- Koncertní šňůra dá určitě zabrat. Jak to vnímáte po fyzické stránce? V jaké oblasti to nejvíc „odnášíte“?
Na jednu stranu vás to zmůže, na druhou ale zase nabije. Tím, jak jsem na pódiu hodně aktivní, běhám, skáču a občas taky padám z pódia, tak bývám ráno bolavej. Ale je to taková ta příjemná bolest svalů. Řekl bych, že zhruba tak, jako druhý den po posilovně nebo fotbalovém zápasu.
Hodně znát je to věčné cestování. Sedíte furt zkroucený v autě a mně to nedělá moc dobře na záda. Ale furt převažují, a to dost výrazně, pozitiva a to, že mě to baví!
- A co psychika?
Jo, tak tu jsem měl vždycky trochu divnou. (smích) Tam se nic nemění.
- Duševní pohoda je pro vystoupení určitě důležitá. Jak relaxujete, abyste si ji udržel?
Jsem v tomhle docela silný a statečně se s tím peru. Je těžké skloubit rodinný život se životem zpěváka a popularitou.
Jedno bez druhého je jednoduché. Obojí je téměř nemožné. Ale obojí chci! Sice se říká, že nejde sedět jedním zadkem na dvou židlích, ale já tak žiji vlastně dva životy a snažím se z každého si vzít to hezké. Nejlepší relax a antistresový program je můj syn. Je to můj osobní psycholog. Ještěže ho mám!
- A co fyzická příprava? Věnujete se nějaké činnosti, abyste se udržel ve formě?
Hodně na sobě pracuji. Chodím dvakrát týdně do posilovny. Mám doma běžecký pás a taky hraju hokej, lyžuju a furt se snažím být aktivní. Hodně tomu pomáhá můj hyperaktivní syn. Udržet s ním krok není jednoduché, ale stojí to za to.
- Zkusil byste přirovnat vystoupení k nějakému sportovnímu výkonu?
Možná to bude zvláštní přirovnání, ale přirovnal bych to k boxu nebo k hokejovému zápasu. Při velkém koncertu, například v O2 areně, je to jízda. Je vám šílené horko, strašně se potíte, kolem vás bouchají ohně a konfety. Běháte po obrovském pódiu, do toho zpíváte, bavíte publikum, kapelu. Když skočíte mezi lidi schytáte omylem i pár ran a pak se snažíte dostat zpátky na pódium, což je opravdový boj. Do toho na vás z týmu sem tam někdo křičí a vy musíte reagovat, taky se občas něco nepovede a vy musíte vymyslet během chvíle, co teď, a v tom všem se snažíte odvést co nejlepší hudební výkon.
Je to taková malá pozitivní válka, kterou miluju. Zápas, kde všichni fandí stejnému týmu.
- Jak se vám daří přípravu a vystupování skloubit s rodinným životem?
Jak jsem říkal. To je na tom to nejsložitější. Poslední dobou nemůžu vyjít ven, aby mě někdo desetkrát nezastavil. Mám to rád, když jsem sám. Lidi bývají moc milí, ale když jsem s rodinou, cítím, že malý z toho není nadšený, když během jeho vyprávění o tom, co zažil včera na hokeji, někdo pětkrát přijde s tím, že chce nahrát video pro svoji přítelkyni nebo dceru.
Snažím se být vždycky slušný a vděčný. Odpovídám, nezlobte se, ale dnes jsem táta a zpěvák budu zase na koncertě. Reakce jsou ale někdy tvrdé i vulgární. Každopádně jsem vděčný, že mám tolik fanoušků a upřímně je miluju, jen se to těžko kloubí s tím rodinným životem.
- Jaký je váš vztah ke zdravému životnímu stylu? Řešíte třeba zdravou stravu?
Nikdy jsem v tom moc nejel. Prvních šest let mé kariéry se jednalo o opravdu divoké období, kde zdravý životní styl neměl prostor. Poslední dobou jsem se ale hodně změnil a snažím se jíst zdravě a pracovat na sobě.
- Jsme portál, který se věnuje otázkám zdraví a prevence, a tak se zeptám, i když něco už vyplynulo z vašich odpovědí. Jak se díváte na zdravotní prevenci?
Rád bych řekl, co chcete slyšet. Že chodím na různá preventivní vyšetření, ale moc to tak není. Rozhodně to ale mám v plánu změnit. Přece jen, blíží se čtyřicítka a je potřeba myslet na budoucnost.
