Rozhovor: Sociální sítě vytvářejí nerealistický ideál krásy

• Když se podíváme na dnešní dívky mezi 11 a 16 lety, co podle vás sociální sítě skutečně dělají s jejich vnímáním vlastního těla a hodnoty?

Americká psychologická asociace upozorňuje, že způsob používání sociálních sítí může mít vliv na sebepojetí a psychickou pohodu dospívajících. Jeden z hlavních mechanismů, který zde hraje roli, je sociální srovnávání. Mladí lidé se přirozeně porovnávají s tím, co vidí kolem sebe. Pokud ale většina obsahu na sítích ukazuje jen vybrané a upravené okamžiky života, může to vytvářet zkreslený obraz toho, jak by měl člověk vypadat nebo žít. Sociální sítě tedy často nastavují nerealistické standardy a normy, a to nejen ve vzhledu.

• Je toto problematické spíše jen u dívek?

To vůbec ne. Sociální sítě vyvíjejí na dospívající silný tlak, který se často pojí s vnímáním vlastního těla a osobní hodnoty. Tyto faktory pak společně vytvářejí nereálný ideál dokonalosti. Někteří z influencerů a influencerek totiž zdánlivě zvládají všechno – dobře jíst a jídlo si připravovat, cvičit, hezky se oblékat, být úspěšný ve škole či v práci, věnovat se koníčkům, vídat se s přáteli… Že se ale za tím vším může skrývat i spousta nepříjemností nebo neúspěchů, snaha vše zvládat dokonale a třeba i pocity vlastní nejistoty, to už vidět není. Sledování takových příspěvků může v mladých lidech vyvolávat pocity méněcennosti a výčitky, že „nejsem dost dobrý či dobrá a musím se víc snažit“. To všechno má vliv na jejich soustavu hodnot a vnímání okolního světa. Z toho pak vyplývá i to, jak vidí svou vlastní hodnotu a jak sami k sobě přistupují.

• K čemu takové zkreslené vnímání reality vede?

Od laskavosti k vlastnímu já mohou mladí lidé snadno sklouznout k přílišné sebekritice, shazování se nebo až k sebenenávisti. Mají pak dojem, že když nebudou perfektní a populární, nebudou tvrdě pracovat a skvěle vypadat, nebudou mít dostatečnou hodnotu, nebudou úspěšní a druzí si jich nebudou vážit a mít je rádi. Když zůstaneme jen v oblasti vzhledu a vnímání těla, rozhodně tak vzniká velké riziko rozvoje poruch příjmu potravy. Sociální sítě totiž vytvářejí nerealistický ideál krásy a opomíjejí jedinečnost a originalitu každého z nás.
Je ale pozitivní, že vzniká i mnoho profilů, kde se influenceři snaží naopak šířit osvětu a normalizovat nedokonalost i neúspěchy, protože zkrátka k životu patří. To pak může mít na mladé lidi velmi podpůrný a pozitivní vliv.

• Je to všechno o tolik jiné než u předchozích generací?

Rozdíl oproti předchozím generacím vnímám v tom, že sociální sítě jsou neustále přístupné a pro mladé lidi důležité. Často je nevnímají jen jako prostředek kontaktu s druhými nebo cestu k získávání informací, ale jako součást života. Pak pro ně může být těžší oddělit realitu od online světa a sítě na ně tak mohou mít větší vliv.

• Jak může rodič poznat, že už nejde jen o běžné pubertální řešení vzhledu, ale že se dítě dostává pod nebezpečný tlak, například směrem k poruchám příjmu potravy nebo sebepoškozování?

Řešit svůj vzhled je v období dospívání přirozené a běžné. Přirozené je i to, že každý mladý člověk to prožívá jinak, protože jsme každý jiný. Existují ale určité varovné signály, které napoví, kdy už jde o víc než jen o běžnou pubertální nespokojenost s vlastním vzhledem. Pokud si takových věcí u blízkého dospívajícího všimneme, je důležité nebát se to s ním probrat a nabídnout mu svou podporu. Citlivě projevit obavy a dát mu možnost promluvit si je skvělý první krok, i když to dospívající může napoprvé odmítnout. Důležité je laskavě a trpělivě nabídku opakovat, a když máte podezření, že je ohroženo zdraví vašeho dítěte, vyhledat pomoc.

