Přejít k hlavnímu obsahu
Lezení je zážitek
Pohyb

Lezení je zážitek. A je bezpečné. Na umělé stěně i venku

Hory a jejich vrcholky lidi odjakživa lákaly. A teď není řeč jen o těch nejvyšších kótách na zeměkouli, ale i o mnohem skromnějších počinech. Leckdy stačí k výjimečnému zážitku i několikametrová stěna. Řeč je o lezení. Ať už na skalách venku, nebo na umělých stěnách.

Bavíme se o sportu, který se dostal už i do olympijského programu a který je vhodný pro každou roční dobu, stejně jako pro různé věkové kategorie. Včetně dětí.

Rodiče, pro které byl dosud největší životní „lezeckou“ zkouškou výstup na horu Říp, mohou mít nejspíš trochu problémy pustit se sami na stěnu nebo na ni vypustit své děti. Obavy ale obavy nejsou na místě. Odpověď na otázku, zda je lezení bezpečné, je přesvědčivě stručná: Ano je.

bouldering dětiIdeální je začít na některé z mnoha umělých stěn, kterých je v Česku víc než dost. A svěřit se do rukou zkušených instruktorů. Součástí všech lezeckých areálů je vybavení řadou bezpečnostních prvků – od dopadových matrací přes měkké podlahy až po bezpečnostní samojisticí prvky v lezecké stěně. Strach není na místě, dodržování pravidel ale ano.

Lezení nabízí v konkurenci mnoha dalších sportovních aktivit hned několik předností. Ostatně lezení a šplhání je v dětském věku většinou přirozenou a zábavnou činností. Lezení rozvíjí pestrou škálu pohybů, pohybovou zdatnost, rovnováhu, stabilitu, ale také učí trpělivosti a soustředění. Rozhodně ani v nejmenším nejde o nějakou stereotypní zátěž.

A rozdíl třeba mezi fotbalem či jinými klasickými sporty? Zatímco při nich se pohybujete po zemi, při lezení zkrátka lezete po stěně.

Kdy je dobré s lezením začít? V tomto směru neexistuje nějaké nařízení, ale jen doporučení. Pokud bychom si vzali za příklad českou lezeckou jedničku Adama Ondru, který významným způsobem tento sport zpopularizoval, tak účastník olympijských her v Tokiu začal s lezením ještě v předškolním věku a v šesti letech zdolal svou první venkovní cestu ve stěně.

Opět velice stručně řečeno, kolem tří let věku jsou děti schopné začít organizovaně cvičit, a tudíž akceptovat pokyny instruktora, pokud jimi nejsou samotní rodiče. Už v tomto věku se dokážou naučit základy lezení a po nějakém čase přidat i další dovednosti, jako je jištění nebo vázání uzlů.

I v lezení platí, stejně jako v jiných sportech, že co se v dětství nenaučíš, to budeš v dospělosti hůř dohánět.
Jak začít s lezením? Ideálně v některém z lezeckých areálů. Prakticky všude mají i malou boulderingovou stěnu, na které se leze nízko a prostor pod ní je doslova vystlaný měkkými dopadovými matracemi. Jak už bylo řečeno, bezpečnost je při lezení na prvním místě. 

Dalším krokem může být zapsání se do lezeckého kroužku. Tam lze zdokonalovat lezecké schopnosti pod dohledem zkušených instruktorů. Naučíte se manipulovat s lanem, karabinami, pohybovat se ve stěně. Zdokonalíte také svou jemnou motoriku. Lezení je hodně o respektu a disciplíně, tedy vlastnostech, které u svých dětí uvítá každý rodič.
Většina lezeckých areálů nabízí vedle kroužků i mnoho kurzů. Ať už na umělé stěně, nebo venku na skalních stěnách. To je zase o něco vyšší úroveň, při níž se musí počítat s různými přírodními podmínkami. Vhodným tréninkem může být zdolávání různých ferratových stezek. I těch je v Česku docela dost a v různých kategoriích obtížnosti.

Lezení má oproti mnoha jiným sportům další významné plus – je to aktivita pro celou rodinu, pro všechny věkové kategorie. Více informací najdete třeba na www.horoakademie.cz nebo na webu horolezeni.cz.
 

Jak vybírat speciální lezeckou obuv, tzv. lezečky?

Je pravdou, že lezečky nejsou právě ideálem zdravé obuvi. Ale pro lezení jsou nezbytné. Takže pro děti, kterým noha ještě roste, jsou určené lezečky s měkkou konstrukcí, která na chodidlo tolik netlačí a „roste“ s nohou. Je ohebná a pružná. I tak se ale doporučuje používat je pouze na stěně. Jinak klidně choďte naboso.
 

Aktuálně