- Jaký dopad má osamělost ve stáří na duševní zdraví?
Osamělost ve stáří může být jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících nejen duševní, ale i fyzické zdraví, dokonce může snižovat věk dožití. To, zda se u seniora rozvine pocit osamělosti, například po úmrtí nebo odloučení partnera, velmi záleží na vztahové síti, kterou kolem sebe daný člověk má. Z longitudinálních studií víme, že naplňující vztahy jsou tím, co člověka činí šťastným, s čímž následně souvisí i duševní a fyzické zdraví, které jsou vzájemně provázány. Pokud je tedy senior, byť žije sám, součástí nějaké komunity, udržuje sociální kontakty, má pevné rodinné a/nebo kamarádské vztahy, do jisté míry ho to může před dopady osamělosti chránit.
- Jak poznat, že senior netrpí „jen“ nudou, ale skutečně hlubokou osamělostí?
Pokud si například rodina všimne jakýchkoli změn v chování babičky nebo dědečka, je namístě zpozornět a zajímat se o to, co prožívá, naslouchat. Když si všimneme, že již delší dobu seniora například netěší věci, které ho dříve těšily, nevěnuje se již tolik svým koníčkům, straní se lidí, mívá často špatnou náladu, mohou to být signály, že se necítí dobře.
- Dá se říct, že aktivní senior je psychicky odolnější vůči pocitu osamění?
Jakákoli aktivita v seniorském věku je velmi prospěšná, ať už duševní nebo fyzická, protože tělo i mozek se tréninkem posilují a díky tomu se člověk udržuje v dobré kondici. Jako prevence osamělosti můžou fungovat například činnosti, při kterých se senior může setkávat s lidmi a které jsou pro něj smysluplné, dají mu pocit, že může být něčím užitečný nebo prospěšný. Příkladem může být třeba pomoc s hlídáním dětí, ať už vlastních vnoučat, nebo dětí od sousedů, pěstování ovoce a zeleniny pro rodinu, péče o domácího mazlíčka, ideálně psa, kterého senior denně venčí v parku, kde si popovídá s dalšími chovateli psů, nebo docházení do klubu seniorů a další.
- Pokud máme v rodině osamělou babičku nebo dědečka, je na místě „nutit je“ do sociálního kontaktu, i když sami nechtějí?
Osamělému prarodiči může pomoci, když se o něj někdo zajímá, věnuje mu svůj čas a pozornost, naslouchá mu. Někteří senioři si mohou připadat jako přítěž, a proto se raději snaží „neobtěžovat“, a i když jim obyčejný lidský kontakt může velmi chybět, nemusí to dávat najevo. Je vhodné zapojit do péče o seniora celou rodinu. Péčí však nemyslím pouze péči materiální, ale především emoční stránku, tedy dávat babičce nebo dědečkovi najevo, pokud tomu tak je, že nás těší společně strávený čas, a poskytovat mu důvody, proč ráno vstát, naplnit jeho potřebu být užitečný, být právoplatný člen rodiny. Pokud stojí o kontakt s dalšími seniory, můžeme mu pomoci vyhledat nejbližší „klub důchodců“, přečíst mu nabídku volnočasových aktivit, nabízet možnosti, o kterých třeba sám nemusí vědět nebo si je nedokáže vyhledat.
- Jakou roli hrají drobné každodenní rituály – procházky, práce na zahradě, telefonování…?
Rituály mohou být skvělou kotvou, která dává seniorům, kteří již rutinu nemají danou chozením do práce, pocit jistoty a předvídatelnosti. Díky tomu jakékoli rituály přirozeně pomáhají snižovat míru úzkosti a mohou vnést strukturu do jinak potenciálně jednotvárných dní v životě důchodce.
