Běhání není žádný elitní klub, do kterého musíte mít pozvánku. Je to jedna z nejpřirozenějších forem pohybu a začít s ním může opravdu každý – v jakémkoliv věku, kondici i životní situaci. Kromě investice do kvalitních bot vás totiž nic nestojí.
Začněte počítat minuty, ne kilometry
Největší chybou začátečníků je, že hned po prvním výběhu kontrolují mapu a litují, že uběhli „jen“ kilometr. Jenže čísla nejsou to hlavní. Místo vzdálenosti si všímejte času – kolik minut jste strávili v pohybu. Klidně začněte tak, že část cesty poběžíte a část půjdete. Tělo si zvykne postupně a vy se vyhnete pocitu selhání. Další chybou je srovnávat se s ostatními. Je úplně jedno, že běžíte pomaleji než ostatní v parku, nebo že více funíte a častěji zastavujete. Soustřeďte se jen na sebe a věřte, že nikdo se vaší snaze posmívat nebude – obecně je totiž komunita běžců přátelská a podporující.
Kolik kilometrů je akorát
Pokud čekáte přesné číslo, budete zklamaní – žádná „správná“ vzdálenost neexistuje. Pro někoho je velký úspěch uběhnout v kuse jeden kilometr, jiný zvládne pětku, aniž by se výrazně zapotil. Obecně ale platí: začátečníkům bohatě stačí 2–3 kilometry v pomalém, pohodovém tempu, ideálně proložené chůzí. Hlavní cíl není uběhnout co nejvíc, ale cítit se po doběhu dobře a mít chuť vyběhnout znovu. Pokud se vám podaří postupně navyšovat vzdálenost tak, že bez námahy zvládnete 20–30 minut pohybu, jste na nejlepší cestě k vytrvalosti i radosti z běhu.
Ať je běh radost
Pokud máte při každém výběhu pocit, že se blíží vaše poslední hodinka, něco je špatně. Běh nemá být utrpení, ale příjemný čas pro vás samotné – chvíle, kdy se vyčistí hlava a tělo dostane zdravý impuls. Postupně si přidávejte – pár minut navíc, delší úsek bez chůze, svižnější tempo. Ale vždy tak, abyste si běh spojili s dobrým pocitem, ne s trestem. Dobrým tipem je spojit běh s poutavým cílem – třeba se „zaběhnout podívat“ na místo, kde jste dlouho nebyli, kde vyrostla nová budova, rozhledna apod.
Méně je někdy více
Pravidelný, mírný běh má pro zdraví mnohem větší přínos než jednorázové extrémy. Hodiny v tempu maratonce nebo každodenní přetěžování těla mohou mít opačný efekt – místo lepší kondice a zdraví přichází únava, bolesti kloubů nebo ztráta motivace. Raději dvakrát týdně půlhodinka lehkého běhu než jeden vyčerpávající výpad.
Běžecký pás versus venkovní terén
Běh venku přináší pestřejší zážitek: čerstvý vzduch, měnící se terén i psychickou pohodu z kontaktu s přírodou. A nic nestojí. Ale co když se vám ven běhat nechce? V tom případě přichází na scénu běžecký pás. Jeho výhodou je pohodlí – běháte bez ohledu na počasí, můžete si nastavit tempo i sklon a u toho klidně sledovat oblíbený seriál. Na druhou stranu je dobré vědět, že pás není jen „pohyblivý chodník“.
Začátečník by se neměl bát požádat obsluhu fitka o krátkou instruktáž – naučí vás, jak stroj spustit, zastavit a nastavit si tempo. Základní pravidlo zní: začněte opravdu pomalu, klidně rychlejší chůzí, a až když se cítíte jistě, přidejte rychlost. Díky tomu se vyhnete nepříjemným pádům i pocitu, že vás stroj „válcuje“. Pás je tak ideální volba pro ty, kteří chtějí mít běh pod kontrolou a cítit se v bezpečí.
Autor: Petra Škeříková, redaktorka portálu Zdraví jako vášeň
