Je to zhruba rok, kdy Anna Fernstädt mluvila v podcastu Zdraví v kostce o svých zkušenostech vrcholového sportovce s onemocněním diabetes 1. stupně. Jsme velmi rádi, že se s námi dělí o tyto osobní zážitky. Je to cenné předání zkušeností nejen těm, kteří mají stejné onemocnění a věnují se sportu, byť ne na takové intenzivní úrovni jako Anna. Zajímalo nás, jak se za ten rok situace vyvinula, jaké nové poznatky Anna získala, a proto jsme jí položili další otázky.
- Změnila se za zhruba rok situace ohledně vaší nemoci? Objevily se nějaké nové limity, které se vám takříkajíc staví do cesty?
Odpověď není jednoznačná, řekla bych ano i ne. Zažila jsem víc situací, vyzkoušela jsem víc věcí, které jsou s cukrovkou spojené. Třeba hypoglykemii a hyperglykemii v tréninku, dávkování inzulinu a různé doplňky. Po celé sezoně s cukrovkou vím, jak se tělo chová při rozcvičení, před jízdou, po jízdě, když cestuji. Zároveň vím, jak málo stačí, aby se tělo chovalo úplně jinak, než bych předpokládala. Je složité říct, jestli různé výkyvy můžu já nebo je to kvůli cukrovce. Přemýšlím o tom a napadá mě: Jsem ve stresu, protože nemám cukrovku pod kontrolou tak, jak bych chtěla mít? Nebo jsem někdy víc vystresovaná, a proto nemám cukrovku pod kontrolou? Mám špatný trénink, protože jsem v noci měla tři hypa? Nebo jsem měla těžký trénink a reagovala jsem po něm špatně, a proto jsem měla v noci tři hypa? Je to taková houpačka, kde má každý detail vliv.
- Jedním z průvodních znaků onemocnění jsou problémy s váhou. U vás to vlastně byl jeden z prvních signálů, když jste rychle ztratila několik kilo, že něco není v pořádku. Musíte s tím nějak bojovat?
Váha a věci kolem ní, to je pro mě na cukrovce asi to nejtěžší. Bojuji s tím taky jako ženská. Nebudu lhát, je to náročné. Děláte, co můžete, snažíte se, ale nejde to kontrolovat. Je to větší boj než si hlídat glykemii. Tělo už prostě nefunguje tak, jak fungovalo před cukrovkou. Celý život sportuji, vím, co a jak jíst, abych zhubla, udržovala si váhu nebo přibrala. Ale s cukrovkou tahle pravidla už nefungují. Jím normálně, držím váhu nebo přiberu. Jím minimum, ale nezhubnu a jsem bez energie. Do toho mám tréninky. Není to jen o tuku, mám i víc svalů. Kdyby nebyl ve skeletonu váhový limit, tak bych to asi tak moc neřešila, protože se v tréninku cítím dobře. Teď jsem ve váhovém limitu, ale musím se extrémně hlídat. Na druhou stranu se tím nechci stresovat víc, než musím.
Mluvila jste mimo jiné o nutnosti soustředěného plánování. Jak se vám daří udržovat správný rytmus životosprávy sportovce-diabetika?
Už jsem si na to zvykla. Často si kontroluji hladinu cukru v krvi. Na přístroj se podívám, když vstanu, před jídlem, po jídle, před tréninkem, během tréninku, po tréninku a než jdu spát. Myslím, že je to tak padesátkrát za den. Radši bych si od přístrojů dala pauzu, ale pak bych neměla klidné spaní. Hodně musím řešit jídlo, které si nejraději chystám sama – i proto se na cestách snažím hledat ubytování, kde mám k dispozici kuchyň. Je to sice časově náročnější, ale je to jistota. S hotelovými jídly je to o dost komplikovanější. Mám už svá jídla a potraviny, ty točím dokola. Tvaroh s ovocem, zelenina na pánvi, saláty, nějaké bílkoviny, kvalitní tuky, ze sacharidů většinou celozrnný chleba, vločky, brambory, batáty, dýně, luštěniny. Rýži, těstoviny a bílé pečivo skoro nejím, tělo na to nereaguje dobře. Uznávám, že to na pohled je trochu nuda, ale rutina je nejlepší kamarád cukrovky.🙂
- Máte nějaké tipy pro dodržování zdravé životosprávy, které se vám osvědčily?
Asi neřeknu nic objevného: být aktivní, kvalitně jíst a být každý den trochu venku. To je asi základ pro pevné zdraví. Najít si něco, co vám jde, co vás baví, do čeho se nemusíte nutit. Není podmínka jíst každý den stejné jídlo a strávit hodinu v posilovně. Prostě dělat něco, abyste se cítili dobře. Stačí i procházka, nejlépe se psem. (směje se) Dnes už se dají najít jednoduchá, zdravá jídla, jejich příprava nezabere moc času a jsou chutná. Je důležité si uvědomit, že to, co děláte dnes, není zázračné v tom, že se to projeví další den, ale je to dlouhodobá investice, která se ukáže třeba až za pár let. Důležité je taky nezbláznit se z toho. Na to používám pravidlo 80/20. Znamená to z 80 procent se něčeho držet, z 20 procent si užívat. U mě moc velká změna s cukrovkou nepřišla. Jen jsem ještě víc poznala, jak je péče o zdraví důležitá. A jak mi pomáhá rutina. Mít cukrovku je těžké, ale na druhou stranu vás nutí žít zdravě. Kdyby si každý z nás zkusil žít pár dní s cukrovkou, myslím, že by pak lidé víc pochopili, jak důležitá je péče o zdraví.
- Blíží se zima. Jak jste se na ni připravovala? Čeká vás v nejbližší době nějaký závod?
Mám za sebou několikaměsíční přípravu, v říjnu jsem byla testovat saně na soustředění v Lotyšsku a v půlce listopadu začíná sezona Světového poháru. Je jasné, že bych chtěla zajíždět dobré umístění, nejlépe na medailových pozicích, jinak bych tak tvrdě netrénovala. Ale poslední dva roky mě toho hodně naučily. Něco jsem očekávala, ale přišla do toho cukrovka a najednou bylo všechno jinak. Učila jsem se věci od začátku. Od té doby zkouším, co funguje, co nefunguje. Mám svoje osobní sportovní cíle, ale také jdu do sezony s tím, že si ji chci zase po nějaké době užít.
Autor: Pavel Vejvoda, šéfredaktor portálu Zdraví jako vášeň
