Přejít k hlavnímu obsahu
Barbora Richtrová
Zdravé dítě

Rozhovor: S klinickou logopedkou o vývojové dysfázii

Co je to vývojová dysfázie? Jak se stanovuje diagnóza a jak se dá tato porucha řeči léčit? V rozhovoru jsme se ptali klinické logopedky Mgr. Barbory Richtrové.

Klinická logopedka Mgr. Barbora Richtrová, předsedkyně Asociace klinických logopedů ČR, se na vývojovou dysfázii specializuje. Ve své ambulanci má v péči řadu dětí i dospělých, kteří touto neurovývojovou poruchou jazyka trpí, a ví, jak s nimi pracovat… 

  • Jaké jsou běžné komunikační projevy dítěte do 3 let před nástupem do mateřské školy? 

Normální zdravé dítě, které se vyvíjí přiměřeně správně, kolem 1 roku začíná používat první slovíčka. Je třeba vnímat, jestli dobře rozumí instrukcím, jestli umí opakovat zvuky, jestli kouká do očí, sdílí komunikaci a pozornost, hraje hry jako „baf“ a „kuk“. Ve 2 letech začíná spojovat slova dohromady a tvoří první věty, je u něj větší rozvoj senzomotorické hry a nastupuje symbolická hra. Mělo by nám rozumět, zvládnout dvě za sebou jdoucí instrukce. Ve 3 letech mluví ve větách, umí vyprávět, poslouchat pohádku, začíná hra na něco – na kosmonauta, na kuchaře… Když to není, je něco špatně.

  • Znamená to, že už třeba ve dvou letech můžeme mít podezření na poruchu vývoje řeči?

Ano, můžeme mít podezření, že ve vývoji řeči není něco v pořádku, když je dítě tiché, nechce komunikovat, nekouká vám do očí, nereaguje na své jméno nebo vaši instrukci, nechce hrát hry… 

  • Jaký je pak správný postup?

Ideální postup je nejdříve se poradit s pediatrem. Ten vám může dát žádanku ke klinickému logopedovi. Je lepší se dojít poradit, včasná diagnóza je důležitá.

  • V poslední době se často setkáváme s termínem vývojová dysfázie. Co přesně to znamená?

Vývojová dysfázie je neurovývojová porucha, kdy část mozku zodpovědná za jazyk se vyvíjí jinak, než je norma. Děti mají problém s porozuměním v češtině, s tvorbou vět a užíváním jazyka. Bohužel je to porucha na genetickém podkladě, tedy je tam vysoká míra dědičnosti v rodině, a ne vždy je tato diagnóza samostatná. Studie potvrdily, že se k ní pojí další diagnózy. Často se pak zaměňuje s mentální retardací. 

  • Chceme-li pátrat v rodině, jak se tato porucha může projevovat v dospělosti?

Člověk může mít potíže s užíváním jazyka, nerad píše třeba esemesky, zaměňuje hlásky Pa B, dělá mu problém i/y, nemá rád diktáty, nemůže si vybavit nějaké slovo a vyjádřit se…

  • A jaké jsou ty hlavní příznaky vývojové dysfázie u dětí?

Vývojová dysfázie má sedm hlavním symptomů, které my logopedi řešíme a klinicky vyšetřujeme. Je to porucha porozumění, chybný mortosyntax (tedy chybná tvorba vět a gramatika), porucha výbavnosti (děti si neumí vybavit slovo, které jinak znají), porucha krátkodobé paměti (děti mají problém zopakovat jednu větu, kterou slyší), diskurs (neschopnost vyprávět a argumentovat, chápat příběhy), dále porucha fonologie (děti komolí slova, zkracují slabiky) a poslední sedmý symptom je zásadní – porucha pragmatické roviny (neumí adekvátně použít komunikaci v běžné sociální situaci).

  • Jak časté jsou vlastně poruchy řeči u dětí?

