co by lyžařský nadšenec neudělal pro slastný okamžik sjezdu v panenském a nadýchaném prašanu. Pravdou ale je, že onen sjezd je až tou pověstnou třešničkou na dortu. Předchází mu totiž většinou hodně namáhavý a fyzicky náročný výstup vzhůru. Pěkně po svých, na lyžích, krok za krokem…

Extrém i klidná túra

Skialpinismus má několik podob. Tzv. freeride touring si dopřávají ti, pro něž není důležité dosažení vrcholu kopce, ale spíše místa, odkud se mohou spustit dolů a užít si jako odměnu za namáhavý výstup již zmíněný sešup v prašanu.

Druhou skupinou jsou extrémní lyžaři, kteří už musí použít horolezeckou techniku i k tomu, aby se vyškrábali na místo, odkud začnou svůj sjezd. A ten je v drtivé většině opravdu extrémní. Za hranici se považuje sklon svahu 45°. Na takovém svahu platí pravidlo, že nesmíte spadnout, protože na tak strmém svahu se pád nedá zastavit.

Třetí skupinou je skitouring. Tím by měl nejspíš začít každý, kdo chce na vlastní kůži poznat kouzlo i úskalí této lyžařské disciplíny. Na výstupy se vyráží v terénu, který není nijak náročný, na lesní cesty či po sjezdovkách, ale nikoliv z kopce dolů, spíše opačným směrem – vzhůru. Až v cíli „etapy“ následuje obrat a sešup zpět. Ideální způsob, jak vylepšit svou fyzickou kondici.

Na čem a s čím nahoru a dolů

Co je potřeba? Začněme u lyží. Vystačíte si i se sjezdovkami, ale prodávají se také speciální odlehčené lyže pro skialpinismus. Vázání je speciální a není právě levné. Přijde na 4 000 až 10 000 korun. Je ale nutností. Je konstruováno tak, že při výstupu má volnou patu, s nastavitelným rozsahem podle sklonu stoupání.

Speciální jsou i boty, které jsou tak nějak „na půl cesty“ mezi klasickým tvrdým lyžařským přezkáčem a horolezeckou vázací plastovou botou. Mají navíc i podrážky podobné jako u pohorek a systém, který uvolní horní část boty pro chůzi. To, co je nezbytností, jsou stoupací pásy, protože bez nich to kopce nepůjde. Z jedné strany mají lepicí vrstvu, kterou se přilepí na skluznici lyže, a druhá je z materiálu, který zabraňuje smekání po sněhu.

Hůlky stačí běžné sjezdařské, ale lepší jsou teleskopické. Podle náročnosti výstupu, terénu a sjezdu patří do základní výbavy skialpinisty i mačky, lavinový hlásič (pípák), lavinová sonda a lopata. Samozřejmostí je vhodné funkční oblečení, v několika vrstvách, protože cestou nahoru je vám většinou hodně teplo, zatímco cestou dolů můžete prochladnout. Takže vrstev raději víc, včetně náhradního oblečení, a s rozvahou ubírat či přidávat.

Nejčastějším cílem českých skialpinistů jsou Alpy, ale zajímavá místa lze najít i v tuzemských horách. V Krkonoších v okolí Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou i Rokytnice nad Jizerou, atraktivní trasy lze najít také v Krušných horách, na Šumavě i v oblasti Králického Sněžníku.

Základní výbava skialpinisty:

  • skialpové lyže
  • stoupací pásy
  • skialpové boty
  • teleskopické hůlky
  • přilba
  • lavinový hlásič
  • lopata
  • lavinová sonda

Aktuálně