Domovinou tempehu je ostrov Jáva. První zmínky o něm jsou z roku 1875, je však jisté, že tempeh se připravoval už dávno před tím, než se o něm začalo psát.
Jak tempeh vzniká
Vyrábí se z vařených a fermentovaných sójových bobů. Proces fermentace obstarává ušlechtilá plíseň Rhizopus oligosporus, která má v češtině úsměvný název – kropidlovec drobnovýtrusý. A právě tenhle kropidlovec zajistí tempehu typicky oříškovou, zemitou a plnou chuť. Také spojí sójové boby dohromady a vytvoří pevnou strukturu. Díky tomu se dá krásně krájet, aniž by se rozpadl na drobné kousky. Ano, takhle jednoduché to je.
Tempeh pro lepší kondici těla
Díky své základní surovině – sóje – působí tempeh blahodárně na cévní a oběhový systém. Ti, kdo mají zvýšený tlak a vyšší cholesterol, by teď měli zbystřit. Sója také zvyšuje hustotu vápníku v kostech a je tedy v prevenci proti osteoporóze vynikajícím pomocníkem, především díky isoflavonům. Další výraznou vlastností tempehu je jeho dobrá stravitelnost. Při výrobě se z bobů musí odstranit slupka, čímž se tempeh řadí mezi potraviny nedráždící zažívací trakt. Tempeh je bohatý na bílkoviny, vlákninu a probiotika.
Raději tempeh, nebo tofu?
Ve srovnání s tofu má tempeh pevnou a zrnitou strukturu, která připomíná maso, a také je tak používán. Má ořechovou chuť, která se dá zvýraznit různými kořeními a omáčkami, a někdy je přirovnáván ke zrajícímu sójovému sýru.
Oproti tomu tofu je známé jako čerstvý sójový sýr. Vyrábí se srážením sójového mléka a má měkkou, houbovitou konzistenci. Tofu je univerzální potravina, která přijímá chuť toho, s čím se vaří. Je výborným základem veganských pomazánek, skvělých dipů a dá smažit, péct, vařit, grilovat nebo marinovat. Tofu je bohaté na bílkoviny, vápník a železo.
Jak vidno, není otázkou, zda tempeh, nebo tofu, ale kolik jich mít v lednici a jak je v naší české kuchyni používat.
Autor: Štěpánka Trnková, redaktorka portálu Zdraví jako vášeň