Společným jmenovatelem varovných signálů je výrazná změna oproti tomu, co bylo doposud. U rizika rozvoje poruch příjmu potravy jde pak především o:

• výrazné změny ve stravování (drastické změny v jídelníčku, odmítání jídla, různé výmluvy proč nejíst, vyloučení celé skupiny potravin – např. tuků nebo sacharidů, fixace na jídlo a počítání kalorií, ale i opakované záchvaty přejídání nebo časté odchody na toaletu hned po jídle),
• soustředění se na vlastní tělo a změny v jeho vnímání (časté prohlížení se v zrcadle, kritika vlastního těla, pocity tloušťky i při nízké váze, strach nebo panika ze zvýšení váhy),
• časté a intenzivní cvičení,
• změny v emocích (časté výkyvy nálad, úzkosti, depresivní ladění),
• rychlý nebo výrazný úbytek váhy,
• později i fyzické signály – častá únava, pocity chladu, zhoršená kvalita pleti, vypadávání vlasů nebo ztráta menstruace.

Samotný výskyt jednoho nebo několika z těchto projevů ještě nemusí znamenat poruchu příjmu potravy. Roli hraje také intenzita, kombinace více z nich a délka výskytu. Diagnózu a postup léčby pak vždy stanovuje lékař.

• Mluví se o tom, že na sociálních sítích je svět upravený, filtrovaný a nereálný. Když to ale teenageři vědí, proč jim to ubližuje?

Protože sociální sítě jsou součástí jejich života. Může pro ně být těžší je od denní reality oddělit a tomu tlaku pak odolat. Tráví na nich také mnoho času a lidská psychika nefunguje jen na racionální úrovni. I když mladí lidé vědí, že jsou fotografie upravené, mozek na opakované vystavení ideálům reaguje emocionálně. Postupně tak v nich může vznikat pocit, že by měli vypadat nebo žít podobně, aby se cítili úspěšní, hodnotní a přijímaní.

• Co by měl rodič dělat, když zjistí, že jeho dítě sleduje nebezpečné „výzvy“ nebo obsah podporující sebepoškozování? Je lepší zákaz, kontrola nebo otevřený dialog?

Zákazy většinou nejsou efektivním způsobem řešení. Někdy mohou vést k tomu, že se mladí začnou uzavírat nebo sledovat obsah skrytě. Důležité je o tom s mladými mluvit a dát jim v rámci podpůrného rozhovoru bezpečný prostor nad sociálními sítěmi přemýšlet. Oproti zákazu může být velmi užitečné pomoci jim pojmenovat si to, co v nich na sociálních sítích vyvolává nepohodu – jaké příspěvky nebo profily na ně mají vliv. Ptejte se, co dospívajícího na sítích zajímá a co sleduje, ne ze snahy o kontrolu, ale s upřímnou zvědavostí s cílem porozumět. Nabídněte možnosti, jako je předvolba obsahu. Mladý člověk si může vědomě omezit některé typy příspěvků nebo témat. A naopak mu pomozte vyhledávat nebo nabídnout jako inspiraci takové profily a příspěvky, které mají podpůrný vliv.

• A jak takový hovor vůbec začít?

Začátek takového rozhovoru může být náročný, protože máme spoustu obav. Některé reakce, i když jsou míněny dobře, mohou rozhovor spíše uzavřít, například zlehčování („To jsou jen hlouposti z internetu.“) nebo rychlá řešení („Tak to prostě nesleduj.“). Zdržte se hodnocení, výčitek nebo zlehčování – nejcennější je to, že projevujete zájem a jste přirození. Nejde o to, aby byl rozhovor nebo jeho začátek perfektní. Neexistuje ani univerzální návod nebo kouzelná věta, jak ho začít. Pomoci vám mohou Karty 5+2 kroků v podpůrném rozhovoru, které najdete zde.

• Jak můžeme doma dlouhodobě budovat odolnost dítěte vůči tlaku na výkon a dokonalost? Existuje něco, co funguje lépe než jen věta „Jsi krásná taková, jaká jsi“?

Tato otázka vlastně trochu souvisí s tou předešlou. Velmi důležitou součástí budování odolnosti u dětí a dospívajících je dobrá komunikace. Aby byl takový rozhovor možný, dítě musí cítit důvěru a jistotu, že se může svěřit, když ho něco trápí. A tyto rozhovory nemusí být jen o sítích, ale i o tom, jak se má a co obecně prožívá. V rámci tématu sociálních sítí je dobré podporovat kritické myšlení. Mluvit o tom, jak fungují – že obsah může být upravený nebo navržený tak, aby upoutal pozornost. Může také pomoci, když projevíte ocenění i za jiné věci, než je vzhled.
Nezapomínejme, že děti a dospívající vnímají, jak o svém těle mluvíme my dospělí. Pokud rodiče často kritizují svůj vzhled nebo drží diety, děti si mohou odnést pocit, že hodnota člověka je silně spojená s tím, jak vypadá.

Autor: Štěpánka Trnková, redaktorka portálu Zdraví jako vášeň