- Co člověka přivede k tomu, aby se dobrovolně ponořil do studené vody?
Často je to překvapivě zimomřivost a odpor ke chladu. Lidé tak trochu ze zoufalství hledají způsob, jak se ho zbavit, a to klidně i přímo v chladu. Otužování jako „lék“ na zimomřivost funguje velmi dobře, protože tady platí, že klín se klínem vyráží. Když se chladu vystavujeme pravidelně, tělo si postupně zvykne a přestane mu vadit. Mezi další časté důvody patří:
- zánětlivá či autoimunitní onemocnění,
- potřeba vypnout a vyčistit si hlavu,
- posílit imunitu
- nebo prostě chuť vyzkoušet něco nového.
Já sama jsem se na svůj první kurz dostala nechtěně. Jako redaktorku mě tam tehdy poslal můj šéf. Ocitla jsem se na šestidenním zimním výcviku přímo s Wimem Hofem. S odstupem devíti let můžu říct, že mi těch šest dní změnilo život. Fyzicky mě ty roky pořádně zocelily a otevřely mi dveře do úžasné komunity lidí, kteří se starají o své zdraví a využívají sílu přírody.
- Jaké jsou podle vás benefity, které začátečník pocítí nejdříve?
Už po prvním či druhém ponoru do ledové vody člověk pocítí silnou euforii, kdy krevním řečištěm kolují endorfiny, zejména dopamin, a také kanabinoidy, díky nimž se cítíme skvěle. Jsme hrdí, že jsme to zvládli, jsme spokojení a šťastní. Po necelých dvou měsících pravidelného otužování se účinně posiluje imunita, a ještě dříve se člověk zbaví zimomřivosti.
Pokud se otužujeme s mírou a správně, pak z dlouhodobého hlediska preventivně pracujeme na zdraví kardiovaskulární soustavy, posilujeme imunitu a podporujeme i své mentální zdraví. To platí zejména tehdy, když se otužujeme v přírodě, kde má chlad zároveň velmi dobrý vliv na deprese a úzkosti.
Když se člověk rozhodne začít, jak má vypadat úplně první krok, aby byl bezpečný a bez šoku?
V první řadě je důležité rozhodnout se, že do toho jdeme. Už ve chvíli, kdy si oblékáme plavky, tělo reaguje a uvolňuje do krve adrenalin a noradrenalin, díky nimž jsme odolnější, silnější, soustředěnější a máme i vyšší práh bolesti. Je skvělé najít si na otužování parťáka nebo alespoň někoho, kdo bude stát na břehu. Do vody vstupujeme vždy s co nejdelším výdechem, tím totiž zjemníme prvotní chladový šok. Ten je ovšem úplně přirozený a není třeba se ho bát. Po celou dobu dýcháme volně a klidně, nezatínáme svaly a snažíme se být uvolnění. V ledové vodě stačí zůstat jen pár desítek sekund. Jakmile se tělo uvolní a aklimatizuje, je čas z vody vyjít.
- A co poté?
Je důležité zahřát tělo hned po otužování pohybem, neutíkat do vyhřátých místností, nepít alkohol, zbytečně se nebalit do vrstev, ale opravdu se rozehřát zevnitř. Mezi nejčastější chyby patří přetrénování. Na začátku úplně stačí chodit do vody dvakrát týdně, ideálně v kombinaci se studenými sprchami. Další častou chybou je podcenění pohybu po otužování.
- Proč je zahřátí stejně důležité jako samotné ponoření?
Když vyjdeme z ledové vody, máme za sebou teprve polovinu práce. Tělo jsme ochladili, ale teď mu dlužíme zahřátí. Svaly i měkké tkáně jsou ztuhlé, a tak rychlý, prudký pohyb první minuty po otužování nedělá tělu moc dobře. Ideální jsou statické pozice zapojující největší svalové partie, například tzv. jezdec na koni, který pořádně aktivuje stehna a hýždě. Velmi účinné je i zapojení mezižeberních svalů. Když se tělo trochu ohřeje, můžeme začít pomalu dřepovat nebo dělat kliky. Ideálně stále venku. Je žádoucí, aby se studená krev z končetin a teplá krev z tělesného jádra mísily pomalu. A to nastane jen tehdy, když nepoužijeme žádný externí zdroj tepla. Podobně můžeme postupovat i před vstupem do vody, a to hlavně když máme pocit, že už je nám zima.
- Hodně lidí si myslí, že otužování je extrémní výzva pro vybrané. Co byste vzkázala těm, kdo si nejsou jistí, jestli je to pro ně?
Před sto lety se ve studené či ledové vodě běžně koupal a myl téměř každý, protože jiná možnost neexistovala. My máme úplně stejná těla jako lidé před pár generacemi, jen jsme zpohodlněli a zvykli si na teplo. Chlad je ale pro nás právě tak přirozený, jako býval pro ně, a dokonce je pro nás žádoucí. Abychom ho zvládli, nemusíme mít žádné zvláštní schopnosti ani výjimečnou odolnost. Není potřeba čekat na konkrétní roční dobu. Pokud nemáme nějaké závažné zdravotní problémy, můžeme začít kdykoli.
Já sama jsem byla před devíti lety přesvědčená, že chlad rozhodně není nic pro mě, že na něj nejsem stavěná a že otužilci se tak už prostě rodí. Ale moje vlastní tělo mě během pár dní vyvedlo z omylu.
To je i moje zpráva pro ty, kdo váhají: Zkuste to alespoň třikrát, s odstupem pár dní, na hezkém místě v přírodě a v dobré společnosti. Ponořte se na 1 až 2 minuty, po výstupu se pořádně zahřejte cvičením a dopřejte si šálek teplého čaje s těmi, s nimiž jste se otužovali – a na 99 % si vás to získá.
Hanka Moravčíková 