Dnes je na světě zhruba 20 % dětí, které potřebují pomoc logopeda. U té vývojové dysfázie je to asi 7-15 % v populaci. 

  • Jak s dětmi s touto diagnózou pracujete?

Záleží na tom, v jakém věku dítě přijde. Pokud je mu do 3 let, první setkání a vyšetření probíhají formou hry. Cílené typické vyšetření u stolečku provádíme až po třetím roce. Rodiče ale někdy přijdou s dětmi až ve školním věku, pak je to vyšetření specifické, sledujeme i vývojové poruchy učení, které se k tomu váží až v 80 procentech.

  • Co říkáte na „babské rady“ typu: Neboj, on z toho ještě vyroste…?

Zrání dítěte je u každého jiné. Opravdu se může stát, že z toho ještě vyroste, ale vždy je lepší se včas nechat vyšetřit u klinického logopeda. Ten ho posoudí a pozve na další návštěvu třeba až za rok.

  • Jak by s dětmi měli pracovat sami rodiče?

Je to náročné a u každého dítěte jiné… Zásadní je podporovat to, co je deficitní, co jim nejde, ale zároveň i to, co jim jde, v čem jsou dobré a šikovné. Aby nebyly smutné a frustrované. Pokud najdeme něco, co dítě těší a baví, musíme ho v tom podporovat, aby z toho mělo radost. A k tomu třeba deset minut denně cílenou práci zaměřenou na ten jazykový deficit. Jak už jsem zmínila, vývojová dysfázie je vývojová záležitost, kterou nezměníme nějakým intenzivním tréninkem, je to běh na delší trať. Já tak rodičům jen doporučuji, co by mohli doma dělat, ale vždy říkám: choďte ven, sportujte s dětmi, hrajte hry, povídejte si… Dětem obecně ve správném vývoji řeči také příliš nepomáhá, když jsou jen na telefonech a tabletech.  Ty vizuální obrazy jsou příliš rychlé, způsobuje to únavu mozku a podrážděnost. Dětský mozek by měl mít klid, aby dozrál.

  • Může dítě s vývojovou dysfázií navštěvovat běžnou základní školu?

Záleží na klinickém obrazu dítěte. Pokud je vývojová dysfázie lehčího typu, tak jednoznačně může do běžné základní školy, teoreticky i u středně těžkého typu to dítě s asistentem zvládne. Dítě s těžkou poruchou rozumění se ale bude v nějaké druhé třídě trápit, bude to odnášet i psychicky. Pak bych volila spíše speciální školu, kterých je ale bohužel málo.

  • Jak se takové děti ve škole, v kolektivu projevují?

Tyto děti se většinou bojí zažívat frustraci, stahují se do sebe, hledají únikové cesty a obranné mechanismy, které mohou vést k sebepoškozování v tom smyslu, že si trhají kůžičku, koušou nehty apod. Chtějí se kamarádit s dětmi, ale nevědí jak. Někdy ve školkách bijí své spolužáky, ale může to být jen volání o pomoc. V adolescentním věku pak mají problémy se vztahy a později problémy s prací. Nevěří si, mají nízké sebevědomí, bojí se, že jim lidé nebudou rozumět a budou se jim smát. Mnoho z nich je ale velmi chytrých, technicky zdatných, kreativních…  Jejich nízké sebevědomí je však sráží dolů. Je tak třeba hledat jejich silné stránky, které jsou obvykle technika, sport, muzika nebo kreativita, a podporovat je.

  • Máte na závěr nějakou pozitivní radu pro rodiče těchto dětí?

Rodič by měl zůstat především klidný a pozitivní. Nepřehánět míru terapií, prolínat je s volnočasovými aktivitami, podporovat dítě v tom, co mu jde a co ho baví. Vývoj bohužel nepřelstíme, ale u lehčích forem vývojové dysfázie mohou být terapie velmi účinné a dítě může žít normální, spokojený život.


Autor: Petra Škeříková, redaktorka portálu Zdraví jako vášeň

Aktuálně